Antonín Lepka
* 9.
6.
1905 Kunštát
† 13.
3.
1990 Hradiště u Znojma
Gymnázium navštěvoval na Velehradě a v Praze-Bubenči.
V r.
1921 vstoupil na Velehradě do jezuitského řádu.
Filozofii začal studovat v r.
1925 v Pullachu u Mnichova,
teologii v r.
1928 v belgické Lovani.
V r.
1931 přijímá v Bohosudově kněžské svěcení.
Pak vyučoval na gymnáziu v Praze-Bubenči.
V r.
1936 obhájil na římské Gregoriáně dizertaci Nicolai Hartmann a ontologické modely.
V r.
1937 začal přednášet na Filozoficko-sociologickém institutu v Benešově teorii poznání a ontologii.
Ve válečných letech byl vězněn v koncentračním táboře v Terezíně.
Po válce opět přednášel na Institutu v Děčíně.
Jeho skripta Ontologie zrcadlí odpověď především na současný stav filozofie v Německu (Husserl,
Heidegger,
Jaspers).
V r.
1950 je nejdříve internován,
pak uvězněn.
Po r.
1960 působí jako topič,
od r.
1971 v duchovní správě řeholních sester.
Pocelou dobu je činný i filozoficky.
Intenzivně překládá z francouzštiny (např.
několik titulů Teilharda de Chardin),
italštiny (Martini: Vyjdi lide z Egypta,
Refugium 1996),
němčiny,
precizuje svá SI skripta Kosmologie,
Ontologie,
Kritiky.
Ve stati Jean Salisbury,
sa vie et contemporaine (Bulletin Sorbonna,
Paris 1939) přikládá pozitivní vliv různým modifikacím nominalismu na formy tomismu.
Několik drobných článků publikoval v Civiltá Catholica (Suarezianismus,
Potence a Akt aj.).
ma