Arne Novák

* 2. 3. 1880 Litomyšl

† 26. 11. 1939 Polička

Vlastním jménem Arnošt N. Syn středoškolského profesora dr. Josefa N. a spisovatelky Terezy N. Gymnázium studoval v Litomyšli a (od r. 1895) v Praze (maturoval 1898). V l. 1898–1902 zapisoval na UK germanistiku a bohemistiku, mezitím (1901) pobýval na univerzitě v Berlíně. Jako středoškolský profesor působil v Praze (1903–07), Kutné Hoře a opět v Praze (1908–20). R. 1906 se habilitoval na UK jako docent německé literatury, v r. 1910 rozšířil svou habilitaci i pro dějiny literatury české. R. 1920 se stal řádným profesorem české literatury na FF MU v Brně, kam natrvalo přesídlil r. 1921. Od téhož roku působil jako stálý a čelný spolupracovník redakce Lidových novin. Dvakrát (1938 a 1939) byl zvolen rektorem MU.

Metodickým myšlenkovým východiskem N. vědecké práce byla jeho průprava v pražské i berlínské pozitivistické škole (Jan Jakubec, Jaroslav Vlček, Arnošt Kraus, Erich Schmidt). Vedle toho však na něho působily sociologické postupy Hippolyta Taina, estopsychologie Emila Hennequina a povahokresebné mistrovství Sainte-Beuva. Vliv F. X. Šaldy přispíval u mladého N. k postupnému odklonu od pozitivismu a vedl jej k duchovědným metodám, jak je poznal zejména v díle Wilhelma Diltheye a Benedetta Croceho. S porozuměním se stavěl také k teoretickým principům Ferdinanda Brunetièra, kladoucího důraz na vývoj literárních druhů. Z hlediska historického hlásil se zejména ke dvěma osobnostem evropské a české kritiky – G. E. Lessingovi a Josefu Dobrovskému. V českých kulturních dějinách zdůrazňoval během let stále více myšlenku národní tradice; po nejedné stránce se sbližoval s historickou koncepcí Josefa Pekaře, přijímal však i některé podněty T. G. Masaryka. V l. 1936–39 dovršil (za autorské spoluúčasti Jana V. Nováka) své největší dílo Přehledné dějiny literatury české od nejstarších dob až po naše dny. Jejich první verze (Stručné dějiny literatury české) vyšla v r. 1910, další rozšířená vydání 1913 a 1922. Dílo podává výklad dějin naší literatury od staroslověnských počátků až do doby N. smrti; je mj. doplněno i přehledem duchovědných oborů a zahrnuje i literaturu slovenskou, tvorbu pro mládež, novinářství, časopisectví i ústní slovesnost. Nad významem tradičních hodnot pro současnou českou kulturu se N. zamýšlel zvláště intenzivně v knize Duch a národ (1936). Důrazně odmítal nacistické učení o nadřazenosti ras a národů; pojem národa určují podle N. především hodnoty mravní a duchovní. To vyplývá např. z úvahy Národ a plémě, ale také z eseje Duše Brna a jeho kultura slovesná, která je vyznáním N. přijatého moravanství a v níž N. odkrývá problematiku českoněmeckých vztahů v Brně a zamýšlí se nad povahou národního vědomí a české národní kultury v hlavním moravském městě. – Svědectvím N. statečného postoje v l. 1938 a 1939 je posmrtně vydaný svazek Zoufalství a víra (1947; ed. a doslov J. Nováková, předmluva J. Stránský) obsahující N. rektorské projevy, v nichž nabádal celou akademickou obec k důslednému postoji proti tlaku fašismu a posléze proti nacistické okupaci našich zemí.

Bibliografie:
◦ P. Antošová, L. Čuprová, Z. Havránková, V. Lišková, O. Mach, B. Novák: Soupis vědecké a kritické činnosti A. N., 1940 (vyšlo nákladem Pražského lingvistického kroužku s podporou ČAVU);
◦ Motivy ze spanilé země svatosti a umění, ed. J. A. Drégr, 1940;
◦ J. Heidenreich: A. N. cesta k osobnosti, 1940;
◦ A. Pražák: A. N., 1940;
◦ Sb. Strážce tradice, ed. J. Horák, A. Pražák, J. Heidenreich, 1940;
◦ Sb. Za A. N., ed. I. Liškutín, 1940;
◦ Sb. Morava A. N., ed. I. Liškutín, 1941;
◦ J. Mukařovský: A. N., literární historik a kritik. Kapitoly z české poetiky I, 1948;
◦ D. Jeřábek: A. N. and his Conception of Tradition in Czech Literature, Die Welt der Slaven (Köln – Wien) 1972;
◦ J. Štěpánková: Literárněhistorické dílo mladého A. N., Česká literatura 1989;
◦ B. Svadbová: A. N. ve světle svých listů, Česká literatura 1989.

dj