Jan Lepař

* 16. 5. 1827 Lipňany u Přerova

† 1. 7. 1902 Praha

Střední vzdělání získal v Olomouci, práva vystudoval v Praze. Jako student přispíval pod pseudonymem Pravdoslav Lipňanský do různých časopisů, zvláště do Havlíčkových Národních novin. Od r. 1850 byl profesorem na gymnáziu v Jihlavě, poté ve Znojmě a v Opavě, kde spolu s A. Vaškem založil časopis Opavský besedník. V r. 1869 byl jmenován okresním školním inspektorem pro Prahu a v l. 1870–86 řídil Učitelský ústav v Praze. V l. 1865–70 byl redaktorem Paedagogia, ČČM, přispíval do měsíčníku Škola a Život a působil i v Ústřední matici školské. Byl členem Zeměpisné společnosti.

Napsal několik středoškolských učebnic a řadu menších prací s náměty zeměpisnými, dějepisnými, jazykovědnými a obecně kulturními. Těžiště jeho díla je v pedagogických (metodických) pracích. Snažil se v nich šířit myšlenky J. A. Komenského i tehdy moderního herbartismu, a zároveň reagovat na současné problémy týkající se hlavně národního života a vztahů mezi Čechy a Němci. Jeho pedagogické snažení bylo zaměřeno k rozvoji přirozených vloh dítěte s co největším využitím dětské aktivity. Proto se zajímal také o psychologii, v níž sledoval dílo Durdíkovo. Ve stopách Komenského zdůrazňoval nutnost názorného vyučování přiměřeného věku dítěte. Smysl vzdělání chápal pragmaticky jako přípravu na praktický život v dospělosti (vycházel přitom ze současného společenského stavu, který pasivně registroval). Při vzdělávání dětí kladl důraz i na jejich výchovu mravní a především náboženskou. Byl katolíkem, ale nepopíral právo ostatních vyznání na náboženskou výuku. Protože vycházel ze zásady jednotného výchovného působení, prosazoval oddělení škol podle náboženského vyznání. Ve svých spisech ostře kritizoval ateismus, který podle jeho názoru podkopává základy mravního soužití lidí. Ve vztahu k národním problémům propagoval myšlenku pokojného soužití Čechů a Němců v rakousko-uherském státě a z tohoto stanoviska kritizoval velkoněmecký šovinismus (W. Giesebrechta) i český nacionalismus (J. Grégra).

Bibliografie:
◦ Historisch-geographische Darstellung der Westgränze des deutschen Volkes und seines Reichs, 1854;
◦ Beiträge zu älteren Geschichte des Herzogstum Schlesien, 1863;
◦ Popis mocnářství rakouského, 1863;
◦ Všeobecný dějepis I–III, 1867–71;
◦ Politický atlas k dějinám starého světa, 1869;
◦ O metodách a logické jejich příbuznosti, 1873;
◦ O hotových železnicích v Čechách, 1873;
◦ O osnovách učebních na různých školách od Komenského navržených, 1877;
◦ Obecná pedagogika pro učitelské ústavy, 1878;
◦ O metodách dějepisného učení na školách obecných, 1880;
◦ Spor o němčinu, 1883;
◦ O kulturním působení slovanských apoštolů Cyrila a Metoděje, 1885;
◦ Metodika zeměpisu, 1886;
◦ Škola obecná a poměr její k vyznání náboženskému, 1888;
◦ O některých sporných věcech gramatických, 1889.

Literatura:
◦ F. Krejčí: J. L. (nekrolog), ČM 1902;
◦ J. Král: ČsF, 1937;
◦ J. Kopáč: Dějiny české školy a pedagogiky v letech 1867–1914, 1968.

ih