Jaroslav Kudrna

* 31. 10. 1926 Vlkanov

† 25. 3. 1996 Brno

Narodil se v rodině se starou učitelskou tradicí. Po maturitě na gymnáziu v Chrudimi studoval (1945–49) na FF UK dějepis, filozofii, italštinu a španělštinu. V r. 1949 obhájil doktorskou práci K Hegelovu pojetí praxe. V l. 1950–53 učil na Zdravotní škole v Mariánských Lázních a na Gymnáziu v Karlových Varech. Od r. 1953 působil na katedře historie FF MU v Brně. V r. 1959 obhájil kandidátskou práci z právně obecných dějin Lex Baiuvariorum a Lex Alamanorum a počátky feudálních vztahů v jižním Německu, vztahující se k problematice barbarských zákoníků jihoněmecké oblasti. V r. 1963 se habilitoval na základě monografie Stát a společnost na úsvitě italské renesance, v r. 1986 byl jmenován profesorem obecných dějin. R. 1969 získal na základě svých prací o italské renesanci doktorát věd. Často přednášel na různých evropských univerzitách a spolupracoval s řadou zahraničních historických a filozofických institucí (SRN, Itálie, Francie, Irsko, Rakousko, USA aj.). Účastnil se aktivně i řízení brněnské univerzity, např. v l. 1969–73 jako prorektor pro vědu a výzkum. V r. 1986 byl jmenován členem-korespondentem ČSAV.

Základem K. vědeckého zájmu je postižení souvislostí historicko-filozofického vývoje v dějinách a odhalování vnějších i vnitřních genetických vztahů v historickém procesu. Jeho široký erudiční základ mu umožnil propojení historické a filozofické problematiky. K. metodologická a tematická orientace byla předznamenána již jeho prvními pracemi, které vyplývaly z enormního zájmu o strukturu myšlení G. W. F. Hegela a G. Vica a o jejich vřazení do vývoje filozofického a historického myšlení. Při studiu hegelovské problematiky se snažil dobrat hlubšího sociálně politického vkořenění Hegelových názorů na společnost. Vico ho zaujal svou koncepcí filozofie dějin; šlo mu zejména o výklad Vicovy kritiky descartovského mechanického materialismu a Vicova rozpracování dialektického myšlení. Komparativní studie věnoval filozofické koncepci Herdera a Vica. Zájem o dějiny italské renesance ho přivedl ke zkoumání myšlení význačných (zejména italských) filozofických osobností 13.–14. století a jejich místa ve společensko-politickém vývoji Evropy. Zajímavé výsledky přinesla K. analýza Aristotelovy Politiky v názorech myslitelů 13. století (Tomáš Akvinský, Marsilius z Padovy). Studie politického myšlení Danta Alighieriho (zejména na základě rozboru Božské komedie) vedly k analýze vztahů středověkého či raně renesančního myšlení k politicko-společenské dimenzi studia společnosti. Závěrečná etapa italského renesančního myšlení je prezentována a završena v práci o historicko-politických názorech Machiavelliho a Guicciardiniho. Na rozdíl od koncepcí Barona či Chaboda ukázala, že problém jednoty či diskontinuity Machiavelliho díla lze řešit pouze z aspektu postoje Machiavelliho k soudobým problémům Itálie; zdůraznila tedy pragmatičnost Machiavelliho myšlení.

K. přínos k nejnovější evropské historiografii lze vysledovat od jeho studií revize německé historiografie po r. 1945 až po obsáhlé studie z přelomu 70.–80. let o pozitivistických tendencích v německé, francouzské a italské historiografii. V této oblasti vytvořil základnu pro analýzu a komparaci stěžejního západoevropského dějepisectví, na které se napojují jeho studie o škole Annales (seriální historie, dějiny mentalit) či o vlivu Croceho filozofie dějin na (nejen italské) dějepisectví.

Bibliografie:
◦ Studie k Hegelovu pojetí historie, 1964;
◦ Stát a společnost na úsvitě italské renesance, 1964;
◦ Historie, filozofie, politika v NSR, 1964;
◦ K otázce jednoty Machiavelliho díla, 1965;
◦ Machiavelli a Guicciardini. K typologii historickopolitického myšlení pozdní italské renesance, 1969;
◦ Kapitoly z dějin historiografie a filozofie dějin, 1972;
◦ Ke kritice pozitivismu v současné buržoazní německé, francouzské a italské historiografii 19., 20. stol., 1983;
◦ Průvodce dějinami evropského myšlení (spoluautor), 1985.

