Jan Šebestík

* 9. 1. 1931 Uherské Hradiště

Po maturitě na gymnáziu v Uherském Brodě studoval na KU v Bratislavě filozofii a literární vědu; promovaný filozof 1954. V l. 1954–56 pracoval na FÚ SAV v Bratislavě. R. 1956 emigroval na Západ; rok strávil na univerzitě v Mnichově, od r. 1957 žije s přestávkami ve Francii. V r. 1959 dosáhl licenciaturu na pařížské univerzitě, poté studoval dva roky matematiku a fyziku a účastnil se výzkumných seminářů z dějin vědy. R. 1960 se stal tajemníkem Ústavu pro dějiny vědy (ředitel Georges Canguilhem), od r. 1963 je vědeckým pracovníkem Národního střediska pro vědecký výzkum (C.N.R.S.). Ve šk. r. 1969–70 byl hostujícím profesorem na univerzitě Laval (Quebec). R. 1974 dosáhl státního doktorátu za práci Mathématique et théorie de la science chez Bernard Bolzano, kterou napsal pod vedením S. Bachelardové. V l. 1975–78 byl profesorem na univerzitě v Tunisu, r. 1981 hostujícím profesorem na Claremont Graduate School, r. 1985 na kalifornské univerzitě v Berkeley a r. 1986 na univerzitě v Hong Kongu. V l. 1978–96 rovněž učil na univerzitách Paříž XII a Paříž I. Od začátku 80. let s A. Soulezovou vede seminář filozofie jazyka. Je ředitelem výzkumu v C.N.R.S., nositelem medaile Georges Sarton (univerzita v Gandu, 1990) a ceny Jeana Cavaillèse (1995).

Své vědecké práce věnuje třem oblastem: 1. dějinám logiky a matematiky, především dílu B. Bolzana, 2. filozofii ve střední Evropě, 3. dějinám technologie (vědy o technických procesech) od 17. do 19. století. Ještě při svém působení ve FÚ SAV přeložil a úvodem opatřil výbor logických a matematických textů G. W. Leibnize. Jeho práce o Bolzanově logice a matematice je pokusem o první syntetický a detailní výklad Bolzanova přínosu do těchto disciplín. Bolzano je tvůrcem moderních zkoumání o základech matematiky, především matematické analýzy, teorie množin a nekonečna. V logice je Bolzano zakladatelem sémantické tradice, která pak pokračuje Fregem, Russellem, Wittgensteinem, Tarským a Quinem. V díle Bolzanově se vytvářejí pojmové nástroje, s kterými bude pracovat logika a matematika 20. století. V článcích a přednáškách se Š. podrobně zabýval Leibnizovou logikou, Fregeho a Russellovou formalizací logiky. Jeho poslední prací je komentář k novému vydání Cavaillèsovy práce Sur la logique et la théorie de la science, v němž rozebírá Cavaillèsovy anylýzy teorie vědy Kantovy, Bolzanovy, Carnapovy a Husserlovy. Studium Bolzana ho přivedlo k tzv. rakouské filozofii, přesněji řečeno k filozofii ve střední Evropě. V mnoha článcích zdůrazňuje specificitu středoevropské filozofie, která je charakterizována sklonem k realismu, sympatiemi k pozitivismu, porozuměním pro vědecké bádání a pozorností věnovanou logickým metodám, jazyku a umění. Psal také o Twardowském a několik prací zasvětil Vídeňskému kroužku a jeho historickému pozadí; důležitější práce o české filozofii se týkají T. G. Masaryka, Zdeňka Reichla a Patočkovy filozofie jazyka. Z Canguilhemova semináře vzešla rozsáhlá studie Les comencements de la technologie (s J. Guillermem). Popisuje se v ní postupné formování technologické vědy v 18. století, založené J. Beckmannem, a její rozvoj v pracích francouzských anglických technologů a u Marxe. Š. tuto práci později doplnil stručným rozborem díla Ch. Babbage, A. Ura a G. J. Christiana. Francouzskému myšlení věnoval Š. studie o Paulu Valérym, o Canguilhemově filozofii techniky a zmíněný komentář ke Cavaillèsovi.

Bibliografie:
◦ Logique et mathématique chez Bernard Bolzano, Paris 1992.

