Ivan Lapšin

* 24. 10. 1870 Moskva

† 17. 11. 1952 Praha

Byl žákem A. Vveděnského, zakladatele ruské (petrohradské) školy novokantovství, a jeho nejvýznamnějším a nejdůslednějším pokračovatelem. Před deportací z Ruska v r. 1922 byl profesorem Petrohradské univerzity. V Praze – kam přišel z Berlína na pozvání vlády republiky – působil jako profesor Ruské PF a Ruské svobodné univerzity, paralelně i na Německé univerzitě. Úzce spolupracoval s časopisem Ruch filozofický. Zajímal se rovněž o českou hudbu (Smetana, Janáček).

Ve svém díle vykládal kriticismus jako ryzí úsilí o světový názor prostý jakýchkoli logických sporů. Logika je mu základem celé teorie poznání a východiskem veškeré filozofie. V logických postupech klade naroveň význam dokazování a význam vyvracení; v tomto směru navazuje na Vveděnského formulaci sféry hypotéz, které nelze ani potvrdit cestou důkazu, ani vyvrátit, které je však současně v procesu poznání nevyhnutelně potřeba aplikovat. Ztotožňuje kriticismus s úsilím o důslednost myšlení. Vyhlašuje nepoužitelnost zákonů myšlení mimo sféru naší možné zkušenosti, proto pro něj mizí jakákoli možnost metafyziky; k tomu vymezuje též soubor všech „metafyzických fikcí“. Nedůslednost myšlení nazývá intelektuální zbabělostí, jejíž motivy přitom vidí v obavách z důsledků ztráty metafyziky a z ní plynoucích domnělých hodnot. Na rozdíl od N. Losského odmítá ve druhé generaci ruských novokantovců inspiraci psychologismem, tím spíše intuitivismus v teorii poznání. Mystické extáze a podobné formy odmítá považovat za intuici, chápe je jako prostý souhrn subjektivních představ, proniknutých mimořádně silnými emocemi. Vveděnského „čtvrtý postulát kantovského praktického rozumu“ – přesvědčení o existenci jiných Já přenáší do samého jádra teorie poznání: podává výklad „cizího Já“ jako jedné z oněch nezbytných nedokazatelných a nevyvratitelných hypotéz, přitom hypotézy zcela základního významu pro všechny duchovní vědy. Všechny syntetické soudy v oboru duchovních věd v sobě zahrnují jako předpoklad onu hypotézu cizího Já. Jakmile další, už třetí generace ruských novokantovců (včetně některých L. žáků) začala rozvíjet kriticismus na bázi platonismu, reagoval L. striktním odmítnutím a mj. formulací filozofie tvořivosti. Svět jako systém poznávaného a mětí (sollen) je dynamický; tvořivostí vznikají nové varianty skutečnosti, nové pojmy. Sestavil rovněž koncept dějin filozofie jako dějin tvořivosti. Zformuloval teze o vzájemném organickém propojení předmětu noetiky, estetiky a etiky. Připravil též studie o estetice významných ruských spisovatelů.

Bibliografie:
◦ Zakony myšlenija i formy poznanija, S.-Peterburg 1906;
◦ Problema „čužogo Ja“ v novejšej filosofii, S.-Peterburg 1910;
◦ Filosofija izobretěnija i izobretěnije v filosofii. Vveděnije v istoriju filosofii I–II, Petrograd 1922, ²1924 (s bibliografií prací I. L.);
◦ Filosofskije vzgljady A. N. Radiščeva, Petrograd 1922;
◦ Chudožestvennoje tvorčestvo, Petrograd 1922;
◦ Estětika Dostojevskogo, Berlin 1923;
◦ La synergie spirituelle, 1935;
◦ La phénoménologie de la conscience religieuse dans la littérature russe I–II, 1937;
◦ A. Spir, sa vie, sa doctrine, 1938;
◦ O svojeobrazii russkogo iskusstva, 1944;
◦ Ruská hudba, 1947;
◦ Von der Überwindung des Solipsismus, Melbourne 1969.

Sborníky:
◦ Puškin i Monteň, Puškinskij sbornik, 1929;
◦ Metafizika Ľva Tolstogo. L. N. Tolstoj, 1929.

Časopisecké příspěvky:
◦ Oproverženije solipsizma, Učennyje zapiski 1923;
◦ Zamítnutí solipsismu, RF 1923, 1924;
◦ Estětika Tolstogo, Volja Rossii 1928 (česky sb. L. N. Tolstoj v zrcadle současníků, ed. V. Červinka, 1930);
◦ Dostojevskij i Paskaľ, Naučnyje trudy Russkogo Nar. universitěta 1928;
◦ Rozum, člověk, Bůh ve filosofii Karla Vorovky, RF 1928–29;
◦ Bessoznatěľnoje v naučnom tvorčestve, Volja Rossii 1929;
◦ Turgeněv jako myslitel, RF 1935–36;
◦ Ke dni 50. narozenin F. Pelikána, Diskuse o problému času a relativity, RF 1936–37;
◦ An Essay on the Russian Actor. A Psychological and Estetical Study, Zapiski Nauč. Issled. Ob'jediněnija Russkogo Svob. Universitěta 1939;
◦ O hranicích oduševněnosti v přírodě, RF 1939–40;
◦ Spor o svobodě voli v sovremennoj filosofii, Zapiski Nauč. Issled. Ob'jediněnija Russkogo Svob. Universitěta 1941;
◦ Dějiny filosofie z hlediska sociologie, ČM 1941;
◦ Problema „čužogo Ja“ v indijskoj filosofii, Archiv Orientální 1947.

Literatura:
◦ S. Hessen: Nejnovější filosofie ruská, RF 1923;
◦ B. Jakovenko: Fünf Jubiläen, Der russische Gedanke 1930–31;
◦ F. Pelikán, J. Tvrdý: Současná filosofie u Slovanů, 1932;
◦ Slovanský přehled 1993, č. 1.

vg