Jan Mukařovský

* 11. 11. 1891 Písek

† 8. 2. 1975 Praha

Absolvoval studium lingvistiky a estetiky na FF UK; 1915 PhDr. Poté působil jako středoškolský profesor češtiny a francouzštiny v Plzni a v l. 1925–34 v Praze na gymnáziu v Truhlářské ulici. V první polovině 20. let vstupuje do vědeckého života a v r. 1926 se stává členem Pražského lingvistického kroužku. Svými teoretickými koncepcemi ovlivňuje i působení naší literární a umělecké avatgardy (český poetismus a surrealismus, funkční architektura). V r. 1929 se habilitoval studií Máchův Máj pro obor estetika na FF UK. V l. 1934–37 byl profesorem KU v Bratislavě. V r. 1938 byl jmenován mimořádným (od r. 1948 řádným) profesorem UK, jejímž rektorem byl v l. 1948–53. V l. 1941–47 byl členem redakční rady ČM. Od r. 1952 do r. 1962 vedl Ústav pro českou literaturu ČSAV a ve stejné době (1953–62) redigoval časopis Česká literatura. Byl hlavním redaktorem akademických Dějin české literatury I–III, 1959–61).

Od svých prvních významnějších prací vycházel z pojetí vědy jakožto systému a zároveň navazoval na tradici českého estetického myšlení (O. Hostinský, O. Zich), která v mnohém vycházela z formální estetiky J. F. Herbarta. Na českou formální estetiku navazoval strukturálně orientovanými analýzami formálních vlastností uměleckých děl a jejich estetického smyslu. Navazoval i na podněty F. X. Šaldy, který si ve svých esejích všímal vzájemného propojení jednotlivých složek uměleckých děl. V prvních studiích usiloval proto na podkladě rozboru děl významných autorů české literatury 19. století (K. H. Mácha, B. Němcová, V. Hálek) o postižení těch formálních prostředků uměleckého díla, které umožňují jeho estetické působení. Od druhé poloviny 20. let vychází též z poznatků ruské formální školy a funkční lingvistiky. Ve 30. letech, kdy se v jeho studiích začínají výrazněji projevovat jak vlivy Hegelovy a Marxovy dialektiky, tak i Husserlovy fenomenologie, zaměřuje svou pozornost na problematiku vývojové dynamiky literární struktury, jak o tom např. svědčí jeho studie Polákova Vznešenost přírody. Překonání imanentní koncepce literárního procesu M. umožnily jak kritické podněty významných představitelů české levicově orientované avantgardy (Z. Kalandra, K. Konrad), tak zvláště jeho teoretický vývoj k pojetí díla jakožto autonomnímu znaku. Zároveň jeho úsilí o vytvoření dynamického pojetí literární struktury se projevuje především v koncepci „sémantického gesta“, které chápal jako princip dynamické významové jednoty, přitom vnitřně diferencované a vyjadřující všelidský smysl konkrétního uměleckého díla. Zároveň věnoval pozornost dialektice vztahu sociální a kulturní dimenze estetického objektu, jak o tom svědčí jeho studie Estetická funkce, norma a hodnota jako sociální fakty (poprvé v revui SP 1935). V první polovině 40. let dochází v M. strukturálním esteticko-filozofickém myšlení k významnému antisociologickému a antisaussurovskému obratu; M. se dočasně sbližuje s fenomenologií a přistupuje k uměleckému dílu jako k neznakové věci v reálném světě, jako ke sdělení o bytí člověka. Po r. 1945 se však vzhledem k aktuálním požadavkům doby vrací k sociologizujícímu durkheimovskému pojetí znaku a kategorii struktury začíná spojovat s marxistickou teorií poznání. Strukturu však stále chápe jako celek vnitřně organizovaný a přitom dynamický, tj. stále se proměňující, sjednocovaný nejen shodami, ale i rozpory mezi jeho složkami. I když se na počátku 50. let distancoval pod ideologickým nátlakem od strukturalismu, jeho dílo i vlastní vědeckovýchovné působení přispělo základním způsobem k rozvoji českého strukturálního myšlení nejen v meziválečném období, nýbrž i od konce 50. let až do současnosti.

Bibliografie (z díla):
◦ Příspěvek k estetice českého verše, 1923;
◦ Máchův Máj. Estetická studie, 1928;
◦ Estetická funkce, norma a hodnota jako sociální fakty, 1936;
◦ Kapitoly z české poetiky I–II, 1941;
◦ III, 1948;
◦ Dialektické rozpory v modernom umení, 1943;
◦ O Vladislavu Vančurovi, 1946;
◦ Stranickost ve vědě a v umění, 1949;
◦ Úvod do estetiky, 1949;
◦ Božena Němcová, 1950;
◦ O stavu a úkolech literární teorie a kritiky, 1956;
◦ Z českej literatúry. Štúdie a portréty, 1961;
◦ Studie z estetiky, 1966, 2. vyd. 1971;
◦ Kapitel aus der Poetik, Frankfurt am Main 1967;
◦ Kapitel aus der Ästhetik, Frankfurt am Main 1970;
◦ Aesthetic function, norm and value as social facts. Ann Arbor, University of Michigan 1970;
◦ Cestami poetiky a estetiky, 1971;
◦ La funzione, la norma e il valore estetico comme fatti sociali, Torino 1971;
◦ Il significato dell' estetica, Torino 1973;
◦ Studien zur strukturalistischen Ästhetik und Poetik, München 1974;
◦ Čeko kozó bigakuronšú (Překlad některých studií z Kapitol z české poetiky do japonštiny), Tókjo 1975, 2. vyd. 1982;
◦ On poetic language, New Haven – London 1976;
◦ Escritos de estética y semiótica del arte, Barcelona 1977;
◦ Structure, sign and function, New Haven – London 1978;
◦ Studie z poetiky, 1982;
◦ Příklad poezie. K otázkám trvalé platnosti Máchova díla, 1991.

Sborníky:
◦ Individuální sloh spisovatele, jeho vznik a vývoj a jeho úloha ve vývoji literatury i spisovného jazyka, Československé přednášky pro V. mezinárodní sjezd slavistů v Sofii, ed. B. Havránek, 1963.

Časopisecké příspěvky:
◦ K otázce individuálního slohu v literatuře, Česká literatura 1958.

Literatura:
◦ J. M. k šedesátce, 1952;
◦ F. Vodička: Struktura vývoje. (Celistvost literárního procesu. K vývoji teoretického myšlení v díle J. M), 1969;
◦ Kapitoly z českého dějepisu umění II, ed. R. Chadraba, 1987;
◦ K. Chvatík: Melancholie a vzdor, 1992;
◦ H. Schmidtová: "Třífázový model" českého literárněvědného strukturalismu, Česká literatura 1991;
◦ R. Kalivoda: Cesta estetického myšlení J. M., Estetika 1992;
◦ M. Pokorný: Třetí konference o J. M. a strukturalismu, Estetika 1992.

jh