Dušan Machovec

* 12. 1. 1929 Praha

† 20. 4. 2005

Syn středoškolského profesora, mladší bratr Milana M. V l. 1940–48 student Klasického gymnázia v tehdejší Praze XII-Vinohradech, Londýnská ul. Na FF UK byl přijat r. 1948 na obory hudební věda a psychologie, avšak během studia změnil obory na filozofii (hlavní obor) a hudební vědu. V posledním roce tehdy čtyřletého studia byl pomocnou vědeckou silou na katedře filozofie. Studium ukončil v r. 1952 (PhDr.). V září 1952 byl jmenován asistentem katedry filozofie, v září 1955 odborným asistentem. Byl pověřován výukou úvodu do filozofie a zejména dějin antické filozofie (od r. 1954). K tomuto účelu napsal skripta Dějiny filosofie I., zprvu společně s J. Otáhalovou-Popelovou (1958), později samostatně (Dějiny antické filosofie, 1962). Tato práce pak vycházela v řadě dalších vydání a dotisků. Odborné studie a početné recenze publikoval zejména ve FČ (1956–70), v LF (1963–91), v časopisu Eirene (německy psané recenze z l. 1983–94) a v AUC (1960–91), zejména v řadě Philosophica et Historica. Zde (1960, 1963) vyšly i obě části jeho kandidátské práce Dvě studie o Aristotelově filosofii, obhájené v r. 1960. Podílel se jako recenzent překladu na vydávání českých překladů Aristotelových logických spisů (Kategorie, 1958, O vyjadřování, 1959, První analytiky, 1961, Druhé analytiky, 1962) a Platónových Zákonů (1961). Byl recenzentem překladu a editorem českého překladu díla Diogena Laertia (1964, nové vyd. 1996). Po nuceném odchodu z FF UK (1. 6. 1984) pracoval v Kabinetu pro studia řecká, římská a latinská ČSAV (formálně bylo převedení provedeno teprve k datu 1. 1. 1986). Na FF UK se vrátil k 1. 10. 1990. Habilitační práci obhájil 31. 5. 1990, docentem byl ustanoven od 28. 1. 1991. Penzionován od října 1994. Poté pokračoval pouze ve výuce kurzů tzv. Univerzity třetího věku na FF UK (dějiny filozofie a četba filozofických textů) a některých menších kurzů v Institutu základů vzdělanosti UK. Na veřejnosti dlouhodobě působil i jako zpěvák a organizátor sborové pěvecké tvorby: 1951–53 člen Českého pěveckého sboru při České filharmonii, 1962–96 člen Pěveckého sdružení pražských učitelů. Pro potřeby tohoto tělesa upravil řadu lidových písní a je autorem i několika menších skladeb. V l. 1982–95 uváděl koncerty PSPU a provázel výkladem (zejména na koncertech pro žáky a studenty). Je znám i jako klavírista, zejména doprovazeč sólového i sborového zpěvu.

Předmět dějin filozofie, jímž se převážně zabýval a jejž zhruba 40 let vyučoval v denním, dálkovém, externím i postgraduálním studiu na FF UK a v těžko vyjmenovatelné řadě mimofakultních přednášek a přednáškových cyklů v Praze i mimo ni, mu nikdy nebyl pouhým dějepisem vybraných názorů, které by buď měly být zastávány nebo odmítány, nýbrž podnětem pro dějinná i aktuální zamyšlení, především podnětem pro kritické filozofické myšlení. Jeho zájem o jakékoli kulturní a politické fenomény, ať minulostní nebo současné, vyvěral z hlubokého přesvědčení, že kritický přístup ke každé ideji nebo systému idejí, zkoumaných v historických souvislostech a determinacích, je nezbytnou podmínkou pro nalezení nebo aspoň nacházení sdostatek odůvodněného základu filozofického přesvědčení i mravního rozhodnutí jakékoli důležitosti, aniž člověk podléhá jakémukoli fiktivnímu „absolutnímu“ kritériu, či opačné jednostrannosti, totiž relativismu hodnot. Ve svém filozofickém přesvědčení dozrával spíše trpělivým nacházením odpovědí typu „kudy nikoli“, než cestou málo zdůvodňované a laciné „pozitivnosti“, doprovázené zpravidla nějakým druhem vyznavačské netolerance.

Bibliografie:
Co je filosofie, 1957;
Dějiny antické filosofie (skriptum), 21962, 2. dotisk 7. vyd. 1980, knižně 1993;
Technika psaní ročníkových prací z dějin antické filosofie (učební pomůcka), 1963, dotisk 3. vyd. 1980;
Dějiny antického atheismu (skriptum), 1963.

Sborníky:
Atomistická filozofie starověkého Řecka, její zrod, ohlasy a kritika, Čtení o antice 1978–79, 1979;
Několik poznámek k nábožensko-teologickému pojetí boha a filozofického pojetí absolutna, Problémy křesťanství, 1986;
Geneze myšlenky stvořenosti světa „z ničeho“ v počátcích křesťanství, Příspěvky k dějinám křesťanství, 1991.

Časopisecké příspěvky:
K problematice vztahu bohů a člověka v antické řecké mythologii, FČ 1956;
Aristotelova klasifikace věd a postavení filosofie v ní, AUC – PhH 2, 1960;
Aristotelovy názory o podstatě, AUC – PhH (Monogr. IV) 1963;
Metodologické otázky dějin antické filosofie, AUC – PhH 5, 1968;
Hegel a Platónovy mýty, AUC – PhH 5, 1971;
Hegel und die Platonischen Mythen, Wiener Jahrbuch für Philosophie 1973;
Několik poznámek na okraj dosud aktuálního Kantova spisku o zásadách, možnostech a podmínkách vzniku pravého míru, AUC – PhH 4, 1974;
Aristotelova filozofie jakožto filosofie výkladových principů, AUC – PhH 4, 1977;
Základní filozofická myšlenka, společenskovědní přínos a metodologická hodnota Spinozova Teologicko-politického traktátu, AUC – PhH 1, 1978;
Auffassung der Schuld in der altgriechischen Mythologie und Philosophie, AUC 1976, Philologica 2, Graecolatina Pragensia VII, (vyšlo 1981);
K problematice čísel jako idejí a idejí jako čísel, LF 1987;
Příspěvek k filozofické interpretaci Platonovy teorie vzniku světa v dialogu Timaios (48 E až 58 C), AUC – PhH 4, 1991;
Filozofické předpoklady a základ Platónova zkoumání „správnosti jmen“ v dialogu Kratylos, LF 1991.

Literatura:
◦ J. Janda: K M. 60. narozeninám, LF 1989;
◦ J. Šubrt: Bibliografie prací D. M., LF 1989.

a