Pavel Václavův z Prahy

† asi po 1432

Paulus Wenceslai de Praga (de Dolan). – Pocházel z rodiny pasíře, studoval na artistické fakultě, r. 1396 determinoval, r. 1400 se stal mistrem svobodných umění, studoval práva (snad působil jako veřejný notář) a teologii, v níž získal titul bakaláře. Původně byl přívržencem Husovy strany a takto vystupoval na kvodlibetech v l. 1409 a 1411. Zřejmě poté pobýval v Uhrách a podílel se zde na znovuzřízení budapešťské univerzity. Od r. 1416 je doloženo jeho působení na Moravě, kde jako farář v Dolanech u Olomouce patřil vedle tamního kartuziánského převora Štěpána k nejvýznamnějším odpůrcům husitství a po ostrém vystoupení proti Husovu učení při kázání v Olomouci zde vedl literární polemiku s Šimonem z Tišnova, k níž se přidal na Šimonově straně i Jan Vavřincův z Račic. Spor s Šimonem rozhodla r. 1417 pražská univerzita – již husitská – ve prospěch Šimonův. Spor s Janem z Račic byl řešen r. 1419 před oficiálem olomouckého biskupa. R. 1420 se v Praze za stranu katolickou účastnil jednání o čtyři artikuly. Téhož roku je doložen jako kanovník pražský, r. 1430 jako kanovník brněnský a r. 1432 jako kanovník olomoucký. Působil jako vikář a oficiál olomouckého biskupa Jana Železného. Poslední zmínka o P. pochází z r. 1432.

Literární tvorba P. není vydána, dochovala se jen v rukopisech. Nejvýznamnějším filozofickým dílem je jeho vystoupení na kvodlibetu Matěje z Knína r. 1409, kde řešil kvestii Utrum mundus architipus, ad cuius similitudinem iste mundus sensibilis est productus, sit multitudo ydearum in mente divina eternaliter refulgens (Zda pravzorový svět, k jehož podobnosti byl stvořen tento smysly vnímatelný svět, je množstvím idejí věčně zářícím v mysli Boží). Na tuto otázku odpovídá kladně; pravzorový svět je podle něj nekonečně dokonalejší než svět smysly vnímatelný, jemuž věčně předchází. V kvestii se opíral o Viklefovo pojetí idejí (třebaže jej necitoval a vyhnul se i jeho panteismu při řešení této problematiky) a chartreskou školu. Na Husově kvodlibetu r. 1411 odpovídal na otázku Utrum singuli racionales spiritus sint eiusdem speciei specialissime (Zda jsou jednotliví rozumem obdaření duchové jednoho konkrétního druhu). Problematiku z eklesiologické polemiky s Šimonem z Tišnova a Janem z Račic, řešenou zpočátku listy, rozebral r. 1418 ve dvou verzích rozsáhlého traktátu Tractatus contra Hussitas (nebo také Tractatus contra errores Hussitarum) a v odpovědi Janovi z Račic z r. 1419 Responsiones M. Pauli ad obiecta predicta Tres sunt ecclesie. Zde odmítá učení Viklefovo a Husovo, odmítá predestinaci a s oporou v řadě citátů definuje církev jako viditelné společenství všech žijících křesťanů, dobrých i zlých. Obecnou církví je pouze církev římská.

Literatura:
◦ O. Odložilík: Z počátků husitství na Moravě. Šimon z Tišnova a Jan Vavřincův z Račic, ČMM 1925;
◦ M. Švábenský: G 12 Cerroniho sbírka III, 1973;
◦ J. Tříška: Životopisný slovník, 1981;
◦ P. Spunar: Repertorium, 1985;
◦ V. Herold: Pražská univerzita a Wyclif. Wyclifovo učení o ideách a geneze husitského revolučního myšlení, 1985.

hk