Antonín Mokrejš

* 9. 11. 1932 Otaslavice u Prostějova

Po maturitě na reálném gymnáziu v Prostějově (1951) studoval v l. 1951–55 na FF UK; diplomovou práci Charakter, metoda a funkce literárně-kritické činnosti obhájil u prof. J. Popelové. Po absolvování vysoké školy nastoupil jako asistent na katedru marxistické filozofie Akademie výtvarných umění v Praze, v r. 1959 musel však z politických důvodů ze školy odejít. V l. 1959–62 působil jako učitel matematiky na ZDŠ v Mostě. Od října 1962 byl přijat na interní aspiranturu do FÚ ČSAV; ukončil ji obhajobou kandidátské dizertace Podnětnost a meze fenomenologické koncepce intersubjektivity. Ve FÚ působil jako vědecký pracovník do konce r. 1970, kdy byl nucen – opět z politických důvodů – akademické pracoviště opustit. Převážnou část r. 1971 zůstal bez zaměstnání, až v říjnu nastoupil jako pracovník technické dokumentace do Výzkumného ústavu transportních a manipulačních zařízení v Praze, kde působil do února 1988. V červnu 1987 prodělal cévní mozkovou příhodu, proto od března 1988 přešel do invalidního důchodu. Na jaře r. 1990 se vrací do obnoveného FÚ ČSAV.

Filozofii už na počátku své dráhy chápe jako duchovní základ světa kultury, jako kritické promýšlení rozhodujících otázek lidského života a tvořivé aktivity člověka. Soustřeďuje se zejména na problematiku duchovních vazeb mezi filozofií a uměním, neboť v obou těchto sférách lidské tvořivosti spatřuje významné nástroje způsobilosti člověka orientovat se ve světě. Poměrně záhy pociťuje duchovní horizont marxistického myšlení jako příliš úzký a začíná se zabývat pražským strukturalismem, dílem Romana Ingardena a francouzským existencialismem. K zájmu o fenomenologii jej přivedlo koncem 50. let studium díla R. Ingardena a J. P. Sartra. V r. 1964 píše knihu o úloze filozofie a umění při formulaci problému skutečnosti Umění, skutečnost, poznání (1966). Výsledkem soustředěného zájmu o moderní fenomenologii je také kniha Fenomenologie a problém intersubjektivity (1969). V druhé polovině 60. let začíná se studiem hermeneutické filozofie, zejména díla H.-G. Gadamera, a připravuje také rozsáhlý překlad estetického díla polského filozofa R. Ingardena pro nakladatelství Odeon (uskutečnila se jen část projektu, a to se značným zpožděním, teprve r. 1990 vychází překlad spisu Umělecké dílo literární). Během období tzv. normalizace se s. J. Hlaváčkem, B. Julišem a za účasti dalších literátů a výtvarníků podílí na vydávání neoficiálních sborníků Nacházení I–VII, ve kterých se objevují první části práce Filosofie a život – život a umění (zkrácená verze vychází knižně r. 1995). V průběhu 80. let píše knihy Duchovní svět F. X. Šaldy (připravováno k vydání v r. 1997) a volnou další část o tvořivé povaze života Umění: a k čemu?! (v rukopisu). Výsledkem pokusů o interpretaci duchovních podnětů filozofického díla F. Nietzscheho je jednak studie Filosof tragického a heroického pojetí života (předmluva ke knize Ecce homo, 1992), jednak kniha Odvaha vidět. F. Nietzsche – myslitel a filosof (1993). Připravuje rozsáhlou práci Umělecká tvorba jako duchovní iniciativa. Svými publikacemi se pokouší zejména s využíváním podnětů moderní fenomenologie a hermeneutiky přispívat k tomu, aby se v českém duchovním prostředí uchovávala a rozvíjela způsobilost produktivního kritického myšlení, které pobízí k rozvoji a vzestupu života.

Bibliografie:
◦ Umění, skutečnost, poznání, 1966;
◦ Fenomenologie a problém intersubjektivity, 1969;
◦ Odvaha vidět. F. Nietzsche – myslitel a filosof, 1993;
◦ Filosofie a život – život a umění, 1995;
◦ Duchovní svět F. X. Šaldy, 1997;
◦ Hermeneutické pojetí zkušenosti, 1998.

Sborníky:
◦ Die Interpretation der modernen Kunst als philosophisches Problem, Actes du VII e congrès international d'esthètique, Bucarest 1976;
◦ Cesta k původnosti, Po cestách naléhavosti myšlení. J. Zumrovi k 65. narozeninám, 1993;
◦ Šedesátá léta a my. Příspěvek pro symposium o českém výtvarném umění 60. let, Nová citlivost I–II. Katalog Galerie výtvarného umění v Litoměřicích, 1994;
◦ Über die Möglichkeiten einer Phänomenologie der Kunst, Intentionalität – Werte – Kunst. Husserl, Ingarden, Patočka, ed. J. Bloss, W. Stróżewski, J. Zumr, 1995;
◦ Filosofie umění, F. X. Šalda, Nová encyklopedie českého výtvarného umění, ed. A. Horová, 1995.

Časopisecké příspěvky:
◦ Estetická východiska Dobroljubovy literárně kritické činnosti, FČ 1956;
◦ Umění a socialismus (s K. Chvatíkem), Nový život 1957;
◦ O procesu konsumu uměleckého díla, Slovenský filozofický časopis 1959;
◦ O „pravdivosti“ v umění, FČ 1964;
◦ Umění a poznání, Orientace 1966;
◦ Husserlův přístup k problému intersubjektivity, FČ 1967;
◦ Idea socialismu, Orientace 1968;
◦ Projekt filosofie a otázka estetiky, Orientace 1970;
◦ Filozofické východiská hermeneutickej koncepcie skúsenosti, Ku kritike hermeneutického chápania skúsenosti, Filozofia 1972;
◦ Filozofie umění Romana Ingardena, Filozofia 1973;
◦ Společenství a společné, PARAF 1988, č. 9;
◦ F. X. Šalda. Kritika jako tvorba, Česká literatura 1990;
◦ Poukazy nihilismu, K počátkům naší myšlenkové tradice, FČ 1991;
◦ Interpretace umění jako filosofický problém, F. Nietzscheho tematizace umění I–II, Estetika 1992;
◦ Mukařovský a Šalda, Česká literatura 1992;
◦ O možnostech fenomenologie umění, Estetika jako osobité uvažování o záležitostech umění a krásy, Estetika 1993;
◦ Škola objektivity, Filosofie umění, Estetika 1994.

Předmluvy:
◦ Filosof tragického a heroického pojetí života, F. Nietzsche: Ecce homo, 1993.

Literatura:
◦ A. Sychra: Mezi filozofií a estetikou, Impuls 1967;
◦ V. Štěpán: Umění a gnoseologie, Estetika 1967;
◦ Slovník zakázaných autorů, 1991;
◦ ČBS, 1992;
◦ M. Exner: Nad českým překladem Ingardenova Uměleckého díla literárního, FČ 1991;
◦ P. Fleischer: Mokrejšův Nietzsche a Nietzscheho Mokrejš, LtN 1994, č. 41;
◦ G. Janda: Hinweis auf eine neue tschechische Nietzsche-Ausgabe, Die Drei 1993;
◦ KjK, 1994;
◦ M. Jůzl: Mokrejš: Filosofie a život, Labyrint 1995, č. 6.

a