Oskar Kraus

* 20. 4. 1874 Praha

† 1942 Londýn

Svým vzděláním byl právník. Ve filozofii byl žákem F. Brentana a A. Martyho. Od r. 1916 působil jako profesor filozofie na pražské německé univerzitě. Dne 25. 5. 1932 byl zvolen předsedou právě založené pražské Brentanovy společnosti (zaniklé úředně 25. 11. 1958) a stal se i ředitelem pražského Brentanova archivu (přeneseného před obsazením ČSR do Manchesteru). Od r. 1935 byl členem Pražského filozofického kroužku (s J. B. Kozákem, E. Utitzem, J. Patočkou). V l. 1922–35 vydal v Meiner-Verlag 11 svazků Brentanova díla, které opatřil (s A. Kastilem) rozsáhlým komentářem (už v r. 1919 mu předeslal studii Franz Brentano). S J. Eisenmeyerem a A. Kastilem vydával od r. 1916 v Halle spisy Antona Martyho (napsal k nim úvodní studii). V r. 1939 emigroval do Anglie.

Patří k nejvýznamnějším představitelům tzv. druhé generace pražských brentanovců (spolu s A. Martym, A. Kastilem, J. Eisenmeyerem, E. Utitzem, S. H. Bergmanem, G. Katkovem ad.). Po celý život vystupoval jako obhájce autentického výkladu Brentanova filozofické díla. Spolu s tím se snažil uvést principy brentanovské psychologie a axiologie do právní filozofie a hospodářské vědy. Proto studoval i anglický utilitarismus, především J. Benthama. K Husserlově fenomenologii projevoval naopak rezervovanost, mj. s poukazem na to, že rozlišení psychologie a fenomenologie se nachází již u Brentana. Svou sílící averzi vůči Husserlovi (kterou zaznamenal za své návštěvy Prahy i Leo van Breda) a zvláště odmítnutí Heideggerovy filozofie vyjádřil nejvýrazněji v práci Wege und Abwege der Philosophie (1934). V r. 1925 vystoupil neméně ostře proti Einsteinově teorii relativity a Maxu von Laue. Z hlediska filozofie na české půdě je významný K. příspěvek Německá filosofie v Čechách 1839–1934 na VIII. světovém filozofickém kongresu v Praze v r. 1934. Soudil v něm, že se v Čechách kvůli „tlaku shora“ nerozvinula pokantovská spekulace a že zároveň byla „zdola“ před spekulativním idealismem dávána přednost jinému typu filozofování, ve prospěch „vědecké metody v psychologii“. Přitom mezi českou a německou filozofickou tradicí v Čechách panuje dlouhotrvající shoda ve stanoviscích „humanitářství“, teismu, snahy o „objektivní obecné poznání“ a v „etickém optimismu“. – K. byl jedním z nejagilnějších organizátorů německého a česko-německého vědeckého života první třetiny 20. století v Praze. Také jeho zásluhou zde vynikajícím způsobem fungoval spolkový vědecký život a ediční činnost (kterou se zájmem a s finančním přispěním sledoval T. G. Masaryk). Měl také nemalý vliv na generace studentů i filozofů (např. J. Jahna). K. život a dílo dosvědčují vliv rakousko-německé filozofie u nás před 1. světovou válkou i v období meziválečném.

Bibliografie:
◦ Zur Theorie des Wertes, 1901;
◦ Die leitenden Grundsätze der Gesetzinterpretation, 1905;
◦ Das Recht zu strafen, 1911;
◦ Die Grundlagen der Werttheorie, 1914;
◦ Wege und Abwege der Philosophie, 1934.

Literatura:
◦ J. Král: ČsF, 1937;
◦ M. Bayerová: Brentanova společnost v Praze, FČ 1990.

mp