Josef Konstantin Miklík

* 21. 3. 1895 Žopy u Holešova

† 31. 12. 1966 Rio de Janeiro

Ještě před ukončením gymnázia se stal členem řádu redemptoristů a v letech 1916–1921 byl zapsán do řádového učiliště v Obořišti u Dobříše, do něhož se později vrátil jako externí učitel patrologie a práva. R. 1929 vystudoval dějiny na Filozofické fakultě UK a získal titul PhDr. Již během studia si zapisoval přednášky také na pražské německé univerzitě (pedagogika, filozofie a zeměpis) a na Ukrajinské volné univerzitě (filozofie). Při pobytu v Praze mimo jiné spolupracoval na tvorbě revue Na hlubinu a v letech 1937–1941 se významně zasloužil o vznik a činnost katolického rozhlasového vysílání. Přednášel na mezinárodních kongresech i studentských táborech a byl redaktorem několika časopisů i autorem mnohých článků. Roku 1948 emigroval a dále již nepublikoval. Dochovala se ale jeho korespondence spolu se zprávami o jeho cestách a spolupráci s Rádiem Svobodná Evropa. V exilu procestoval mnoho zemí západní Evropy, USA a Brazílii, do které se na konci života vrátil a kde roku 1966 zemřel.

Před tím, než začal užívat své biřmovací jméno Konstantin, připojoval ke svému jménu označení „junior“, aby nebyl zaměňován se svým starším jmenovcem Josefem Miklíkem (1886–1947), který také působil na Obořišti, věnoval se však především otázkám teologickým.

Charakteristický byl pro něj široký tematický záběr, polemický a nesmlouvavě kritický způsob projevu a zřetelný zájem o logiku. Náležel ke skupině katolických autorů sdružených kolem dominikánské novotomisticky orientované Filozofické revue, do níž přispěl studií Brentano o nezaujatém bádání. V práci Masaryk a Pekař o smyslu českých dějin vytýkal Pekařovu pojetí emocionální nacionalismus, kdežto Masarykova koncepce ho zaujala odmítnutím povrchního liberalismu a důrazem na morální hodnoty národního společenství. V díle Theologie dějin se k této otázce vrací, tentokrát ale v polemice s Janem Hertlem, Pekařovým žákem. Jako jiní katoličtí autoři však omezoval historický význam husitství a vyzvedal dobu protireformace a baroka, spatřuje v ní základy českého duchovního života, na něž moderní doba navázala naprosto nedostatečně. V následných pracích se až do konce svého aktivního působení zabýval dalšími historicko-filozofickými a politicko-kulturními otázkami. V díle Kniha o dobrém řízení státu představuje možnost reformy poválečného politického uspořádání, které v počátku vykazovalo mnohé nedostatky. Kritice demokratického uspořádání se věnoval také v pozdějších letech v časopiseckých pracích.

Bibliografie (z díla):
◦ Pekařův sv. Jan Nepomucký, 1930;
◦ Masaryk a Pekař o smyslu českých dějin, 1931;
◦ Kniha o dobrém řízení státu. Kritika demokracie a nový politický systém, 1931;
◦ Poznání. Milenci, Manželé, Umírající, 1932;
◦ K svobodě bádání. Analysa spisu filosofa Brentana, 1932;
◦ K přesnosti myšlení. Doslov k práci filosofa Brentana, 1934;
◦ Balmesův katechismus základních pravd, 1935, ²1947;
◦ Theologie dějin, 1940;
◦ Pracovní smlouva. Traktát morálně-theologický, 1947;
◦ Kritické studium, 1947.

Časopisecké příspěvky:
◦ Brentano o nezaujatém bádání, FR 1929;
◦ Tři kapitoly o Bloyově metafyzice chudoby, Na hlubinu 1937.
Akord, Časopis katolického duchovenstva, Filozofická revue, Hlídka, Jitro, Katolík, Na hlubinu, Obnova, Přehled, Řád, Tak, Výhledy, Věstník Sdružení svatého Josefa, Život.

Literatura:
◦ J. Král: ČsF, 1937;
◦ M. Havelka: Spor o smysl českých dějin, 1995;
◦ M. Kudelová: Život Josefa Konstantina Miklíka a jeho role ve sporu o Smysl českých dějin (diplomová práce), 2004;
◦ F. Rafaja: Exil a oběť. Josef Konstantin Miklík a Leo Gruber – jejich osudový úděl, in P. Marek, J. Hanuš (eds.), Osobnost v církvi a politice, 2006;
◦ V. Machek: Josef Konstantin Miklík CSsR (1895–1966): Život a dílo (diplomová práce), 2016.

jb