Bernard Sannig

* 1637

† 10. 9. 1704

Pocházel ze Slezska. Gymnázium vystudoval u jezuitů v Nise, r. 1655 vstoupil k františkánům, v l. 1656–59 studoval filozofii a 1659–63 teologii na klášterním studiu u P. Marie Sněžné v Praze, kde byla od r. 1650 pěstována scotistická filozofie a teologie (do Čech přinesli hlubší znalost Duns Scotových spisů irští františkáni). K jeho učitelům teologie a filozofie patřili irský scotista Antonín Bruodin a Vilém Brouček (+1609), spoluautor první u nás tištěné učebnice Duns Scotovy filozofie nazvané Dům moudrosti Scotovy (Domus sapientiae Scoti, Pragae 1663, s F. Schaffem), ad. Po ročním studijním pobytu v Římě (1663–64) učil filozofii na arcibiskupském semináři v Praze a zároveň na generálním studiu při klášteře františkánů-observantů. R. 1667 byl ustaven lektorem bohosloví, r. 1675 provinciálem. Téhož roku vydal první svazek svého velkého teologického díla Schola theologica Scotistarum (Scotistická teologická škola čili Úplný kurs teologie, 1675–81). V l. 1684–85 vydal v Praze svou třídílnou Philosophia Scotistarum (Scotistická filozofie čili Úplný kurs filozofie podle učení J. D. Scota). S. znal dobře prameny i veškerou tehdy již velmi rozrostlou sekundární literaturu, výklad je samostatný a pronikavý. Jeho práce se řadí k tomu nejlepšímu, co bylo o Duns Scotově myšlenkové soustavě v 17. století napsáno, jimi dosáhla pražská scotistická škola mezinárodního významu. Podle S. se vyučovalo scotismu nejen v Praze a ve střední Evropě, ale i na některých univerzitách západních, zejména španělských. V l. 1684–87 se S. stal podruhé provinciálem, ale v důsledku ostrých národnostních třenic mezi Čechy a Němci, které se projevovaly i v tehdejší českoslezské františkánské provincii, byl kritizován a došlo dokonce k zavržení jím sepsaných a již dříve schválených provinčních statut (příručka Rituale Franciscanum byla známa po celém františkánském řádě, vyšla v deseti vydáních). Požádal proto o přeložení do kláštera ve Znojmě, kde strávil převážnou většinu zbývajících let. Vyplňoval je rozsáhlou a úspěšnou literární činností, zasahující do různých oborů teologie, kanonistiky a řádové historie.

Bibliografie:
◦ Schola theologica Scotistarum seu Cursus theologiae completus I–IV, 1675, 1676, 1679, 1681;
◦ Philosophia Scotistarum seu Cursus philosophicus completus ad mentem J. D. Scoti I–III, 1684–85;
◦ Rituale Franciscanum, 1685;
◦ O předmětu lidského rozumu, O lidských modech, O možném a skutečném jsoucnu, in S. Sousedík: J. D. Scotus – doctor subtilis a jeho čeští žáci, 1989.

Literatura:
◦ K. Minařík: B. S., učenec, spisovatel a organizátor františkánské provincie (1637–1704), ČKD 1920–1930;
◦ J. Kadlec: Přehled českých církevních dějin 2, Řím 1987;
◦ S. Sousedík: Jan Duns Scotus – doctor subtilis a jeho čeští žáci, 1989;
◦ S. Sousedík: Filosofie v českých zemích, 1997;
◦ Z. Černý: Knihy B. S. v chebské františkánské knihovně, Sb. Chebského muzea 2002, 2003;
◦ Historia Franciscana II. Kapitoly z dějin františkánské provincie…, eds. P. R. Beneš, P. Hlaváček, 2005;
◦ P. Hlaváček at al., Františkánský kontext teologického a filosofického myšlení (Europaeana Pragensia 4 – Historia Franciscana IV.), 2012.

hp