Josef Kalasanský Likawetz

* 25. 11. 1773 Žinkovy u Přeštic

† 13. 1. 1850 Lublaň

Psal se také František Likavec. Jako piarista učil filozofii na řádových školách v Příboře, Kroměříži, Mostě, Litomyšli, Praze a Brně (1809–15). V Brně také napsal své nejrozsáhlejší dílo Elementa philosophiae a učebnici filozofie, která byla po r. 1820 úředně předepsána na rakouských školách (sepsal ji v duchu „rakouské oficiální filozofie“ Leibniz-Wolffově, netajil se však se svými sympatiemi k filozofii I. Kanta a jejího popularizátora W. T. Kruga). V r. 1815 byl povolán do Štýrského Hradce, aby přednášel na tamějším lyceu teoretickou a praktickou filozofii. V r. 1825 získal doktorát filozofie. Ve šk. r. 1827–28 se stal prvním rektorem obnovené štýrské univerzity (v l. 1831–35 zastával rovněž funkci ředitele gymnázia). V r. 1836 přijal místo knihovníka na lyceu v Lublani, od r. 1843 byl vicedirektorem gymnázia, v l. 1844–48 ředitelem gymnaziálních ústavů pro celou Ilýrii.

Bibliografie:
◦ Lehrbuch der Philosophie, 1812;
◦ Elementa philosophiae in usum auditorum philosophiae adumbrata I–II (úvod a empirická psychologie), 1812, III. (metafyzika), 1814, IV. (praktická filozofie, teorie morálky), 1813, V. (užitá morálka-etika), 1813;
◦ Elementa iurisprudentiae philosophicae seu iuris naturae, 1817;
◦ Grundriss der Erfahrungsseelenlehre oder empirischen Psychologie, 1827;
◦ Grundriss der Denklehre oder Logik, 1829;
◦ Grundriss der Erkenntnisslehre oder Metaphysik, 1830;
◦ Allgemeine Einleitung in das Studium der Philosophie, 1830.

Literatura:
◦ OSNND;
◦ J. Král: ČsF, 1937;
◦ Biographisches Lexikon zur Geschichte der Böhmischen Länder I, 1979.

jg