Petr Koťátko

* 12. 1. 1955 Brno

V r. 1974 maturoval na gymnáziu v Brně-Králově Poli a začal studovat na FF MU češtinu a občanskou nauku (jako náhražku za filozofii, která v r. 1974 nebyla otevřena). V r. 1979 obhájil diplomovou práci o Husserlově transcendentální logice a o rok později nastoupil jako aspirant J. Zeleného do FÚ ČSAV. V r. 1981 složil rigorózní zkoušku na FF v Brně, v r. 1983 zakončil aspiranturu obhajobou kandidátské dizertace o logických kategoriích u Kanta, Hegela a Marxe. V r. 1988 získal stipendium G. Sorose na šestiměsíční pobyt v Oxfordu, kde ho ovlivnil především kontakt s P. F. Strawsonem. V l. 1991–92 strávil šest měsíců na londýnské univerzitě jako stipendista Masarykovy nadace. Od r. 1990 je členem vědecké rady nově ustaveného FÚ ČSAV a vedoucím pracovní skupiny filozofie jazyka a vědy. V l. 1990–91 byl tajemníkem obnovené Jednoty filosofické. Je koordinátorem mezinárodních sympozií o analytické filozofii, která se konají od r. 1992 v Karlových Varech, inicioval přednášky řady předních analytických filozofů (W. V. Quina, P. F. Strawsona ad.) v ČR. V dubnu 1993 byl na I. evropském kongresu analytické filozofie v Aix-en-Provence zvolen členem řídícího výboru Evropské společnosti pro analytickou filozofii; je rovněž členem ediční řady The European Review of Philosophy (CSLI Publications Stanford) aj. V 80. l. přednášel krátkodobě logiku na FF MU a na VŠE v Praze, od počátku 90. let (s přestávkami) přednáší externě filozofii jazyka na FF UK. V zimním semestru 1992 vedl na univerzitě ve Fribourgu kurz o intencionální sémantice, s přednáškami vystoupil na univerzitách v Cambridgi, Londýně, Neuchâtel, Bristolu, Canterbury aj.

Tématem podstatné části jeho prací z 80. let je vývoj pojetí logických forem od Kanta k Marxovi; publikoval mj. stati o Kantově transcendentální dedukci kategorií, o Hegelově procesuálním pojetí predikace a o Hegelově a Marxově chápání praktické fundace myšlení. Současně se zabýval některými otázkami analytické filozofie jazyka a filozofie mysli (philosophy of mind). Analytická orientace (a u některých témat konfrontace analytického a fenomenologického přístupu) je určující pro jeho práce z 90. let. Ve statích o teorii soudu navrhl striktně rozlišovat několik způsobů vymezení soudu spojených s různými (vzájemně neslučitelnými) kritérii identity, zabýval se problémem předmětnosti soudu a vztahem mezi subjektivitou souzení a intersubjektivitou soudu. Ve statích o teorii významu kritizuje pokusy o psychologickou redukci sémantických fenoménů (intencionální sémantika) i pojetí významů jako platónských ideálních objektů (Frege a jeho následovníci) a staví proti nim „institucionální“ pojetí významu: Význam promluvy ztotožňuje se souhrnem jejích normativních následků (které chápe jako závazky vyplývající z promluvy pro mluvčího). Na této bázi definuje jednotlivé typy komunikativních aktů, pojem významu věty a jejích složek, pokouší se vyložit některé obecné rysy jazykových významů (intersubjektivita, transparence), povahu komunikativních intencí a různé typy komunikativních strategií. Zabýval se povahou jazykových konvencí, mj. v souvislosti s Wittgensteinovými úvahami o „jednání podle pravidla“.

Bibliografie:
◦ Interpretace a subjektivita, 2006.

Sborníky:
◦ Das logische Apriori bei Kant und im dialektischen Materialismus, Philosophie und Wissenschaften: das Problem des Apriorismus, Frankfurt am Main 1987;
◦ De Re – De Dicto: What Is Behind? Logica 90, 1990;
◦ Transzendentalphilosophie, Selbstbewusstsein, Antinomie, Aporie, Phaenomena/Noumena, Prädikat/Prädikation, Enzyklopädisches Wörterbuch zu Philosophie und Wissenschaften, Frankfurt am Main 1990;
◦ Frege's Sinn and Utterance Meaning, Logik und Mathematik, Frege-Kolloquium, ed. I. Max, W. Stelzner, Jena 1993;
◦ Jazyk a teorie významu, Studie z filosofie vědy a jazyka, 1994;
◦ Meaning and the Third Realm, Frege: Sense and Reference One Hundred Years Later, Dordrecht – Boston – London 1995;
◦ Definite Descriptions: The Nicest Vehicles of Reference I Know, Karlovy Vary Studies in Reference and Meaning, 1995;
◦ Moorův paradox a teorie mluvních aktů, Paradox ve vědě a filosofii, 1996;
◦ Význam a komunikace, 1998.

Časopisecké příspěvky:
◦ Zur Kant's Auffassung der Einheit der Natur und Notwendigkeit der Naturgesetze, Wissenschaftliche Zeitschrift der F. Schiller Universität in Jena, 1985;
◦ Over and Over Again: What Is a Speech Act? TRV 1986;
◦ K některým filosofickým problémům teorie predikace, FČ 1987;
◦ Trojí pojem soudu, FČ 1990;
◦ Judgement as an Elementary Formation of Cognitive Thinking, Acta Analytica 1990;
◦ Wittgenstein a karteziánský subjekt, FČ 1992;
◦ Intence a význam, FČ 1993;
◦ Frege, Tichý and the U. S. President, From the Logical Point of View 1993;
◦ Fikční tvrzení, tvrzení o fikci a pohyb na rozhraní, FČ 4/22.

Edice:
◦ Frege: Sense and Reference One Hundred Years Later (s J. Birem), Dordrecht – Boston – London 1995;
◦ Karlovy Vary Studies in Reference and Meaning (s J. Hillem), 1995;
◦ Meaning (s A. Graylingem), Oxford 1997.

Literatura:
◦ ČF ve 20. století II, 1995.

Bibliografie:
◦ Význam a komunikace, 1998.

a