Wladysłav Mieczysław Kozłowski

* 17. 11. 1858 Kyjev

† 25. 4. 1935 Konstancin u Varšavy

Po ukončení gymnázia v Novočerkasku studoval od r. 1876 LF Univerzity sv. Vladimíra v Kyjevě, v r. 1880 byl zatčen a 9 let strávil ve vyhnanství na Sibiři v okolí Tomska. Zajímal se o sibiřskou flóru a po amnestii studoval přírodní vědy na univerzitě v Děrptu (Dorpatu, Jurjevu, dnes Tartu v Estonsku). Pobýval potom ve Varšavě, kde spolupracoval s vědeckými časopisy (Prawda, Ateneum, Kosmos, Wszechświat aj.), krátce působil na Vyšší rolnické škole v Dublanech u Lvova a na Jagellonské univerzitě v Krakově. V r. 1896 odjel na dva roky do USA. V průběhu 90. let se stále více zabýval filozofickými a metodologickými otázkami. Na krakovské univerzitě získal v r. 1899 doktorát na základě práce Základní poučky přírodní vědy na počátku řecké filozofie a v r. 1900 se habilitoval na lvovské univerzitě prací Psychologické prameny některých základních přírodních zákonů, ale na zákrok ruské vlády nebyl rakouskými úřady potvrzen. V r. 1901 byl pozván na Université Nouvelle do Bruselu, své přednášky z Bruselu vydal v r. 1903 ve Varšavě pod názvem Zásady přírodních věd ve světle teorie poznání. V l. 1902–05 působil na univerzitě v Ženevě, kde se v r. 1903 habilitoval na základě rozpravy Psychogeneze prostoru. V té době přednášel i v Paříži a v r. 1903 odcestoval znovu do USA. V r. 1905 se vrátil do Varšavy a pokračoval ve vědecké a redaktorské práci. Patřil mezi zakladatele, učitele a organizátory sdružení Towarzystwo Kursów Naukowych, nazývaného svobodnou univerzitou (ruská vláda varšavskou univerzitu zrušila), v l. 1912–13 vydával měsíčník Myśl i \. Z ycie, inicioval založení varšavského Pedagogického institutu, na jaře 1914 přednášel na Sorboně o pragmatismu, překládal do polštiny práce G. Simmela, W. Wundta, R. Falckenberga, W. Jamese, J. Locka. V r. 1914 byl pozván Filozofickou jednotou do Prahy k cyklu přednášek o polské filozofii, ale světová válka tento pobyt oddálila. Znovu byl pozván do Prahy v zimním semestru 1923–24 na FF UK, kde přednášel o polské filozofii a sociologii. ČM o tom informovala: „Těšíme se, že utuží se tím přátelské vědecké svazky a připraví spolupráce na poli, na němž slovanská práce ještě tak málo na světě jest známa a ceněna. Hosta srdečně vítáme a přejeme si, aby se mu mezi námi zalíbilo.“ V r. 1919 byla založena poznaňská univerzita, K. se stal v r. 1920 jejím profesorem a vedl katedru teorie a metodologie přírodních věd na FF. V r. 1928 odešel do výslužby, dva roky pobýval v Praze a pracoval ve Slovanské knihovně na přípravě její polské části, potom se přestěhoval do Konstancina pod Varšavou.

Vědecké zájmy K. byly široké, jejich jádrem byla filozofie a teorie a metodologie vědy. Zpočátku byl orientován pozitivisticky, filozofii pokládal za nauku o obecných zákonitostech světa, vytvářených na základě přírodovědného poznání. Postupně se stavěl kriticky zejména k pozitivistické koncepci vědy, která podle jeho názoru podceňovala metafyzické problémy, nechápala tvůrčí možnosti člověka a nedoceňovala humanistické hodnoty a roli ideálů při orientaci lidského usilování. Odvolával se na Kantovu teoretickou filozofii, apriorismus mu byl nutnou podmínkou skutečně vědeckého poznání, interpretoval ho epistemologicky a metodologicky, což ho sblížilo s marburským novokantovstvím. Na K. měl vliv i pragmatismus. Byl mu blízký otevřeností vůči praktickým potřebám člověka a shodoval se s ním v pojetí úlohy volních a emocionálních činitelů při aktivizaci lidské poznávací činnosti. Vyhnul se však subjektivismu a biologickému utilitarismu. Svou modifikaci pragmatismu nazval polským humanismem. Filozofie spojuje ideály pravdy, krásy a dobra, je jednotným pohledem na svět, jejím jádrem je filozofie praktická, filozofie činu, společenská filozofie, sociosofie. – K. se velmi zasloužil o československo-polské kulturní sblížení. Této myšlence se tvůrčím a organizátorským způsobem věnoval více než desetiletí. V Poznani v r. 1924 založil Towarzystwo Polsko-Czechosłowackie a byl jeho prvním předsedou. Ve své vědecké práci systematicky seznamoval polskou veřejnost s českou filozofií a české prostředí s filozofií polskou (asi 25 článků, recenzí, zpráv). Přednášel na FF UK, v pražské Jednotě filozofické, publikoval v ČM, stal se zahraničním členem ČAVU, Masarykovy sociologické společnosti, Slovanského ústavu, Kola polského v Plzni a v Praze.

Bibliografie:
◦ Dekadentyzm współczesny i jego filozofowie, Warszawa (W) 1893, 1904;
◦ Co i jak czytać? W 1900, 1932;
◦ Szkice filozoficzne, W – Łód\'z 1900;
◦ Historia filozofii 1–2, W 1904–10;
◦ Przyrodoznawstwo i filozofia, W 1909;
◦ Podstawy logiki czyli zasady nauk, W 1916;
◦ Pragmatism a positivism, 1925.

Sborníky:
◦ Masaryk, Krejčí, Drtina, Sb. k poctě Františka Krejčího, 1929.

Literatura:
◦ L. Neuman: Filosofické a sociologické dílo W. M. K., ČM 1929, 1930;
◦ Z. Zawirski: W. M. K. (1858–1935), Przegl\c a d Filozoficzny 1935;
◦ J. Tvrdý: W. M. K., 1936;
◦ B. J. Gawecki: W. M. K. (1858–1935), Wrocław 1961;
◦ B. J. Gawecki: K. W. M., in Polski Słownik Biograficzny XV, Wrocław – W – Kraków 1970;
◦ K. Pasienkiewicz: K. W. M. (1858–1935), in Filozofia w Polsce. Słownik pisarzy, Wrocław – W – Kraków – Gda\'nsk 1971;
◦ B. Andrzejewski: Zum Kantianismus in Polen. Der Einfluss der Kantischen Lehre auf die Philosophie von W. M. K., Kant-Studien 1978;
◦ B. Andrzejewski: Pogl\c ady filozoficzne W. M. K., Pozna\'n 1979;
◦ Myśl i \.Zycie. O humanizmie polskim W. M. K., ed. B. Andrzejewski, Pozna\'n 1985;
◦ Lingua ac Communitas 1995, č. 4.

czg