Jan Milič Lochman

* 3. 4. 1922 Nové Město nad Metují

† 21. 1. 2004 Basilej

Základní vzdělání získal v rodném městě a na reálném gymnáziu v Náchodě, kde r. 1941 maturoval. Poté studoval v pololegálních církevních kurzech evangelické bohosloví. Po otevření českých vysokých škol poslouchal filozofii na UK a teologii na Husově bohoslovecké fakultě, kde r. 1948 promoval. Po krátkém kazatelském působení na Kladně přešel na Komenského TF do Prahy, kde se habilitoval a pracoval zprvu jako docent, od r. 1960 jako profesor filozofie a systematické teologie. V r. 1968 byl povolán na univerzitu v Basileji, kde působil – po roční profesuře na Union Theological Seminary (Columbia University) v New Yorku – jako ordinarius systematické teologie až do svého emeritování r. 1992. Zde byl po dvě údobí zvolen rektorem univerzity. Během svých basilejských let pohostinsky přednášel na řadě univerzit na všech kontinentech, na českých a slovenských univerzitách ovšem teprve od r. 1990. Byl po desetiletí činný ve světových ekumenických grémiích, především ve Světové radě církví a ve Světovém svazu reformovaných církví. Byl čestným doktorem univerzit v Aberdeenu (1973), v St. Andews (1989) a UK (1992). Je nositelem řady akademických vyznamenání, především mezinárodní ceny Jacoba Burckhardta za přínos humanitním vědám (1987). Základní dílo L. je v oboru systematické a ekumenické teologie. Vedle toho se už od studentských let zabýval filozofií.

Studovat filozofii byl můj záměr na sklonku střední školy. Nebylo jej však v době okupace možno ze známých důvodů uskutečnit. Proto jsem využil možnosti vzdělávat se v teologii za znamenitého vedení mého učitele a pozdějšího kolegy J. B. Součka. Ten podporoval i mé zájmy filozofické. Proto jsem už za války intenzivně studoval zvláště dílo Masarykovo a Rádlovo, jež se mi stalo pro celý život směrodatné a na něž jsem vždy znovu upozorňoval i v zahraničí. Velký význam mělo i Součkem prostředkované setkávání s Janem Patočkou. Především u něho jsem pak studoval po otevření našich vysokých škol. Patočkovy náročné a objevné interpretace antické i novodobé filozofie mě strhly k filozofickému studiu, i když mé „srdce“ už patřilo především bohosloví. Tak tomu bylo ve Skotsku, především pak v Basileji, kde vedle Karla Bartha působili i jeho bratr filozof Heinrich Barth a především Karl Jaspers. Všichni tito myslitelé mě silně ovlivnili. V mé vlastní akademické práci – v jejím filozofickém aspektu – lze rozlišit několik údobí a jim odpovídajících tematických okruhů. Má habilitační práce se vztahovala k náboženskému a filozofickému myšlení českého obrození. Šlo o pokus charakterizovat na evropském pozadí náboženský element v díle našich obrozenců, zprvu v jejich „kořenech a počátcích“, později v rozboru myšlení čtyř myslitelů, kteří mě zvláště upoutali: Dobrovského, Bolzana, Kollára a Palackého. V celkovém konceptu šlo o obhajobu a zhodnocení Masarykovy filozofie českých dějin, a to nepřímou cestou, protože cenzura nepřipustila přímý přejný výklad Masarykovy filozofie. Za docentského působení v Praze mi šlo o zdůvodnění legitimity bohosloveckého zájmu o filozofii. Zvláštní pozornost jsem přitom věnoval interpretaci Jaspersovy filozofie, na kterou jsem později navazoval na basilejské univerzitě. V době svého rektorství jsem byl pověřen řídit a vstupní přednáškou uvést sympozium ke stému výročí Jaspersova narození, kde jsem jednal především o Jaspersově pojetí transcendence v navázání na jeho větu „Jenom transcendence je skutečné bytí“. V Praze 60. let se mi naléhavě kladlo téma kritického vyrovnávání se s marxismem. Komenského TF tu zprvu měla pod autoritou J. L. Hromádky, který byl vedle Karla Bartha mým teologickým učitelem, paradoxně lehčí postavení než ostatní fakulty. Na bohoslovcích se nemohla vyžadovat marxistická „ortodoxie“. Využívali jsme této, jakkoli vždy znovu ohrožené výhody. Proto jsem se po léta zabýval tématem mladý Marx, se kterým jsem se poprvé setkal v soukromém semináři Jana Patočky za války, v Basileji v semináři teologa Fritze Lieba. Odtud vedla cesta k intenzivní účasti na křesťansko-marxistickém dialogu v předjaří „pražského jara“, kde mi podnětnými partnery byli z českých marxistických filozofů zvláště Milan Machovec a Vítězslav Gardavský. Po sovětském vpádu do Československa byl dialog oficiálně umlčen, pro mne však pokračoval i ve Švýcarsku a na širším mezinárodním fóru (Konrad Farner, Herbert Marcuse). Basilejský rektorát pro mne znamenal nové úkoly filozoficko-teologické. Šlo mi o podporu a zdůvodnění platnosti klasické „ideje univerzity“, a to jak teoreticky, tak prakticky v rozvíjení interdisciplinárních programů na univerzitě. To bylo mým tématem i na mezinárodní rovině v rámci konference rektorů evropských univerzit. V souvislosti s těmito úkoly se mi stal inspirací náš J. A. Komenský. To mne vedlo do prostředí mezinárodní komeniologie, později i komeniologie naší. Jubilejní Komenského rok 1992 byl vyvrcholením této práce, v níž mi šlo o problematiku, kterou naše komeniologie z ideologických důvodů odsouvala do pozadí: o náboženské základy a perspektivy nejen Komenského, nýbrž i Husa a dalších myslitelů české reformace. – O zaměření své teologické práce jsem vydal stručný počet v konvokační přednášce na Evangelické fakultě UK, otištěné v revui Teologická reflexe 1995.

