Jan Macků

* 24. 5. 1919 Brno

† 28. 9. 1983 Brno

Vystudoval Klasické gymnázium v Brně (1939), v započatých studiích historie, sociologie a filozofie na FF MU však mohl pokračovat až po válce (1945–47). Po uzavření českých vysokých škol nacisty byl v prosinci 1939 zatčen a půl roku vězněn, další léta okupace prožil jako zaměstnanec soukromé firmy v Hranicích na Moravě. Od novinářské práce (redaktor Rovnosti 1948–52) přešel na MU jako učitel filozofie a sociálních věd (PhDr. 1953; dizertace K národnostní otázce v době národního obrození). Působil na PřF, FF a především na LF (kde se stal docentem a vedoucím katedry marxistické filozofie); v r. 1970 však musel univerzitu z politických důvodů opustit. Pracoval potom v redakci časopisu Věda a život (1971–81), vydávaného v Brně.

Teoretický smysl a pedagogické poslání filozofie viděl nikoli ve zvěstování zjevených pravd, nýbrž v kultivaci střízlivého a přesného vědeckého myšlení a v inspiraci k životní moudrosti. Toto zaměření prostupuje organicky dva základní tematické okruhy jeho badatelské a pedagogické práce. První okruh tvoří filozofická a metodologická problematika přírodních věd (zvláště biologie a medicíny), která byla obsahem jeho přednášek pro několik generací studentů medicíny a přírodních věd. Své studie o těchto otázkách uložil např. do publikace Obecná biologie (ed. O. Nečas a kol.): Zabýval se zejména postavením biologie v systému věd, obecnými problémy metodologickými, se zvláštním zřetelem k filozofickému významu strukturálních přístupů. Jeho dlouholeté úsilí o propojení filozofického tázání s vnitřní problematikou poznání přírodovědeckého bylo cenným – a v tehdejší době spíše vzácným – počinem. S touto orientací souvisí další osobitý rys jeho působení: byl činný ve Společnosti pro mykologii při ČSAV a svými původními analýzami přispěl k historii mykologie a k etnomykologii (k sociologii houbaření) a – šířeji vzato – k propagaci harmonického vztahu mezi člověkem a přírodou. Pokračoval tak v díle svého otce Jana Macků (1881–1964), našeho předního mykologa a profesora botaniky. Druhý tematický okruh představuje sociologická problematika. Významnou měrou se zasloužil o restituci oboru sociologie ve druhé polovině 60. let. Zabýval se otázkami obecné sociologické teorie a sociální filozofie, speciálně pak sociologií inteligence. Rozbory jejích diferencovaných rolí v moderní společnosti spojoval s obhajobou autonomního, svobodného uplatnění vzdělanců. K obnovení a rozvoji sociologie přispěl i pracemi o dějinách české a slovenské sociologie, zvláště analýzami tradic brněnské sociologické školy („federativního funkcionalismu“ A. Bláhy, „skladebné filozofie“ J. L. Fischera ad.). Učinil jeden z prvních pokusů o syntetizující přehled dějin sociologie u nás: koncipoval je především jako historii a rozvíjení strukturálních přístupů ve filozofii a v humanitních vědách. Jeho studie vzbudily zájem i v zahraničí (v r. 1968 byly např. otištěny v časopisech Cahiers Internationaux de Sociologie a Studia socjologiczne). Byl též členem Mezinárodní asociace frankofonních sociologů. Oba okruhy – problematiku přírodních i sociálních věd – pojila trvalá M. pozornost ke strukturálnímu pojetí obrazu světa, v mnohém navazující na myšlení I. A. Bláhy a J. L. Fischera. Tím jej lze řadit mezi představitele filozofického strukturalismu. Nejhlubším pojítkem celku tvůrčí činnosti M. byla však jeho skromná, laskavá osobnost a jeho moudrá humanistická životní filozofie.

Bibliografie:
◦ Repetitorum vybraných otázek ze sociální filosofie a sociologie, 1967;
◦ O tradicích československé sociologie, 1968;
◦ Vybrané kapitoly z dějin československé sociologie, 1968.

Sborníky:
◦ O tradicích československé sociologie, Základní otázky sociologie, 1965;
◦ K problematice experimentu v oblasti sociální, Obecné problémy experimentální metody, ed. Ž. Vodseďálek, B. Vlachová, 1967;
◦ Biologie a její místo v systému věd, Obecné metody poznávání přírody, Obecná biologie, ed. J. Nečas a kol., 1969, 1975, slov. 1972;
◦ K některým kriteriím postavení socioprofesních skupin duševních pracovníků ve společnosti, Inteligence v soudobé industriální společnosti, ed. J. M., 1968;
◦ K pojetí marxistické sociologie, K tradicím marxistické sociologie v Československu, K některým stránkám vývoje strukturalismu v české sociologii, O koncepci dějin československé sociologie, ed. J. Solař, J. Obrdlíková, D. Slávik, 1969.

Časopisecké příspěvky:
◦ Několik poznámek k postavení naší inteligence, Host do domu 1956;
◦ Několik poznámek k Masarykovu realismu, SPFFBU 1957, G 1;
◦ Zur Disskusion über den Begriff „Intelligenz“ auf der Konferenz in Hrzany, SPFFBU 1965, G 9;
◦ Poznámky k strukturálnímu determinismu v díle I. A. Bláhy, SPFFBU 1966, B 13;
◦ Progressive Traditions of the Czech Sociology, SPFFBU 1966, G 10;
◦ Les étapes et les tendances principales dans l'histoire sociologie tchèque, SPFFBU 1967, G 11;
◦ K vývoji strukturalismu v české filosofii a v humanitních vědách, SPFFBU 1968, B 15;
◦ Brněnská sociologická škola a její místo v dějinách české sociologie, SČ 1968;
◦ Les tendances principales de la sociologie actuelle en Tchécoslovaquie, Cahiers Internationaux de Sociologie 1968;
◦ Glówne tendencje rozwojowe socjologii czechoslowackiej, Studia socjologiczne 1968;
◦ K vývoji strukturalismu v české sociologii, FČ 1969.
Věda a život, Mykologický sborník, Mykologický zpravodaj aj.

Literatura:
◦ ČBS, 1992;
◦ J. Rambousek: Sociolog a filozof doc. PhDr. J. M., Universitas 1994.

ln