Jan Šmarda
* 29.
8.
1930 Brno
Ohniskem Š. myšlenkového světa je jeho pojetí života. Navazuje v něm na holistické pojetí Bělehrádkovo (na bázi ryze kauzálních vztahů) a promítá je do hierarchických poloh současné teorie systémů, s výrazným zohledněním prvků autoregulačních. Přitom je jeho pojetí materialistické: je-li obtížné definovat život, lze přesto poměrně výstižně definovat živou hmotu, a to z hlediska stavebního i funkčního. V každé živé soustavě ho vzrušuje dynamická rovnováha protikladů: jedince a druhu, individuálního a obecného, synergie a antagonismu, zrodu a zániku. Pokládá život za nejvyšší hodnotu na planetě Zemi, jedinečnou v celé Sluneční soustavě; a při každé příležitosti mobilizuje společenskou odpovědnost k tomu, aby každý člověk zařadil život – jako fenomén – na nejvyšší příčku svého hodnotového žebříčku. Upozorňuje na snadnou zranitelnost života a možnost jeho ireverzibilního zničení a v této souvislosti na nebezpečnost obecného, avšak klamného pocitu samozřejmosti života – jako zdroje současné neúcty k němu. Biologická nevzdělanost lidí – i ve společensky odpovědných funkcích – vede k mylnému, nebezpečnému počínání „krále přírody“, k neodpovědnému nakládání se živými soustavami a k postupné likvidaci možnosti trvalého udržení života na Zemi, včetně života lidského. Pokládá za překonaný ekonomický řád hodnot, založený na logickém, „exaktním“ matematickém a fyzikálním myšlení. To vede v systému o několika proměnných veličinách ke snaze maximalizovat některé z nich za současné minimalizace jiných – podle kauzálních souvislostí. Pleduje za „biologické“ myšlení; živá soustava dovede v každém okamžiku zohledňovat mnohem více prvků v mnohem více souvislostech, nadto dynamicky proměnných v čase – a jejím cílem je přitom vždy optimalizace všech v zájmu celé soustavy. – Na obecné úrovni domýšlel významné objevy moderní biologie, jichž byl svědkem. Na současných trendech frekvence některých alel (dědičných základů znaku) v lidské populaci založil své výhledy prognostické. Na první úspěšné fertilizace lidských vaječných buněk in vitro reagoval etickými úvahami a formulací morálních a právních otazníků této metody. Exploze poznatků o genetických funkcích DNA ho přiměla k obecným úvahám o hnacích silách evoluce života. Dlouhé období věnoval promýšlení biologických, ale i lékařských, společenských a mravních důsledků genetického inženýrství, jehož obhájcem před skeptiky byl od samého jeho vzniku. Snad nejhlouběji k pochopení základů života dospěl ve svých úvahách o virech a viroidech; přísná logika ho přivedla k závěru, že za organizačně nejnižší živou soustavu musíme pokládat již nativní molekulu genové nukleové kyseliny. Nejzávažnější recentní poznatky z nejrůznějích oblastí biologie a mediciny (od úrovně molekulární po úroveň chorého lidského organismu) a z nich vycházející úvahy shrnul v knize Život z obou stran (1992). (Tímto titulem parafrázoval knihu biologických esejů svého učitele F. Herčíka Život na ruby z r. 1945.) Zamýšlel se i nad skvělou estetikou světa nepřístupného zraku – světa mikrobů. K metodologii vědeckého poznávání (a právě za vědeckým poznáváním skutečnosti vždy bytostně stál) přispěl v encyklopedickém díle J. Maliny a kol. O tvořivosti ve vědě, politice a umění (1993). žada jeho elektronově mikroskopických snímků byla pro svou estetiku vybrána jako ilustrace do knih a časopisů.
Bibliografie:
◦
Lysogenie a bakteriocinogenie,
1965;
◦ Bacteriocine und bacteriocinähnliche Substanzen (s H.
Brandisem),
Jena 1971;
◦ The Effects of Colicins,
1978;
◦ The Action of Colicins on Eucaryotic Cells,
New York 1983;
◦ Život z obou stran,
1992;
◦ Studying at the Faculty of Medicine,
MU 1995.
Sborníky:
◦ Biologie a způsob myšlení,
Biológia a svetonázor,
1976;
◦ Narodily se první děti zplozené in vitro,
Etické problémy mediciny,
ed.
A.
Jašek,
M.
Pešová,
M.
Novák,
1979;
◦ Genetické perspektivy člověka,
Perspektivy vývoje člověka v socialismu z hlediska přírodní a sociální determinace,
ed.
A.
Jašek,
1987;
◦ O tvořivé osobnosti biologické,
Věda potřebuje omyl,
Klíčem je jediná chvíle,
O tvořivosti ve vědě,
politice a umění,
ed.
J.
Malina et al.,
1993;
◦ Život z pohledu biologie a lékařství,
Viera,
veda,
spoločnosť IV,
ed.
J.
Krempaský,
1994;
◦ Je lidstvo vzděláno k úctě k životu a zdraví? Výchova dětí a mládeže ke zdravému způsobu života,
ed.
G.
Dolinský,
1996.
Časopisecké
příspěvky:
◦ Lidé budoucnosti v perspektivách biologie,
Universitas 1972;
◦ Viroidy aneb kde začíná život? Věda a život 1982;
◦ Praktický význam genového inženýrství a jeho perspektivy,
Universitas 1984;
◦ Estetika ve světě mikrobů,
Universitas 1992;
◦ Pochází lidstvo z jediné ženy? Omega 1993.
Literatura:
◦ J.
Záhejský: J.
Š.
– především o medicíně,
vědě a kultuře,
Universitas 1991;
◦ A.
Svoboda: The 65th Birthday of Professor MUDr.
J.
Š.,
DrSc.,
Scripta medica 1995;
◦ A.
Svoboda: Životní jubileum Prof.
MUDr.
J.
Š.,
DrSc.,
Univerzitní noviny MU 1995;
◦ A.
Svoboda,
K.
Linhart: Rozhovor s Prof.
MUDr.
J.
Š.,
DrSc.,
proděkanem LF MU,
Univerzitní noviny 1995;
◦ R.
Janisch: Profesor MUDr.
J.
Š.,
DrSc.,
Zpravodaj Čs.
biologické společnosti,
1995;
◦ Who's Who XIIth,
1996;
◦ Five Hundred Leaders of Influence 1995,
1997.
a