Zdeněk Novotný

* 13. 2. 1949 Vsetín

Pochází z učitelské rodiny. Po maturitě na SVVŠ (gymnáziu) v Rožnově p. Radhoštěm absolvoval r. 1972 studium filozofie a angličtiny na FF UP v Olomouci. Od r. 1972 do r. 1976 učil na gymnáziu v Karviné a v l. 1976–80 pracoval jako odborný asistent na Vysoké škole báňské a PF v Ostravě. Od r. 1980 byl profesorem a po r. 1987 zástupcem ředitele SEŠ (obchodní akademie) ve Valašském Meziříčí. V r. 1990 nastoupil jako odborný asistent na obnovenou katedru filozofie FF UP a v l. 1993–95 tam působil jako docent dějin filozofie. V současnosti je pracovníkem České školní inspekce.

Zájem o teorii poznání spolu se studiem angličtiny jej přirozeně přivedl k britské empirické filozofii, se kterou se mohl seznamovat v originále. Zaujal jej G. Berkeley, ale zejména D. Hume, jeho noetická skepse a kritika některých pojmů a principů, obecně akceptovaných nejen metafyzikou, ale vědou vůbec. Touto problematikou se zabýval i ve své diplomové práci, kterou vzhledem ke zrušení katedry filozofie v procesu tzv. normalizace napsal v angličtině pod záštitou olomouckého anglisty prof. Jaroslava Macháčka a katedry germánské a anglické filologie. Rigorózní práci Hume's Theory of Knowledge in his Treatise of Human Nature and Enquiry Concerning Human Understanding obhájil r. 1977 v Brně u prof. Josefa Macháčka, s nímž dané téma konzultoval už začátkem 70. let, v době jeho přednáškové činnosti v Olomouci. V r. 1978 absolvoval půlroční studijní pobyt na Moskevské státní Lomonosovově univerzitě, kde vzbudil rozruch svou metodickou prací o stavu výuky filozofie na vysokých školách v ČSSR, a to konstatováním rapidního poklesu její úrovně po ideologických prověrkách po r. 1968. Naproti tomu značného ocenění se dostalo jeho odborné práci o Humově pojetí prostoru a času, jejímž výsledkem byla obhajoba plánu a osnovy kandidátské dizertace. V Československu 80. let však bylo humovské téma pro studium ve vědecké aspirantuře nepřijatelné. V r. 1989 mu brněnský profesor W. Smrčka umožnil dosáhnout kandidatury věd ve filozofii jazyka na FF MU. Po doporučení rektora UP prof. J. Jařaba a následném konkurzu získal Masarykovo stipendium k půlročnímu pobytu na katedře filozofie, logiky a vědeckých metod Školy ekonomie a politických věd univerzity v Londýně. Tam se ve šk. r. 1990–91 vrátil k Humově filozofii poznání, ze které se r. 1993 habilitoval na FF UP (po kratším studijním pobytu na univerzitě v Hullu). Jeho humovský seminář, který vedl v letech 1992–95, představoval ojedinělý počin v atmosféře převládajícího zájmu o fenomenologii a postmoderní filozofii. N. práce ukazují, že Humovým hlavním a filozoficky relevantním dílem je „Treatise“ (dosud nepřeložený do češtiny), nikoli známé a populární „Enquiry“ (přeložené jako „Zkoumání“), a dále přesvědčují o tom, že skeptické argumenty D. Huma nic neztratily na své síle – navzdory všem pokusům vyrovnat se s nimi: počínaje Kantem a konče Popperem.

Bibliografie:
◦ Hume's Theory of Knowledge in his Treatise of Human Nature and Enquiry Concerning Human Understanding, 1976;
◦ O sostojanii prepodavanija i izučenija filosofii v techničeskom vuze v ČSSR, Moskva 1978;
◦ Kritika teorii prostranstva i vremeni v filosofii Davida Juma, Moskva 1978;
◦ Filosofické aspekty jazyka a jejich místo v základních světonázorových koncepcích, 1988;
◦ Filosofie poznání Davida Huma a její současná reflexe, 1992;
◦ Základy filozofického myšlení, 1995.

Sborníky:
◦ The Problem of the Relation between Book I of Hume's Treatise of Human Nature and his Enquiry concerning Human Understanding, Rozum i intuicja, Katowice 1994.

Časopisecké příspěvky:
◦ Some Problems of Space in Hume's Treatise and Enquiry, AUPO 1993;
◦ Filozofie, etika a zákony, LN 10. 8. 1993;
◦ Angloamerický konstitucionalismus, Žurnál UP 1993, č. 33–34;
◦ Metafyzické rysy pojetí subjektu ve filosofii J. L. Fischera, AUPO 1994;
◦ Krize, svoboda a řád, Žurnál UP 1994, č. 29.

on