Anton Marty

* 18. 10. 1847 Schwyz

† 1. 10. 1914 Praha

Po studiích na gymnáziu ve švýcarském Schwyzu a v semináři v Mainzu (Mohuči) se v r. 1869 stal profesorem na lyceu v Mainzu. V r. 1870 byl vysvěcen na kněze, ale později duchovní stav opustil. Univerzitní studia absolvoval v Göttingen (kde byl žákem R. H. Lotze). V r. 1875 byl jmenován mimořádným a v r. 1879 řádným profesorem na nově zřízené univerzitě v Černovicích (tehdy hlavním městě Bukoviny). Od r. 1880 přednášel na Německé univerzitě v Praze; ve šk. r. 1888–89 byl děkanem FF, 1896–97 rektorem.

Patřil k předním pražským brentanovcům. Stal se známým především svou empiricky založenou filozofií jazyka. Toto své hlavní a celoživotní téma naznačil už ve spise Über den Ursprung der Sprache z r. 1875, který má část historickou a pozitivní. M. šlo o problematiku původu, povahy a funkce jazyka, jeho prostředků, zákonů, pravidel, vztahu jazykových jevů k útvarům psychickým a logickým (např. výraz – význam), povahy vědy o jazyce, vztahu gramatiky a logiky, uplatnění lingvistického aspektu v logice a filozofii, aj. M. však zkoumal i lidskou smyslovost (o ustavení pražské školy psychologie smyslů se zasloužil už E. Mach) a otázky spjaté s kategoriemi prostoru a času. Filozofii samu chápal jako oblast vědění, která zahrnuje psychologii a další disciplíny spojené se zkoumáním lidské psychiky (metafyzika, teorie poznání, logika, sociologie, etika, estetika, filozofie dějin, filozofie práva, dějiny filozofie). – Ideové souvislosti, za nichž se formovala M. jazyková filozofie (B. Bolzano, F. Brentano, E. Husserl, A. Meinong, W. Wundt, C. Stumpf ad.), vylíčila Marie Bayerová v knize Bernard Bolzano (1994, především v kapitole Husserlova idea čisté gramatiky a jazyková filozofie A. M.). Bayerová v ní připomíná i studie, které o M. napsal O. Funke (profesor anglické filologie na Německé univerzitě v Praze v letech mezi dvěma světovými válkami), a ohlas M. prací u českých jazykovědců.

Bibliografie:
◦ Über den Ursprung der Sprache, Würzburg 1875;
◦ Kritik der Theorien über den Sprachursprung, Würzburg 1875;
◦ Die Frage nach der geschichtlichen Entwickelung des Farbensinnes, Wien 1879;
◦ Über das Verhältnis von Grammatik und Logik, Wien 1893;
◦ Was ist Philosophie? (Rektorsrede), 1897;
◦ Untersuchungen zur Grundlegung der allgemeinen Grammatik und Sprachphilosophie, Halle a. S. 1908, ² 1976 (New York);
◦ Zur Sprachphilosophie. Die „logische“, „lokalistische“ und andere Kausaltheorien, Halle a. S. 1910;
◦ Raum und Zeit, ed. J. Eisenmeier, A. Kastil, O. Kraus, Halle a. S. 1916;
◦ Gesammelte Schriften I–II, ed. J. Eisenmeier, A. Kastil, O. Kraus, Halle a. S. 1916–20;
◦ Nachgelassene Schriften I–III, ed. O. Funke, Bern – Reichenberg, ²1940–50.

Časopisecké příspěvky:
◦ Über subjectlose Sätze und das Verhältnis der Grammatik zur Logik und Psychologie, Vierteljahresschrift für wissenschaftliche Philosophie, ed. R. Avenarius, 1884–95.

Edice:
◦ F. Brentano: The Origine of the Knowledge of Right and Wrong, Westminster 1902.

Literatura:
◦ E. Kovář: O původu lidské mluvy, 1884 (s dodatkem České práce o původu mluvy);
◦ E. Husserl: Bericht über deutsche Schriften zur Logik in den Jahren 1895–99, Archiv für systematische Philosophie (Berlin) 1904;
◦ O. Kraus: M. Leben und Werke, in A. M.: Gesammelte Schriften I, Halle a. S. 1916;
◦ F. Ueberweg: Grundriss, 1923;
◦ Innere Sprachform. Eine Einführung in A. M. Sprachphilosophie, ed. O. Funke, 1924;
◦ O. Funke: A. M. Sprachphilosophie und die neuere Sprachforschung, in Satz und Wort. Aus A. M. Nachlass, ed. O. Funke, 1925;
◦ L. Landgrebe: Nennfunktion und Wortbedeutung. Eine Studie über M. Sprachphilosophie, Halle a. S. 1934;
◦ M. Bayerová: Bernard Bolzano. Evropský rozměr jeho filosofického myšlení, 1994.

jg