Bibliografie:
◦ Náboženské myšlení českého obrození: Kořeny a počátky, 1952;
◦ Theologie a filosofie: Několik kapitol z dějin problému (skripta Komenského TF), 1958;
◦ Duchovní odkaz obrození: Dobrovský – Bolzano – Kollár – Palacký, 1958;
◦ Die Bedeutung geschichtlicher Ereignisse für ethische Entscheidungen, Zürich 1963;
◦ Herrschaft Christi in der säkularisierten Welt, Zürich 1967;
◦ The Church in a Marxist Society: A Czechoslovak View, New York, London 1970;
◦ Perspektiven politischer Theologie, Zürich 1971;
◦ Christus oder Prometheus? Die Kernfrage des christlich-marxistischen Dialogs, Hamburg 1972;
◦ Das radikale Erbe: Versuch theologischer Orientierung in Ost und West, Zürich 1972;
◦ Dogmatik in Dialog 1: Die Kirche und die letzten Dinge (s F. Buri, H. Ott), Gütersloh 1972;
◦ Trägt oder trügt die christliche Hoffnung? Zürich 1974;
◦ Dogmatik in Dialog 2: Theologie – Offenbarung – Gotteserkenntnis (s F. Buri, H. Ott), Gütersloh 1974;
◦ Marx begegnen: Was Christen und Marxisten eint und trennt? Gütersloh 1975;
◦ Dogmatik in Dialog 3: Schöpfung und Erlösung, Gütersloh 1976;
◦ Versöhnung und Befreiung: Absage an ein eindimensionales Heilsverständnis, Gütersloh 1977;
◦ Wegweisung der Freiheit: Abriss der Ethik in der Perspektive des Dekalogs, Gütersloh 1979 (česky: Desatero: Směrovky ke svobodě, 1994);
◦ Living Roots of the Reformation, Minneapolis 1979;
◦ Die begründete Hoffnung: Gottes Leiden im menschlichen Ringen, Basel 1980;
◦ Wahrheitseifer und Toleranz (Rektoratsrede), Basel 1981;
◦ Reich, Kraft und Herrlichkeit, München 1981;
◦ Das Glaubenbekenntnis: Grundriss der Dogmatik im Anschluss an das Credo, Gütersloh 1982 (česky: Krédo: Základ ekumenické dogmatiky, 1996);
◦ Vom Sinn der Feste, Basel 1982;
◦ Comenius, Freiburg i. B., Hamburg 1982;
◦ Im Namen Gottes des Allmächtigen! (Rektoratsrede), Basel 1982;
◦ Theology of Praise, Atlanta 1982;
◦ Unser Vater, Gütersloh 1988 (česky: Otče náš – Křesťanský život ve světle modlitby Páně, 1993);
◦ Christ and Prometheus: A Quest for Theological Identity, Geneva 1988;
◦ Boží úděl ve světě, 1992;
◦ K pramenům svobody (Z očí do očí – Masarykův odkaz), 1993;
◦ Zeal for Truth and Tolerance: The Ecumenical Challenge of the Czech Reformation, Edinburgh 1996;
◦ O smyslu křesťanských svátků, 1997.

