Joseph Wilhelm Nahlowsky

* 10. 3. 1812 Praha

† 15. 1. 1885 Graz

Na přání rodičů vstoupil r. 1831 do kněžského semináře, z něhož po dvou letech odešel na pražskou PF (1832–37). Trvale zakotvil až na FF (1837–45), kde se přátelí s A. Smetanou, jenž byl o dva roky mladší. Nejvíce přilnul ke svému učiteli F. Exnerovi a stal se již napořád oddaným stoupencem herbartismu. V r. 1846, ještě před doktorskou promocí (18. 9. 1848), nastoupil na pražské FF jako Exnerův adjunkt. Stal se tak famulem svého mladšího přítele, ale pouze velmi krátce, poněvadž Exnerovým suplentem po dobu jeho pobytu ve Vídni byl Smetana. R. 1849 je opět nakrátko pověřen suplováním stolice teoretické a praktické filozofie, zatímco Smetana, mající suplovat stolici dějin filozofie, byl mezitím z univerzity vypuzen. Třebaže je současně suplujícím profesorem na staroměstském lyceu, účastní se řady neúspěšných konkurzů a v r. 1850 nastupuje jako prozatimní ředitel vyššího gymnázia v Černovicích. Po Zimmermannově odchodu do Prahy přebírá r. 1852 jeho stolici filozofie v Olomouci, kde setrvá do zrušení univerzity v r. 1855. V jeho životní dráze následuje pak univerzita v Pešti (1855–60), dvouleté venkovské ústraní v českých Těnovicích a posléze univerzita ve Štýrském Hradci (1862–78).

Již v době, kdy N. pobýval v Praze, došlo u něho k nápadné proměně. Zprvu často navštěvoval svobodomyslná shoromáždění, jakými byly Máchův literární kroužek nebo zejména Smetanova skupina hegelovců. Springer však vzpomíná, že N. tam byl pro svou až podivínsky bázlivou povahu nejednou ironizován. V průběhu r. 1848 nejenže došlo mezi ním a Smetanou k vzájemnému odcizení, ale jeho již předchozí opatrnictví přecházelo ve výslovný konzervatismus, ba prodynastický loajalismus. V dopise vídeňskému státnímu podsekretáři Helfertovi dokonce denuncoval Springera a Smetanu, že vyvolávají sympatie pro „jako strašidlo se vplíživší feuerbachismus“. Již v r. 1849 píše Hanuš Helceletovi o tomto „urputném herbartiánovi“, že „nepřeje ani svobodě, ani Čechům“. Nebyl však nenadaný a ve vědě bezvýznamný. V herbartistické literatuře byl velmi čato zmiňován a nejvíce byla citována jeho práce Das Gefühlsleben, v níž chtěl čtenáře „blíže uvést do tichého, tajuplného světa citů“. Snaží se tam po herbartovsku vnést co nejpřesnější distinkce, pojmová vymezení a systematické členění: „Bolest fyzická se liší od bolesti psychické, že první je počitek, kdežto druhá cit.“ Druhým jeho hlavním spisem jsou Die ethischen Ideen. Pozornost vzbudil i svým pojednáním namířeným proti soubojům. – N. bývá někdy zaměňován s českým katolickým bohoslovcem, rektorem lužického semináře, perzekvovaným bolzanovcem Františkem Nahlovským (1807–53), jindy s Vincencem Náhlovským (1817–91), katolickým profesorem teologie na pražské univerzitě.

Bibliografie:
◦ Das Gefühlsleben in seinen wesentlichsten Erscheinungen und Bezügen, Leipzig 1862;
◦ Das Duell, sein Widersinn und seine moralische Verwerflichkeit, 1864;
◦ Die ethischen Ideen als waltende Mächte im Einzeln – wie im Staatsleben, Leipzig 1865;
◦ Zwei Reden paraenetischen Inhalts, Graz 1866;
◦ Allgemeine Ethik, mit Bezugnahme auf die realen Lebensverhältnisse pragmatisch bearbeitet, Graz 1870, 3. vyd. Leipzig 1903 (s vydavatelským medailónkem N.);
◦ Allgemeine praktische Philosophie (Ethik), pragmatisch bearbeitet, Leipzig 1871.

Časopisecké příspěvky:
◦ Aesthetisch-kritische Streifzüge, Zeitschrift für exacte Philosophie 1863.

Literatura:
◦ A. Springer: Aus meinem Leben, Berlin 1892;
◦ E. von Hartmann: Die moderne Psychologie, 1901;
◦ J. Král: Herbartovská sociologie, 1921;
◦ J. Král: ČsF, 1937;
◦ V. Mach: Akademické paměti, in Karel Hynek Mácha ve vzpomínkách současníků, ed. E. K. Janský, 1958;
◦ J. Loužil: Ignác Jan Hanuš, 1971;
◦ I. Tretera: J. F. Herbart a jeho stoupenci, 1989;
◦ P. Křivský: A. Smetana, 1990.

it