Milíč z Kroměříže

* po 1320 Kroměříž

† 29. 6. 1374 Avignon

Význam tohoto pražského kněze moravského původu pro českou historii objevil F. Palacký, který jej nazval „otcem české reformace“. Jakkoli se nám dochovalo dvojí soudobé zpracování jeho života, anonymní Vita Milicii a Narracio de Milicio od M. Matěje z Janova, o prvních desetiletích M. života víme málo: Narodil se patrně v měšťanské rodině v Kroměříži ve 20. l. 14. století. Dále je vlastně znám až onen historický moment, kdy tento kněz, který měl výnosné místo v královské kanceláři, vzal doslova výzvu evangelia k opuštění světských statků a rozhodl se pro chudobu, kázání a službu. To zdůrazňují stejně moderní autoři píšící o M., jako oba jeho středověcí životopisci. Ve svých kázáních v Praze, nejprve u sv. Mikuláše a sv. Jiljí, káral nejen špatný život majetných, rozmařilých, lakotných a svatokupeckých kněží, ale usiloval i o nápravu života laiků. Z této první doby jeho kazatelské činnosti vzešla sbírka Abortivus, latinská kázání pronesená ke kněžím a studentům. Jinak se ovšem M. proslavil hlavně českými kázáními.

V M. projevech je zjevná sílící úcta k eucharistii (tento rys je vlastní dobové spiritualitě a záhy vyvrcholí u Matěje z Janova). Dal se silně ovlivnit dobovou eschatologickou náladou a očekáváním příchodu Antikrista. Nehledá jej ještě v církvi, spíše se mu tato představa spojuje s představiteli moci světské: když podle číselných výrazů v Apokalypse vypočetl datum Antikristova příchodu, ztotožnil jej dokonce s císařem Karlem IV. V žádné identifikaci však není důsledný. R. 1367 se odebral do Říma k papeži Urbanovi V., aby jeho pochybnosti o stavu a perspektivě církve a světa vyřešila nejvyšší autorita církve. Urban V. se v té době zdržoval v Avignonu a M. byl ještě před jeho příchodem do Říma uvězněn. Na příkaz inkvizitora tehdy vyložil své názory v kázání Sermo de die novissimo a ve spisku Libellus de Anticristo. Po příchodu Urbana V. byl propuštěn a vrátil se do Prahy, brzy však podnikl do Říma další cestu, neboť se chtěl na papeže obrátit s návrhy na reformu církve. Vznikl tak nejvýraznější M. traktát Epistula ad papam Urbanum VI., v němž papeže vybízí k zásahu v mravní nápravě kléru a ke svolání všeobecného koncilu. Po krátkém pobytu v Římě se ještě s větší horlivostí věnoval kazatelské činnosti. Shromáždil kolem sebe skupinu studentů a kněží s podobnými názory a vytvořil jakousi kazatelskou školu, což mělo velký význam pro přípravu publika k přijetí Husových reformních myšlenek. V této době vzniká jeho druhá kazatelská příručka Gratiae Dei. Z pověření arcibiskupa vystoupil třikrát se synodálními kázáními k duchovenstvu pražské arcidiecéze. Z jeho kazatelské činnosti se dále dochovalo několik (nevydaných) postil, např. Quadragesimale (kázání pro postní období) a Sermones super „Venite post me“ a řada jednotlivých řečí. Zároveň s kázáním se věnoval pastorační práci, jejímž vrcholem bylo v r. 1372 obrácení skupiny pražských nevěstek. M. se jim postaral i o práci, o hmotné zaopatření a především o střechu nad hlavou, neboť pro ně založil útulek zvaný Jeruzalém. M. činnost se zřejmě části pražského kléru příčila, kazatel byl obžalován nejprve před arcibiskupem a pak i před papežem. Pře byla předána pražskému inkvizitoru, obviněný se však obrátil přímo ke kurii a v r. 1374 nastoupil cestu do Avignonu. Zřejmě se dočkal zadostiučinění, neboť víme, že byl pověřen svatodušním kázáním ve sboru kardinálů, v létě téhož roku však v Avignonu zemřel. – Kromě zmíněných sbírek kázání, traktátů a listu papeži skládal M. německé i české modlitby a německy i česky kázal, kázání v těchto jazycích se však nedochovala nebo spíše vůbec nebyla zapsána.

Bibliografie:
F. M. Bartoš: Milíčův Sermo de die novissimo, Reformační sborník 8, 1941; E. Horák: J. M. z K. Kázání o posledním dni, KřR 1974. De Anticristo: F. Menčík: M. a dva jeho spisy z roku 1367, VKČSN, tř. filosoficko-historicko-filologická 1980, znovu V. Kybal: M. Mathiae de Janov Regulae Veteris et Novi Testamenti III, Innsbruck 1911. Př. pořídil F. Loskot ve svých spisech J. M. z K., 1911, a M. z K. Knížky o Antikristovi, 1929. Loskotův př. upravil F. M. Bartoš: Spisek o Antikristovi, 1948. J. Vilikovský a A. Molnár pořídili př. pro Výbor z české literatury doby husitské I, 1963. Kázání Sacerdotes contempserunt, Grex perditus a Audite reges vyd. V. Herold a M. Mráz: Iohannis Milicii de Cremsir Tres sermones synodales,1974, př. M. Kaňák: J. M. z K., 1975. J. Klapper: Schriften Johanns von Neumarkt IV. Gebete des Hofkanzlers und des Prager Kulturkreises, Berlin 1935 (=K. Burdach: Vom Mittelalter zur Reformation 6, 1–4); V. Flašhans: Nejstarší rukopis staročeských Modliteb, České museum filologické 1898, 1899.

Literatura:
◦ V. Novotný: Náboženské hnutí české ve 14. a 15. století, 1915;
◦ J. Vilikovský: České modlitby Milíčovy, Písemnictví českého středověku, 1948;
◦ M. Kaňák: M. z K. 1975;
◦ V. Herold, M. Mráz: J. M. z K. a husitské revoluční myšlení, FČ 1974;
◦ P. De Vooght: L'hérésie de Jean Huss I, Louvain, 2. vyd. 1975;
◦ P. Spunar: Repertorium, 1985 (zde další literatura).

jn