Sborníky:
◦ K Vicovu pojetí práva, Pocta akad. V. Vaněčkovi k 70. narozeninám, 1975;
◦ Dante en tant qu'idélogue de la commune urbaine, Charisteria Francisco Novotný occogeniaro oblata, 1962;
◦ Methodologische Grundlagen der franz. „Annales-Schule“ und ihr internationaler Einfluß, Zeitalter im Widerstreit. Grundprobleme der historischen Epoche seit 1917 in der Auseinandersetzung mit der bürgerlichen Geschichtsschreibung, ed. G. Lozek, A. Loesdau, Berlin 1982;
◦ K německým paralelám českého strukturalismu, České filosofické myšlení, 1989;
◦ Italienische Historiographie (1918–1945), Geschichtsschreibung im 20. Jhd., ed. G. Lozek, H. Schleier, Berlin 1990;
◦ K Fischerově analýze prefašistických a fašistických ideologií, Hledání řádu skutečnosti, 1994.

Časopisecké příspěvky:
◦ K historické charakteristice Vicovy metodologie a ontologie, FČ 1957;
◦ Hegel a počátky buržoazního historismu, FČ 1958;
◦ O významu Hegelova pojetí činnosti pro základní problematiku jeho filozofie, FČ 1959;
◦ K problematice středověkého materialismu, K Machiavelliho názorům státně politickým a historickým, FČ 1960;
◦ K historickému zařazení metodologie a filozofie dějin A. J. Toynbeeho, ČČH 1960;
◦ Marsilius jako ideolog středověké komuny, ČČH 1961;
◦ Ke kritice historismu E. Troeltsche, FČ 1961;
◦ Marsile de Padoue et les hérésies, SPFFBU 1961, E 6;
◦ K politickým a filozofickým aspektům tzv. revidované historiografie v NSR, FČ 1962;
◦ K některým otázkám pojetí znaku u Diltheye, Fryera a Heideggera, FČ 1964;
◦ Zur Guicciardinis Kritik Machiavellis und der Antike, SPFFBU 1964, E 9;
◦ Zur Frage der Revision der Renaissanceideologie bei Guicciardini, SPFFBU 1964, C 11;
◦ State and Society in Present-Day West Germany Historiography, SPFFBU 1965, C 2;
◦ Das antike und mittelalterliche Erbe in Vicos Geschichtsauffassung, SPFFBU 1969, C 16;
◦ Zu den Grundprinzipien von Vicos Geschichtsauffassung, SPFFBU 1974, B 21–22;
◦ K historickému obsahu Hegelových politických spisů, SPFFBU 1974–75, C 21–22;
◦ K vývojovým tendencím pozitivistické historiografie, ČČH 1976;
◦ Historické aspekty Hegelovy právní filozofie, SPFFBU 1976–77, C 23–24;
◦ Státověda, historiografie, filozofie 17. stol. a dílo G. B. Vica, SCeH 1977;
◦ Zu einigen charakteristischen Zügen der neueren italienischen bürgerlichen Historiographie, SPFFBU 1978–79, C 25–26;
◦ Vico und Herder, Jahrbuch für Geschichte 1979;
◦ K některým aspektům geneze metod školy Annales, SPFFBU 1980, C 27;
◦ Ideologische Aspekte und methodologische Grundlagen der französischen „Annales“-Schule, Zeitschrift für Geschichte 1981;
◦ Zu einigen Fragen des Methodenstreits in der französischen Historiographie um 1900, Storia della storiografia 1983;
◦ Positivism and Historiography, Historica 1984;
◦ Die Haupttendenzen der italienischen bürgerlichen Historiographie 1917–1945, SPFFBU 1984, C 31;
◦ K vnitřní diferenciaci francouzské buržoasní historiografie před školou a mimo školu Annales (1890–1945), ČČH 1985;
◦ Zur einigen Fragen der Geschichtsmethodologie M. Webers, SPFFBU 1986, B 33.

Literatura:
◦ KjK, 1991;
◦ J. Janák: J. K., Universitas 1996.

a