Josef František Smetana

* 11. 3. 1801 Svinišťany u České Skalice

† 18. 2. 1861 Plzeň

Narodil se v rodině panského zahradníka. (Je bratrancem Bedřicha Smetany.) Studoval na gymnáziu v Hradci Králové, kde ho učil V. K. Klicpera, potom v Praze na „filozofii“, kde se seznámil s J. Jungmannem. Od r. 1821 navštěvoval arcibiskupský seminář, r. 1823 vstoupil do řádu premonstrátů, 1826 dokončil teologická studia a byl vysvěcen na kněze. V l. 1829–31 byl kaplanem v Úterném u Bezdružic, od r. 1831 učil na plzeňském gymnáziu nejprve fyziku a později i češtinu. R. 1834 získal titul doktora filozofie na pražské univerzitě. Za svou politickou činnost v r. 1848 byl později pronásledován rakouskými úřady. V Plzni přispíval k rozvoji vlastenecké činnosti, založil např. veřejnou českou knihovnu. Jeho přednášky na nedělní průmyslové škole měly zvýšit vzdělanost hlavně v řadách řemeslnictva.

Patří mezi české vlastenecké a osvícenské kněze. Jeho základním cílem bylo pozvednout vzdělání národa na vyšší úroveň a zabránit jeho germanizaci. Polemizoval proti myšlence, že vzdělání může u lidu vyvolat vzpurnost a nesvědomitost. Soudil, že vzdělání naopak pomáhá člověku uvědomit si smysl svých občanských, náboženských a mravních povinností a uvědoměle je plnit. Svět pojímal jako Boží výtvor. Pochopení jeho výstavby probouzí v člověku náboženské city nezkalené středověkými pověrami (které způsobily tolik zla) a potřebu chovat se ctnostně a mravně v souladu s Božím zákonem. Podobně chápal i světové dějiny, jejichž počátek vykládal v souladu s biblí. Dějiny řídí Prozřetelnost, která odměňuje dobré a trestá špatné činy; je soudem i záštitou lidské důstojnosti. V evropských dějinách se postupně přes různé překážky prosazuje idea náboženství, které patří budoucnost. Jako osvícenec kladl S. důraz především na řeč a vzdělanost, jako vlastenec a národní buditel ostře polemizoval proti germanizačním snahám (a naléhavě vyslovoval požadavek zavedení českého vyučování na školách). J. V. Frič o něm v Pamětech napsal, že byl „nadšencem rovněž opravdovým, jak svobodomyslným“.

Bibliografie:
◦ Obraz starého světa, to jest všeobecná politická historie prvního věku, 1834;
◦ Zdali je osvěta lidu obecného nebezpečná církvi a státu? 1835;
◦ Základové hvězdosloví čili astronomie, 1837;
◦ Silozpyt čili fyzika, 1842;
◦ Slovo o vychování mládeže české, 1843;
◦ Všeobecný dějepis občanský I–III, 1846;
◦ Básně, 1905;
◦ Pomněnky (básně) 1919.

Časopisecké příspěvky:
◦ Alexandra z Humboldta Kosmos, ČČM 1846, sv. 2, 3, 4.

Literatura:
◦ J. Šťastný: Ze života J. F. S., Věstník českých profesorů 1903;
◦ J. Král: ČsF, 1937.

ih