Tomáš Špidlík

* 17. 12. 1919 Boskovice

† 16. 4. 2010 Řím

V l. 1930–38 studoval na gymnáziu v Boskovicích, 1938–39 na FF MU (češtinu, latinu), 1940–45 v jezuitském semináři v Benešově u Prahy, popř. na Velehradě (s přerušením při nasazení na nucené práce). V l. 1945–46 učil češtinu a ruštinu na gymnáziu na Velehradě. V r. 1946 byl poslán na dokončení studií do holandského Maastrichtu; v srpnu 1949 byl vysvěcen na kněze. Od r. 1951 působil v Římě (Radio Vaticana). Kromě toho od téhož roku zastával funkci „pater spiritualis“ v české koleji Nepomucenum (do r. 1989). Dále studoval na Pontificio Istituto Orientale, rovněž v Římě. V r. 1955 obhájil doktorskou dizertaci Joseph de Volokolamsk. Un chapitre de la spiritualité russe (vyšla v Římě 1956). Zároveň se na tomto ústavu stal docentem, od r. 1961 profesorem. Od r. 1961 byl i profesorem na Pontificia Universitas Gregoriana, později i na dalších římských vysokých teologicko-filozofických školách, na Teresianu a Regina Mundi. Pohostinské profesury absolvoval na četných zahraničních univerzitách pěti kontinentů, např. v Kinshasa (Zaire), St. Paul's College (Minnesota), po r. 1989 i na Cyrilo-Metodějské TF v Olomouci. V r. 1990 odešel do důchodu, byl však nadále členem Centro Studi e Ricerche Ezio Aletti, výzkumného ústavu při Východním ústavu v Římě. Obdržel četná vyznamenání na zahraničních univerzitách.

Š. platil za nejvšestrannějšího žijícího křesťanského orientalistu. Ve středu jeho pozornosti je otázka mentálních vztahů mezi Východem a Západem, v celém rozsahu jejich historicko-kulturních vztahů a antropologických předpokladů. Myšlenkově navazoval především na koncept Vladimíra Solovjova. Jeho tolerance ho činila vyhledáváným dialogickým partnerem nejen pro teology pravoslavné a protestantské, ale i pro stoupence jiných světových náboženství. Jeho angažmá na hranici mezi filozofií a náboženstvím neměla v dějinách 20. století obdoby, a to nejen v oblasti české kultury. (Š. opus magnum – L'idée russe – si vyžádal i francouzský ministerský předseda.)

Bibliografie (z díla):
◦ La sophiologie de Saint Basile, Roma 1961;
◦ La doctrine spirituelle de Théophane de Saint Basile, Roma 1965;
◦ Na druhém břehu, Řím 1966;
◦ Po tvých stezkách, Řím 1968, 1994;
◦ Klíč k neznámému, Řím 1968;
◦ Grégoire de Nazianz. Introduction a l'étude de sa doctrine spirituelle, Roma 1971;
◦ Prameny světla, Řím 1972;
◦ La spiritualité de l'Orient chrétien. Manuel systématique, Roma 1978;
◦ Spiritualita křesťanského Východu, Řím 1983, Řím 1997;
◦ La spiritualità dei Padri greci e orientali, Roma 1983;
◦ La spiritualité de l'Orient chrétienne. II. La prière, Roma 1988;
◦ Ve službě slova I–III, 1992;
◦ Marie v tradici křesťanského Východu, 1992;
◦ Manuale fondamentale di spiritualità, Casale Monferrato 1993;
◦ K vyšším věcem jsem se narodil, 1993;
◦ L'idée russe. Une autre vision de l'homme, Troyes 1994;
◦ Izvoarele luminii. Tratat de spiritualitade, Iasi 1994;
◦ Russische Spiritualität, Regensburg 1994;
◦ Cesta Ducha, 1995;
◦ Slovo a obraz, Řím – Velehrad 1995;
◦ Spiritualita, formácia a kultúra (s M. Čemusem, M. Rupnikem, M. Štremfeljem, M. Tenacem), 1995;
◦ Ruská idea. Jiný pohled na člověka, Řím 1995.

Sborníky:
◦ La contemplación. Cuadernos de espiritualidad y teologia, Santa Fé 1993;
◦ The Spiritual Heritage of Christian East, P. Pallath: Catholic Eastern Churches: Heritage and Identity, Rome 1994;
◦ La preghiera del cuore. Un confronto fra l'Oriente e l'Occidente, Vedere Dio, a cura di Yannis Spiteris e Bruno Gianesin, ed. Dehoniane, Bologna 1994.

Literatura:
◦ K. Mácha: Auf der Suche nach Sinn und Wahrheit, in Geist und Erkenntnis. Zu spirituellen Grundlagen Europas. Festschrift zum 65. Geburtstag von Prof. Dr. T. Š. SJ, ed. K. Mácha, München 1985;
◦ Tomáš Špidlík. Lezioni sulla Divinoumanità (autoři: M. Campanelli, R. Čemus, E. G. Farrugia, G. Marani, M. I. Rupnik, M. Tenace), Roma 1995.

km