Otakar Machotka

* 29. 11. 1899 Praha

† 29. 7. 1970 Endicott (USA)

Po studiu na FF UK a studijních pobytech v Paříži a v USA působil od r. 1933 jako docent sociologie na KU v Bratislavě a od r. 1939 na UK. R. 1946 byl jmenován profesorem; současně přednášel sociologii na VŠPS v Praze. Zároveň byl pracovníkem Státního úřadu statistického. Za nacistické okupace se účastnil domácího odboje. V dubnu a květnu 1945 byl místopředsedou České národní rady, v l. 1945–48 místopředsedou Zemského národního výboru v Čechách a předním ideologem Čs. strany národně socialistické. Po únoru 1948 emigroval do USA, kde přednášel sociologii na univerzitách v Chicagu, Syrakusách, Ithace a v Binghamptonu. Stal se členem Královské britské společnosti nauk, Americké sociologické asociace aj. Byl členem výboru Rady svobodného Československa (a od r. 1955 předsedou Zastupitelstva).

Jako žák francouzské školy Durkheimovy a též B. Foustky a J. Krále, a ovlivněn americkým empirismem a pragmatismem, hlásil se ke stanovisku tzv. objektivní empirické sociologie, prosté jakéhokoliv hodnocení a filozofických zřetelů. To dokládá i jeho členství v redakčním kruhu Sociálních problémů a též jeho spis Sociálně potřebné rodiny v hlavním městě Praze. Zamýšlel se i nad vztahem sociologie a etiky, zejména ve spise Mravní problém ve světle sociologie, názory, methoda, kritika. Chápe mravní jevy jako jevy sociální a etiku jako etologii, tj. sociální vědu o mravech, s přísnou objektivní metodou. Sleduje jak měnící se hospodářské poměry působí na mravnost, jak „série hospodářská tlačí na sérii mravní“ (Nová etika a hospodářství, Encyklopedie výkonnosti I). Týž problém sledoval už dříve ve stati Racionalizace z hlediska etického (Verunáčův sborník Racionalisace, vědecká organisace a sociální otázka); zde mj. pojednává i o novinářské morálce. Volal po nové morálce, která v oblasti individuální znamená pracovitost, větší kázeň, soustavnost a krajní racionálnost, a v oblasti sociální mravní posvěcení práce, řešení problému nezaměstnanosti a nové distribuce – při vzrůstající úctě k osobnosti.

Bibliografie:
◦ Mravní problém ve světle sociologie, názory, methoda, kritika, 1927;
◦ Sociologie v moderním životě (s Z. Ullrichem), 1928;
◦ K sociologii rodiny. Příspěvek k metodám empirické sociologie, 1932;
◦ Sociálně potřebné rodiny v hlavním městě Praze, 1936;
◦ Americká sociologie. Sociální podmínky vzniku a rozvoje, 1938;
◦ Sociální psychologie, 1945–47;
◦ Amerika, její duch a život, 1946;
◦ Socialism českého člověka, 1946;
◦ Sociolog a populační politika. Poučení z exilu, New York 1952;
◦ T. G. Masaryk, Washington 1960;
◦ Pražské povstání, Washington 1965;
◦ Povídky exulantovy, New York 1968.

Sborníky:
◦ Racionalisace z hlediska etického, Racionalizace, vědecká organisace a sociální otázka, ed. V. Verunáč, 1930;
◦ Nová etika a hospodářství, Encyklopedie výkonnosti I, 1934.

Časopisecké příspěvky:
◦ Vliv vzdělání na osobnost člověka, Věstník pedagogický 1941;
◦ Výchova k manželství, Věstník pedagogický 1942.

Literatura:
◦ Recenze jeho spisů: Sociologie v moderním životě: Škola měšťanská 1928;
◦ K sociologii rodiny: I. A. Bláha: Naše věda 1933;
◦ Americká sociologie. Sociální podmínky vzniku a rozvoje: Věstník pedagogický 1938;
◦ P. Vajcik: Pedagogický sborník 1938, Mravní problém ve světle sociologie, názory, methoda, kritika: I. A. Bláha: ND 1928;
◦ \it Sociolog a populační politika : J. Taufer: Bankrot sociologa M., Tvorba 1947.

js