Zdeněk Reichl
* 19.
7.
1903 Praha
† 5.
12.
1965 Praha
Je autorem knih Quodlibet, Právo a jeho výraz a Latinská azbuka. Jeho filozofická inspirace vychází z analytické filozofie a z logického pozitivismu Vídeňského kroužku. Quodlibet se formálně podobá Wittgensteinovu Traktátu; jde o soustavu aforismů rozdělených do sedmi kapitol a číslovaných desetinnými čísly. Jeho východisko lze poznat podle bibliografie: Russell, Whitehead, Wittgenstein, Carnap, Reichenbach, Hilbert, Bernays; topologické práce: Alexander, Hopf a E. Čech. Snaží se řadou definic vybudovat soustavu pojmů, která by – postupujíc od pojmů jednoduchých ke složitým – zachytila logickou strukturu světa, analogicky tomu, jak to činí Carnap v Logische Aufbau der Welt. Stejně jako Carnap používá i R. „bazi“ jako klíčový pojem. Dalším R. inspiračním pramenem je topologie. To tvoří specifikum jeho knihy ve srovnání s pracemi logických pozitivistů. Pro R. knihu je charakteristický dualismus ve výstavbě pojmů. Často se v ní vyskytují obraty jako „místo spojení“, „spojení míst“ apod. V Quodlibetu jde tedy o ranou recepci logického pozitivismu v prostředí české filozofie, dokonce i v širším rámci filozofie evropské.
Bibliografie:
◦
Quodlibet,
1941;
◦ Právo a jeho výraz,
1947;
◦ Latinská azbuka,
1950.
Literatura:
◦ J.
Šebestík: Die wiedergerufene Welt: das Quodlibet von Z.
R.,
Jour Fixe der Vernunft.
Der Wiener Kreis und die Folgen,
Wien 1991;
◦ J.
Šebestík: Le monde retrouvé: Le Quodlibet de Z.
R.,
in Wittgenstein et la philosophie aujourd'hui.
Textes présentés par Jan Sebestik et Antonia Soulez,
Paris 1992.
mf