Pavel Kouba

* 23. 4. 1953 Písek

Po absolvování gymnázia v Písku (1972) a střední knihovnické školy v Praze a po jednoletém zaměstnání studoval v l. 1975–79 germanistiku a rusistiku na FF UK (dizertace: Kantova kritika čistého rozumu a její český překlad); PhDr. 1988. Od r. 1973 se účastnil filozofických seminářů J. Patočky. V l. 1980–89 byl knihovníkem v Projektovém ústavu Výstavby hl. m. Prahy, 1990–94 vědeckým pracovníkem FÚ AV ČR (kde s I. Chvatíkem založil a spravuje Archiv Jana Patočky, který se později stal součástí Centra pro teoretická studia) a externě přednášel na FF UK. Jako stipendista Humboldtovy nadace strávil l. 1992–94 na univerzitě v Münsteru. Od r. 1995 je vedoucím semináře a od r. 1996 zástupcem ředitele Ústavu filozofie a religionistiky na FF UK, kde se r. 1996 habilitoval prací Nietzsche. Filosofická interpretace. Podílí se na systematickém (zprvu samizdatovém) vydávání Patočkových prací, k některým napsal doslovy. Je členem redakční rady FČ, Kritického sborníku, Internationale Zeitschrift für Philosophie (Stuttgart), edičních rad knižnic Oikúmené a Filosofia a členem korepondentem Collegium Europeum Jenensae (Jena). Po r. 1989 měl řadu přednášek na zahraničních univerzitách (Tübingen, Münster, Göttingen) a konferencích (Dubrovník, Stuttgart, Freiburg, Paříž, Terst). Uveřejňoval překlady z němčiny, časopisecky také se svou ženou Věrou Koubovou (nar. 1953), která sama přeložila mj. knihy filozofů A. Schopenhauera, J. Patočky (Evropa a doba poevropská), E. Finka a F. Nietzscheho.

K. vyšel z Husserlovy a Heideggerovy fenomenologie a z Patočkova pokusu o jejich syntetizující interpretaci. Ve svých studiích se zaměřuje na aktuální problémy fenomenologické a hermeneutické filozofie (mj. v souvislosti s H. Arendtovou, E. Finkem, H.-G. Gadamerem), od druhé pol. 80. let zejména v návaznosti na výklad Nietzscheho. Hlavními tématy monografie Nietzsche. Filosofická interpretace jsou: tragické myšlení, morálka, křesťanství a nihilismus, pravda, vůle k moci. Nietzscheho napohled navzájem nesouvisející a často rozporné klíčové myšlenky vykládá v jejich vzájemné provázanosti: odhaluje za nimi nevyslovený způsob myšlení, který se radikálně vymyká jednotě celkového konceptu, považované tradičně za základní předpoklad filozofie. Nietzscheho myšlení rozlamuje metafyzický, jednoznačně hierarchizovaný rámec platónsko-křesťanského původu, v němž má být pravé poznání bezpečným vodítkem jednání, a staví proti tomuto „morálnímu“ výkladu světa optiku života, jež odhaluje svět jako sounáležitost různých významů, které se navzájem potírají. Zásadním rysem skutečnosti tohoto světa je dvojznačnost všech jeho aspektů, které můžeme uchopit jen z protikladných, neslučitelných perspektiv. Z rozporuplných stanovisek v Nietzschově díle je patrné, že výsledný význam hodnocení a postojů vždy souvisí se situací a že musíme být s to vždy znovu je měnit vzhledem k ní. Nejde tedy o nahodilé, svévolné měnění těchto perspektiv, jak k tomu svádějí některé současné koncepce, které jako by domýšlely Nietzscheho. Jde o to, zasazovat se proti tomu, co v dané situaci vládne natolik absolutně, že ji to uzavírá, a zároveň neztratit schopnost rozeznat moment, kdy ji svou setrvačností začínáme uzavírat sami. Právě tímto vyvažováním navzájem protikladných postojů držíme pohromadě to, co z žádné strany nelze založit, tzn. žijeme ve světě. V Nietzschově myšlení tak krystalizuje pojetí světa, které překračuje metafyzická schémata filozofické tradice, aniž by – na rozdíl od značné části současného myšlení – opustilo či nivelizovalo její stěžejní problémy. Vlastní cíl práce není tedy historický: jde jí o předvedení možností, které Nietzschova filozofie otevírá dnešnímu myšlení. To K. zároveň umožňuje kriticky se vyrovnávat s vlivnými filozofickými tendencemi současnosti a odkrývat jejich slabiny.

Bibliografie:
◦ Nietzsche. Filosofická interpretace, 1995;
◦ Smysl konečnosti, 2001;
◦ Nietzsche. Filosofická interpretace, 2006;
◦ Život rozumění. 2014;
◦ Řeč a zjevnost, 2017.

Sborníky:
◦ Heidegger und das Problem des Nihilismus, Martin Heidegger, ed. M. Fürst, Wien 1991;
◦ Die Vorurteile der Philosophen. Reflexionen zu Nietzsches Vernunftkritik, Nietzsche-Studien XXII, ed. E. Behler, E. Heftrich, W. Müller-Lauter, Berlin 1994;
◦ Kritérium života: Šalda a Nietzsche, Zápisník o Šaldovi, ed. E. Macek, 1994;
◦ Není důležité zvítězit..., Veritas vincit – Pravda vítězí, ed. J. Kroupa, 1995;
◦ Anatomie přítomnosti, Petru Fideliovi. Sborník k sedmdesátinám, eds. L. Malá, T. Šnellerová, 2018.

Časopisecké příspěvky:
◦ Svět lidského společenství v díle Hanny Arendtové, FČ 1990;
◦ O konečné svobodě, Reflexe 1992;
◦ Vztah k celku a zkušenost světa. Poznámky k pojmu světa u E. Finka a F. Nietzscheho, FČ 1995;
◦ O nutnosti krize, FČ 1996;
◦ Die Sache des Verstehens, Internationale Zeitschrift für Philosophie 1996.

Překlady:
◦ F. Nietzsche: Nečasové úvahy II (Schopenhauer jako vychovatel, Richard Wagner v Bayreuthu), 1992;
◦ M. Heidegger: Bytí a čas (s I. Chvatíkem, M. Petříčkem jr., J. Němcem), 1996.

Literatura:
◦ J. Čapek, E. Fulínová (eds.): Myšlení konečnosti. P. K. k 70. narozeninám, 2023;
◦ Věnováno P. K., FČ 2/23 (I. Chvatík, T. Matějčková, O. Sikora, R. Kanócz, I. Blecha).

pb