Bohumil Markalous
* 16.
4.
1882 Klatovy
† 24.
4.
1952 Jaroměř
Pod jménem M. uveřejňoval výtvarné kritiky, úvahy o estetické výchově (k ní se snažil přispívat i svými putovními výstavkami o vkusu a nevkusu) a estetické studie. Obecnou estetiku chápal jako filozofii krásna; členil ji na estetiku krásna přirozeného a estetiku krásna umělého (lidských artefaktů), pro níž užíval i výrazu erigologie (od lat. erigere – povznášet), s ohledem na to, že posláním umění je člověka nejen poučovat, ale celkově zušlechťovat, povznášet. Nejvíce ho zajímala praktická estetika, otázky související s každodenním životem lidí, s jejich životním prostředím, domovem, pracovištěm. V tomto ohledu jej ovlivnil zejména Alfred Loos, s nímž se také ztotožňoval v kritickém vztahu k tzv. uměleckému průmyslu: průmysl má vyrábět předměty nikoli „umělecké“, ale funkční a přitom tvarově ušlechtilé (nezatížené planým dekorativismem). (M. nebyl proto ani stoupencem secese, i když právě Muchova výstava v Chrudimi v něm podnítila hlubší zájem o umění.) V pojednání Co je umění se pokusil také o analýzu kýče, jako předmětu umělecky bezcenného, nicméně „živého, důvěrného svědka niterného života“ svého tvůrce a majitele. Vybraný vkus chtěl podpořit i tematicky průkopníckým měsíčníkem Bytová kultura (vycházel v l. l924–25, i v německé verzi Wohnungskultur; jeho vydavatelem byl J. Vaněk, vrchní ředitel UP závodů v Brně) a založením edice rozprav o umění Ars, kterou řídil do r. 1948 a pro níž také přeložil práci Ch. Lala Krása a pohlaví z hlediska sociologického a soubor statí A. Loose Řeč do prázdna (z díla V. Bascha do ní zařadil Hlavní problémy estetiky, v překladu J. Hořejšího a M. Trapla). V r. 1934 (s Ladislavem Kratochvílem, knihovníkem Pedagogické knihovny Komenského) získal nakladatelství Dědictví Komenského pro vydávání edice Zrak, zaměřené na „eidickou praxi a teorii“. Eidikou (nikoli eidetikou) rozuměl disciplínu zkoumající „význam zrakových činitelů v celém rozsahu duševna“, v „tvárných komplexech duševního dění“; měla reflektovat skutečnost, že „moderní člověk je svou zvýšenou pohyblivostí, aktivitou, prudkým tempem životním odkázán k zraku v míře nikdy nebývalé“. M. se domníval, že na eidiku bude muset reagovat i školní vyučování, založené zatím spíše na „učitelově mluvení a žákově poslouchání“. Edici uvedl svou prací Eidický princip u T. G. Masaryka, v níž vyšel ze svého rozhovoru s Masarykem. Některé M. odborné práce zůstaly v rukopise (např. Tragikomický paradox).
Bibliografie:
◦
O dětských hrách a hračkách,
1911;
◦ Eidický princip u T.
G.
Masaryka,
1934;
◦ Co je umění,
1938;
◦ Estetika praktického života,
ed.
R.
Chadraba,
M.
Krulichová,
M.
Vinařová,
1989.
Časopisecké
příspěvky:
◦ Lidové noviny,
Tribuna,
Právo lidu,
Pestrý týden,
Bytová kultura,
Stavitel,
PR,
Kritický měsíčník,
List Sdružení moravských spisovatelů,
Pozor,
Stráž lidu,
Svobodná země.
Předmluvy:
◦ Ch.
Lalo: Krása a láska,
př.
F.
Jelínek,
K.
Jelínek,
1926.
Překlady:
◦ A.
Lichtwark: Kult květin,
1916;
◦ Ch.
Lalo: Krása a pohlaví z hlediska sociologického,
1929;
◦ A.
Loos: Řeči do prázdna,
1929.
Literatura:
◦
M.
Blahynka: Jaromír John.
Malá čtenářská bibliografie,
1957;
◦ J.
Opelík: O J.
J.,
in J.
J.: Eskamotér Josef a jiné prózy,
1958;
◦ J.
Stýskal: J.
J.
v boji proti fašismu,
AUP Facultas philosophica 1962;
◦ M.
Blahynka: Eidický román,
H.
Šmahelová: Zrod Estéta,
in J.
J.: Estét,
1970;
◦ Z.
Pospíšil: M.-John a význam bytové kultury,
Domov 1972;
◦ Z.
Pospíšil: Spisovatel J.
J.
o umění a řemesle,
Umění a řemesla 1972;
◦ R.
Chadraba: Olomoucké působení universitního profesora Dr.
B.
M.,
Sb.
Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci 1973;
◦ K.
Michl: Profesor B.
M.
– estetik a spisovatel J.
J.,
Literární měsíčník 1975;
◦ J.
Baleka: Estetika životní praxe,
Estetika 1979;
◦ M.
Blahynka: Čas prchá – let už málo,
in J.
J.
a Olomouc,
red.
V.
Prchal,
1982 (se soupisem díla J.
J.-B.
M.
ve fondu Státní vědecké knihovny v Olomouci a s přehledem publikací o J.
J.-B.
M.);
◦ Z.
Pospíšil: M.
pojetí a cíle estetické výchovy,
Estetika 1982;
◦ Nová encyklopedie českého výtvarného umění,
1995.
jg