Sborníky:
◦ Von der Religion zum Menschen: Barth und Feuerbach, Antwort – Festschrift zum 70. Geburtstag von Karl Barth, ed. E. Wolf, Zürich 1956;
◦ Theologie dospělosti, O svrchovanost víry. Sb. k sedmdesátinám J. L. Hromádky, ed. J. B. Souček, 1959;
◦ Bilanz des europäischen Humanismus, Die Kirche in Europa und die Krise des modernen Menschen: Nyborg III, Zürich – Frankfurt 1963;
◦ The Service of the Church in a Socialist Society, Christian Social Ethics in a Changing World, ed. J. C. Bennet, New York – London 1966;
◦ Marxism, Liberalism and Religion: An East European Perspective, Marxism and Radical Religion, ed. J. C. Raines, Philadelphia 1970;
◦ Christliche Radikalität: Zur sozialethischen Problematik des System. Christliche Wirtschaftsethik vor neuen Aufgaben – Festagabe für Arthur Rich zum 70. Geburtstag, ed. Th. Storm, Zürich 1980;
◦ Emanuel Rádl: In Masaryk's Footsteps, T. G. Masaryk in Perspective, ed. M. Čapek, K. Hrubý, Washington, 1981;
◦ The Contribution of the Czech Reformation to Western Christianity, The Common Christian Roots of the European Nations: An International Colloquium in the Vatican, Florence 1982;
◦ Geistesgeschichtliche Voraussetzungen der Solidarität, Solidarität in der Welt der 80er Jahre: Leistungsgesellschaft und Sozialstaat, ed. R. Kopp, Basel 1984;
◦ Die Frage nach Gott und die Hoffnung der Identität, Ein Inuk sein: Interdisziplinäre Vorlesungen zum Problem der Identität, ed. G. Benedetti, Göttingen 1986;
◦ Transzendenz und Gottesname: Freiheit in der Perspektive der Philosophie von Karl Jaspers und in biblischer Sicht, Karl Jaspers: Philosoph, Arzt, politischer Denker, ed. J. Hersch, J. M. Lochman, R. Wiehl, München 1986;
◦ J. L. Hromádka: Freundschaft und Differenz mit Karl Barth, Tu deinen Mund auf für die Stummen: Festschrift für W. Sweitzer, ed. H. G. Hofmann, Gütersloh 1986;
◦ Masaryks Quarrel with Marxism, T. G. Masaryk 2: Thinker and Critic, ed. R. B. Pynsent, London 1989;
◦ Vom Versuch in der Wahrheit zu leben: Der Fall Jan Hus, Gegenentwürfe: Festschrift für Hans Küng. ed. H. Häring, München 1988;
◦ Freiheitsidee angesichts der Ideologie: Erinnerung an Jan Patočka, Die Macht der Freiheit. Festschrift für Jeanne Hersch, ed. A. Pieper, Zürich 1990;
◦ Eine Wanderschaft zwischen zwei Welten, Mein Weg durch diese Zeit, ed. H. Schaffner, Bern 1991;
◦ Bahnbrecher ökumenischer Hoffnung, J. A. Comenius – Exponent of European Culture, ed. P. van Vliet, Amsterdam 1994;
◦ Svědek bezvýhradné lidskosti, Přemysl Pitter. Život a dílo, ed. T. Pasák, 1994;
◦ Theology and the Idea of University, But Where Shall Wisdom Be Found? ed. A. Main, Aberdeen 1995;
◦ K chápání pravdy u Husa, Jan Hus mezi epochami, národy a konfesemi, ed. J. B. Lášek, 1995.

Časopisecké příspěvky:
◦ Tvář postmoderny, Theologie a postmoderna, KřR 1996.

Bibliografie všech L. publikací z l. 1942–60: Teologická příloha KřR 1960, z l. 1961–91: Theologische Zeitschrift (Festschrift für J. M. L.), Basel 1992.

a