Wassili Sesemann

* 31. 5. 1884 Vyborg (Finsko, dnes Rusko)

† 29. 3. 1963 Vilnius

Psal se také Vasilij Sezeman, popř. Vosylius Sezemanas. – V r. 1915 se stal mimořádným profesorem Petrohradské univerzity a v r. 1919 řádným profesorem Saratovské univerzity. V l. 1922–28 žil v emigraci v ČSR. Od r. 1928 byl profesorem univerzity v Kaunasu, nadále však udržoval úzké kontakty s Prahou. Po sovětské okupaci Litvy byl vězněn, poté „soukromým učencem“, k „oficiální vědě“ byl připuštěn až v r. 1958.

Byl žákem N. Losského; pod inspirací marburské novokantovské školy přešel k filozofům sdruženým kolem časopisu Logos. Byl blízký S. Hessenovi. Ve sféře noetiky vyzvedal (podobně jako zakladatel ruského novokantovství A. Vveděnskij) význam logiky, avšak na rozdíl od něho staví úkol vybudovat novou logiku. Tradiční zákony logiky mohou postihovat pouze oblast ideálního a statického, nejsou schopny zvládnout dynamiku vzniku, proměny a zániku; nová logika musí odrážet vztah logického k reálnému. V poznání a vědění je nutno připouštět iracionálno, přičemž hranice mezi ním a racionálním není permanentní ani statická. Iracionální činitel se chápe jako nedílná a nezbytná část vědění, je to zjevnost či danost nerozřešených, přitom řešení vyžadujících problémů. V souvislosti s tím formuluje též koncept „čirého vědění“, jako překonání předmětného vědění a překonání dualismu subjektu a objektu. Sama možnost poznání duchovního bytí pak spočívá v tom, že vedle předmětné orientace má vědomí i orientaci ne-předmětnou, čemuž odpovídá i ne-předmětné vědění. V rámci třetí generace ruských novokantovců S. posléze přešel k transcendentálnímu ontologismu. Vyzvedal (podobně jako S. Hessen) význam platonismu; přitom svět idejí není bytím o sobě, nýbrž světem objektivních kulturních statků, které jsou vytvořeny lidskými individuy a poté se odtrhují od svého tvůrce a existují samostatně. Další rozvoj kultury je možný opět cestou jejich subjektivizace, ovládnutím kulturních hodnot individuem, poté jejich rozvojem a tvorbou nových. Tato cesta rovněž znamená nekonečný pohyb k nedosažitelnému, absolutnímu ideálu poznání. Na tomto základě rozvíjel (vskrytu) po druhé světové válce své úvahy o estetice.

Bibliografie:
◦ Studien zum Erkenntnisproblem, Kaunas 1927;
◦ Logika, Kaunas 1929;
◦ Estetika, Kaunas 1970;
◦ Rasˇtai: gnoseologija, Vilnius 1987;
◦ Rasˇtai: filosofijos istorija. Kultura, Vilnius 1997;
◦ Aesthetics (spoluaut. M. Drunga, S. Donskis), Amsterdam – New York 2007;
◦ Selected papers I-II (spoluaut. M. Drunga, S.Donskis), Amsterdam 2010.

Sborníky:
◦ Beiträge zum Erkenntnisproblem I, Übergegenständliches und ungegenständliches Wissen, Commentationes Ordinis Philologorum III, Kaunas 1927.

Časopisecké příspěvky:
◦ Racionaľnoje i irracionaľnoje v sistěme filosofii, Logos (russkij) 1911, Logos (deutsch) 1912;
◦ Estětičeskaja ocenka v istorii iskusstva, Mysľ 1922;
◦ Platonizm, Plotin i sovremennosť, Logos (russkij) 1925;
◦ Zum Problem des reinen Wissens, Philosophischer Anzeiger 1927;
◦ Beiträge zum Erkenntnisproblem II, Das logisch Rationale, Eranos I, Commentationes Societatis Philosophicae Lithuanae (Kaunas) 1930;
◦ Die logischen Gesetze und das Sein, Eranos II 1932;
◦ Zum Problem der Dialektik, Blätter für deutsche Philosophie 1935.

Literatura:
◦ F. Pelikán, J. Tvrdý: Současná filosofie u Slovanů, 1932;
◦ Slovanský přehled 1993, č. 1;
◦ T. Botz-Bornstein: V. S. Experience, Formalismus and the Question of Being, Amsterdam – New York 2006.

vg