Jolana Poláková

* 14. 5. 1951 Praha

Po studiu filozofie a latiny na FF UK (1969–74; 1975 PhDr., rigorózní práce Vznik evropské filozofie z hlediska vztahu mezi mýtem a logem) byla přijata jako aspirantka do FÚ ČSAV. Její kandidátská práce Struktura a smysl myšlenkového tvoření (1978, vyd. 1993 s názvem Myšlenkové tvoření – nárys obecné teorie) nebyla z ideologických důvodů připuštěna k obhajobě. V r. 1981 byla jako politicky nespolehlivá z FÚ propuštěna. V l. 1982–89 se vedle svého náhradního zaměstnání (redaktorka v nakladatelství Avicenum) intenzívně věnovala humanitární práci v oblasti duševního zdraví (kulturní klub, časopis Mosty, iniciativa v oblasti dodržování lidských práv pacientů). Za tuto průkopnickou činnost obdržela v r. 1988 cenu České lékařské společnosti. V 80. l. publikovala v samizdatových časopisech a podílela se na samizdatové vydavatelské činnosti. R. 1990 byla vyzvána k návratu do obnoveného FÚ AV ČR, kde se věnuje otázkám filozofie transcendence a filozofie dialogu. Od téhož roku veřejně publikuje. V r. 1993 obdržela mezinárodní cenu URAM Award for Excellence in Creative Scholarly Writing. Kromě vlastní filozofické práce se věnuje i vydavatelské činnosti (děl českých filozofů a teologů publikovaných dříve jen v samizdatu nebo v zahraničí). Pracuje v redakční radě Teologických textů a v ediční radě nakladatelství Zvon. Je členkou Newyorské akademie věd (1994) a Evropské společnosti pro katolickou teologii (1995). Za filozofický esej Perspektiva naděje obdržela (1996) cenu Toma Stopparda.

V jejím díle je dominantní téma transcendence. V horizontálním průmětu je rozvíjeno už v první knize (Myšlenkové tvoření), která se pokouší na základě rozboru tvořivé dynamiky jazyka, kulturní tradice a osobního projevu formulovat určité univerzální paradigma tvořivého myšlenkového procesu. Analyzované způsoby inovace obsahů a transformace forem lidského myšlení nakonec ozřejmují celkové ontologické postavení člověka jako bytosti, která je schopna trvale překračovat své výtvory vlastní tvořivou otevřeností k tomu, co překračuje ji samu. Takto naznačená vertikální transcendence je naplno tematizována v pokusu o filozofickou reflexi spirituality (Možnosti transcendence). Z několika klíčových hledisek (mezní situace, absolutní láska, pravdivost víry apod.) je systematicky zkoumána komplexní postupnost přechodu aktivní transcendence v transcendenci pasivní s důrazem na kritéria odlišující ji od pasivního vztahu k pouhé imanenci. Jako důležité zázemí dalšího rozvíjení filozofie transcendence je vzata v potaz filozofie dialogu (Filozofie dialogu). Dialogický vztah (v pojetí Ebnera, Bubera, Rosenzweiga a Lévinase) je interpretován jako místo relativizace světa pouhých idejí či věcných zájmů neintencionálním a bytostně transformujícím setkáním s tím, co takový svět přesahuje – s živým bližním a s živým Bohem. Dialogická transcendence se tak ozřejmuje jako předpoklad a princip pravdivého kontaktu se skutečností – v její nekonečné plnosti a hloubce a v primátu její vztaženosti k nám. Přesun těžiště pojmu transcendence od transcendence jako antropologického procesu k teologické transcendenci jako tomu, co transcendentní je (a tedy může překračovat meze lidského světa naopak „zvenčí“), se ještě více zvýrazňuje v tematizaci hledání transcendence v postmoderní době (Perspektiva naděje). Široké panoráma soudobého intelektuálního hledání je rozvrženo pomocí základního orientujícího principu rozlišení relativní a absolutní transcendence, které poukazuje k rozdílu mezi transcendencí schopnou stát se pouhým rozšířením imanence, a transcendencí, která se něčemu takovému zásadně vymyká a která zároveň vznáší proti totalizující imanentní expanzivitě (násobené postmoderní pluralitou) univerzalizující požadavek dialogu. Dialog s Transcendencí, který překračuje a podmiňuje i samotné filozofování, je také ohniskem současné práce P. na takto koncipované reformulaci základních východisek filozofické teologie.

Bibliografie:
◦ Myšlenkové tvoření – nárys obecné teorie, 1993, ²1997;
◦ Filosofie dialogu, 1993, 2. rozšířené vyd. 1995;
◦ Možnosti transcendence, 1994, 1996, angl. The Possibilities of Transcendence, Lewiston (USA) 1995;
◦ Perspektiva naděje. Hledání transcendence v postmoderní době, 1994.

Sborníky:
◦ Duchovní rozměry teologického díla Oto Mádra, Teolog Oto Mádr, J. P., H. Schürmann, K. Skalický aj. 1997.

Časopisecké příspěvky:
◦ Truthfulness of Faith, Ultimate Reality and Meaning (Toronto) 1991;
◦ Jak být v mezní situaci, Přítomnost 1992, č. 8;
◦ Spiritualita a reflexe, Teologické texty 1992;
◦ Autentické možnosti filozofické teorie hodnot, FČ 1993;
◦ Vývoj etiky a Emmanuel Lévinas, Teologické texty 1994;
◦ Tvořivost, Teologické texty 1995.

Literatura:
◦ E. Formánková: Filozofie dialogu, Souvislosti 1993;
◦ K. Vrána: Úvodem in J. P.: Perspektiva naděje, 1994;
◦ K. Skalický: J. P., Možnosti transcendence, Teologické texty 1995;
◦ K. Říha: Možnosti transcendence. Zamyšlení nad knihou J. P., Dialog Evropa 1995;
◦ T. Špidlík: O možnosti transcendence, Perspektivy 1995;
◦ M. Petříček jr.: Blízká setkání s filozofickou dálkou, Lidové noviny 25. 11. 1995;
◦ O. Mádr: J. P., Perspektiva naděje, Teologické texty 1995;
◦ H. Waldenfels: Foreword. J. P., The Possibilities of Transcendence, USA – Canada – GB 1995;
◦ Rozhovory: Relativizace všeho je cestou k nalezení Božího absolutna (M. Janata), Perspektivy 1995;
◦ Perspektivy naděje (N. Macurová), Tvar 1995, č. 20;
◦ M. Janata: Postmoderna v čase naděje, Perspektivy 1996;
◦ B. Janát: Křesťanská filozofie ve výzvách ducha doby. Zamyšlení nad knihou J. P. Perspektiva naděje, FČ 1996;
◦ Skrze postmoderní fundamenty se propadáme do svobody (M. Janata), Střední Evropa 1996;
◦ N. Macurová: Laudatio pronesené u příležitosti udělení ceny Toma Stopparda, Tvar 1997, č. 12.

a