Alois Lang

* 12. 6. 1869 Držovice u Prostějova

† 6. 5. 1957 Prostějov

Po maturitě na německém gymnáziu v Kroměříži (1888) a studiu teologie v kněžském semináři v Olomouci byl r. 1892 vysvěcen na kněze; v r. 1898 získal doktorát teologie. Po krátkém kaplanování v Životicích působil v Moravské Ostravě, kde také (do r. 1930) učil náboženství, zprvu na měšťanské škole, od r. 1899 jako profesor na reálném gymnáziu. Cesta do Itálie v r. 1900 (s K. Dostálem-Lutinovem) v něm vzbudila zájem o osobnost sv. Františka z Assisi. Na odpočinku žil v Brně-Králově Poli a v Prostějově.

V r. 1899 uveřejnil v časopise Katolické moderny Nový život esej Dítě slasti. Tato osobitá interpretace románu Gabriela D'Annunzia byla jeho prvním pokusem o psychologický, nábožensko-filozofický portrét díla kladoucího závažné životně filozofické otázky. Ve svých dalších pracích z počátku století psal o A. Strindbergovi, St. Przybyszewském, F. Roseggerovi, H. Heinovi, M. P. Arcybaševovi. Tehdy také začal studovat F. M. Dostojevského, o němž později vydal knihu s příznačným podtitulem Křížová cesta náboženského myslitele ruského. Dostojevského vztah k pravoslaví a jeho soudy o katolicismu jsou L. východiskem ke konfrontaci pravoslaví s katolicismem a k úvahám o úloze pravoslaví v kulturním a sociálním životě Ruska i Evropy. Další pozornost věnoval výrazným osobnostem katolické mystiky. Podle V. Bitnara se L. „vypracoval hlubokým studiem filozofie na znalce katolické mystiky středověké i moderní. Vedle překladatelství významných děl proslul jako jemný portrétista myslitelů a básníků všech dob katolické kultury, podávající výsledky svého trpělivého bádání formou vybranou a básnickou“. Po studii o „světle z Assisi“ – sv. Františkovi následovaly „důmyslné a vroucí“ monografie o „bláznu pro Krista“ Jacoponu da Todi (středověký básník-světec, „jeden z největších duchovních synů Františkových“), Angelu Silesiovi (vl. jménem J. Scheffler, slezský barokní mystik), „bláznu Božím“ Jindřichu Susovi (německý středověký mystik), „mystiku německé romantiky“ Novalisovi a o „otci pouště“ sv. Jeronýmovi (latinský církevní otec, proslulý latinskými překlady bible a řeckých církevních otců). Významnou náboženskou osobnost 19. století našel L. v kardinálu J. H. Newmanovi; ve své knize o něm podal „obraz Newmana jako náboženského myslitele, jak se obráží v zrcadle vlastního myšlení“. (Ve svých monografiích se L. představil i jako překladatel; např. studie o Novalisovi obsahuje překlad Novalisových Hymnů k Noci). – L. vycházel z církevního rozlišování přirozené a nadpřirozené náboženské extáze; dobře si uvědomoval, jak snadno se tu od „nadnormality“ dá přejít k „abnormalitě“. Od mystiky neočekával rozšíření náboženského poznání (vědění), avšak spojoval s ní (a s četbou mysticky laděných prací) naději na prohloubení, zduchovnění náboženského života věřících. – O souborné vydání L. prací se pokoušeli Ladislav Kuncíř (Družstvo přátel Studia) a – v návaznosti na Kuncíře – Aloys Skoumal.

Bibliografie:
◦ Buddhismus, 1904;
◦ Jacopone da Todi, 1906, ²1922;
◦ Úvod do německé mystiky, 1909, 2. vyd. společně s Poutníkem cherubinským, 1922;
◦ Poutník cherubínský Angelus Silesius, 1909, ²1929;
◦ Jindřich Suso. Pohled do duše středověkého mystika-světce, 1911, ²1923;
◦ Náboženský problém Novalisův, 1919;
◦ Otec pouště svatý Jeroným, 1920, ²1946;
◦ John Henry Newman. Úvod do filosofie náboženského konvertity, 1939, ²1947;
◦ F. M. Dostojevský. Křížová cesta náboženského myslitele ruského, 1947.

Časopisecké příspěvky:
◦ O neodvislé etice, Museum 1890–91;
◦ Filosofie a křesťanství, Museum 1892;
◦ Ekstatikové umění, Nový život (NŽ) 1899;
◦ Filosofie a náboženství, Abélard, NŽ 1901;
◦ Světlo z Assisi, NŽ 1902.

Literatura:
◦ OSNND;
◦ V. Bitnar: Literární dílo A. L., Novina 24. 6. 1939;
◦ V. Bitnar: Inferiorita české literatury katolické, 1941;
◦ M. Krejza: 75 let spisovatele P. A. L., Lidové listy 11. 6. 1944;
◦ O. F. Babler: A. L., Štafeta 1964;
◦ J. Gabriel: A. L., Christliche Philosophie im katholischen Denken des 19. und 20. Jahrhunderts III, Graz – Wien – Köln 1990;
◦ S. Bartůšek: Italská cesta A. L., Lidová demokracie 11. 6. 1992;
◦ M. Trávníček: Zapomínaný básník duchovních portrétů A. L., ČMM 1996.

jg