Sborníky:
◦ Préhistoire du Cercle de Vienne, Manifeste du Cercle de Vienne et autres écrits, ed. A. Soulez, Paris 1985;
◦ Gli inizi della tecnologia (s J. Guillermem), Storia del disegno industiale 1750–1850, Milano 1989;
◦ Le paradigme européen. Quelques réflexions sur l'histoire des sciences et des techniques, conférence en mémoire de Georges Sarton, Sartoniana, 1991;
◦ The Construction of Bolzano's Logical System, Bolzano's Wissenschaftslehre 1937–1987, International Workshop, Firenze 1992;
◦ Le monde retrouvé: le Quodlibet de Zdenek Reichl, Wittgenstein et la philosophie aujourd'hui, ed. J. Šebestík, A. Soulez, Paris 1992, něm. v Jour fixe der Vernunft, Der Wiener Kreis und die Folgen, ed. P. Kruntorad, R. Haller, W. Hochkeppel, Wien 1991;
◦ Le rôle de la technique dans l'oeuvre de Georges Canguilhem, Georges Canguilhem – philosophe, historien des sciences, Paris 1993;
◦ Ein Prager Beitrag zur wissenschaftlichen Philosophie: T. G. Masaryk, Wien – Berlin – Prag. Der Aufstieg der wissenschaftlichen Philosophie. Zentenarien Rudolf Carnap, Hans Reichenbach, Edgar Zilsel, ed. R. Haller, Fr. Stadler, Wien 1994;
◦ From Leibniz to Frege: Three Steps towards Modern Logic, Science and Philosophy in Shaping Modern European Culture I–II, 1994;
◦ L'infini et l'horizon. Le regard d'un géomètre: Petr Vopěnka, Infini des philosophes, infini des astronomes, Paris 1995.

Časopisecké příspěvky:
◦ Bernard Bolzano et son Mémoire sur le théorème fondamental de l'analyse, Revue d'Histoire des Sciences 1964;
◦ Les commencements de la technologie (s J. Guillermem), Thalès 1966;
◦ Idéologie et société socialiste (pod pseud.), Esprit 1968;
◦ L'automne tchécoslovaque (pod pseud.), Esprit 1969;
◦ Le système mathématique de Bernard Bolzano, Cahiers Fundamenta Scientiae (Strasbourg) 1981, špaň. Mathesis (México) 1990;
◦ The Rise of the Technological Science, History of Technology 1983;
◦ De la technologie à la technonomie: Gérard-Joseph Christian, Cahiers S. T. S. 1984;
◦ Confluences valéryennes, Sud 1988;
◦ La philosophie du langage de Jan Patočka, Les Cahiers de Philosophie 1990;
◦ Bolzanov pojem analytickej propozície, Filozofia 1992;
◦ Pohled na vědu a filosofii ve střední Evropě, Universitas 1994;
◦ Twardowski entre Bolzano et Husserl: la théorie de la représentation, Cahiers de la philosophie ancienne et du langage de l'Université de Paris XII, Grammaire, Sujet et Signification 1994;
◦ Prague Mosaic. Encounters with Prague philosophers, Axiomathes 1994;
◦ Analytické uvažování a globální myšlení: Otto Neurath, SciPhi 1994.

Edice:
◦ Cahiers S. T. S. De la technique à la technologie, Paris 1984;
◦ Le cercle de Vienne, doctrines et controverses, Journées Internationales, Créteil – Paris 1983, ed. J. Š., A. Soulez, Paris 1986;
◦ Wittgenstein et la philosophie aujord'hui, Journées Internationales, Créteil – Paris 1989, ed. J. Š., A. Soulez, Paris 1992;
◦ Jean Cavaillès: Sur la logique et la théorie de la science (s doslovem), Paris 1997.

Překlady:
◦ G. W. Leibniz: O reforme vied (s úvodem), 1956. Franc. př. textů B. Bolzana, H. Scholze, členů Vídeňského kroužku a Wittgensteina.

Literatura:
◦ Z bratislavskej filozofickej fakulty na Sorbonu, rozhovor s J. Š., Filozofia 1992;
◦ J. Fiala: Pražské přednášky J. Š., FČ 1993.

a