Miloslav Skácel

* 20. 12. 1914 Prostějov

† 8. 4. 1974

Na UK vystudoval práva; JUDr. Svou filozofickou orientací byl novotomista (laik). Také po 2. vatikánském koncilu setrvával na konzervativních pozicích a dokonce navrhoval vymazat jména Jana XXIII. a Pavla VI. z dějin papežství. Svůj odborný zájem soustřeďoval na oblast filozofie přírody, sociální filozofie a filozofie práva. V knize Látka a tvar za centrální bod filozofie přírody (naturfilozofie) pokládá – zcela v intencích agilního novotomistického myšlení – tzv. hylemorfismus, učení o spojení a vztahu formy a látky ve všem existujícím. Filozofický obraz přírody může podat jen „filozofie vědecká, filozofie skutečna, která vychází z bezpečné zkušenosti a postupuje analyticko-syntetickou metodou k poznání jsoucna, jakožto jsoucna z jeho nejvyšších, posledních důvodů“. Je to ovšem filozofie aristotelsko-tomistická; ta je „věčně moderní“, platná a použitelná. S. se pokouší o filozofické zhodnocení některých poznatků moderní (atomové) fyziky a o zdokonalení filozofického obrazu hmotné přírody. Podává výměr kosmologie a přírodní filozofie, vysvětluje rozdíl mezi poznáním filozofickým a přírodovědeckým i vztah vědecké filozofie ke zkušenosti. V knize Člověk a společnost uvažuje o společenském životě lidi (Občan a stát, Vlastenectví a imperialismus, Věrnost a svoboda, Rodina a výchova, Stav a třída) a shledává, že pospolitý život moderního lidstva je narušen v samých základech. Správnou diagnózu i léčbu společenských neduhů očekává od křesťanského realismu: „Křesťanství, které uznává vnitřní hodnotu, svobodu a mravní odpovědnost každého lidského jednotlivce a poskytuje také lidské slabosti účinnou nadpřirozenou pomoc, křesťanství skutečně prožívané je jedinou nadějí dnešního rozvráceného světa.“ Byl přesvědčen, že zlepšení a náprava v mravní, politické a hospodářské oblasti nastane až tehdy, půjde-li „rozhodující část lidstva cestou naznačenou slovy evangelia: Hledejte nejprve království Božího a spravedlnosti jeho a všechno ostatní bude vám přidáno“. Také Filosofii práva posuzoval podle aristotelsko-tomistických principů. Považoval ji za integrální součást přirozené, filozofické etiky, s úzkým vztahem zejména k její obecné části, z níž čerpá řadu pojmů a poznatků (a „s níž sdílí vztah a závislost na metafyzice“), a s těsnou vazbou na sociologii, jež jí poskytuje znalosti o společnosti, zejména státní. Jejím nejdůležitějším úkolem je určit správný poměr mezi řádem mravním a pozitivním. Kriticky pohlížel na různé novověké filozofické názory na podstatu a původ práva, které neuznávají „aristotelsko-tomistickou filozofii skutečna“; také názory právní filozofie normativní školy (F. Weyr) odmítal jako „více méně zvrácené“, směřující k právnímu pozitivismu. S J. B. Skácelem vydali Základy vědecké filosofie (1945), stručný „manuál“ tomistické filozofie spojený s přehledem dějinného vývoje. R. 1952 odsouzen za politickou činnost.

Bibliografie:
◦ Látka a tvar, 1944;
◦ Základy vědecké filosofie (s J. B. Skácelem), 1945;
◦ Člověk a společnost, 1946;
◦ Filosofie práva, 1947.

Časopisecké příspěvky:
◦ Filosofie a věda hospodářská, FR 1941;
◦ Normativní theorie práva, Právní filosofie, Sociologie jako věda, Filosofická pravda a politická praxe, Filosofie a přírodní vědy, Pojem ctnosti ve scholastické filosofii, Poměry populární vědy, FR 1946;
◦ Filosofie, věda a světový názor, FR 1947.

hp