Jindřich Srovnal

* 15. 8. 1924 Praha
† 12. 11. 2005

Maturoval na elektrotechnickém oddělení Vyšší státní průmyslové školy v Praze (1943). V l. 1943–45 byl „totálně nasazen“ v německém průmyslu. Od listopadu 1943 do května 1945 se účastnil národního boje za osvobození. V l. 1945–49 studoval na Vysoké škole politické a sociální v Praze a externě na FF UK. Po asistentuře na VŠPH (1949–51) absolvoval vědeckou aspiranturu na Moskevské státní univerzitě (1951–55). Od r. 1955 byl odborným asistentem, od 1957 docentem katedry dějin filozofie na FF UK, od r. 1958 na Institutu společenských věd při ÚV KSČ. V r. 1964 byl jmenován profesorem dějin filozofie. V l. 1967–85 působil jako vědecký pracovník na FÚ ČSAV. V l. 1964–69 a 1990–92 předsedal Vědeckému kolegiu filozofie a sociologie ČSAV. V únoru 1970 byl zbaven všech funkcí, se zakázem publikovat a přednášet. V l. 1985–92 byl vědeckým pracovníkem Prognostického ústavu ČSAV, po jeho zrušení vědeckým pracovníkem-konzultantem ředitele Specializovaného ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů (SÚRPMO). Od r. 1995 je vědeckým pracovníkem Ústavu T. G. Masaryka AV ČR.

V l. 1945–69 spočívalo těžiště S. pedagogické a vědecké práce v dějinách novověké filozofie, zvláště filozofie francouzské od M. Montaigna po filozofy období restaurace. Úvodními studiemi doprovodil české překlady Diderota, Helvétia a La Mettrieho. Některé z jeho prací jednají o „filozofii“ společenského pokroku a dalších sociologických otázkách. Příspěvky z období 1985–91, vydávané v účelových tiscích Prognostického ústavu, se vztahují k sociální a k socioekonomické problematice. V l. 1970–89 nemohly být z politických důvodů publikovány jeho čtyři studie k novověkému sváru scientismu a humanismu (např. Dva světy člověka v průmětu 20. století), studie Civilizace a kultura a sedm studií o filozofii Frankfurtské školy (např. Th. W. Adorno – osvícenství a negativní dialektika); rukopisy těchto prací jsou uloženy ve FÚ AV ČR. V l. 1992–95 se v SÚRPMO podílel na výzkumech demografické, sociální a socioekonomické struktury Kladna, Pardubic a Znojma a vypracoval analýzu dosavadního vývoje a prognózu socioekonomické infrastruktury 32 měst ČR (nad 50 tisíc obyvatel). Od r. 1990 se postupně vrací k historickofilozofické látce.

Bibliografie:
◦ Kapitoly z dějin francouzské filosofie (skripta), 1954;
◦ Kapitoly z dějin francouzské revoluce I–II, 1954;
◦ Kam kráčí lidstvo? 1962.

Sborníky:
◦ Qu'est-ce qu'on attend de la coexistence pacifique? Quel avenir attend l'homme! Paris 1961;
◦ Ročenky Souhrnná prognóza Prognostického ústavu ČSAV, 1975–89;
◦ Česko-Slovenské vztahy, ekonomika a její meze, Národy, národnosti a etnické skupiny v demokratické společnosti, 1991.

Časopisecké příspěvky:
◦ V. I. Lenin a struktura marxistické filosofie, FČ 1967;
◦ Dějinnost a dialektika v Leninově díle, FČ 1970;
◦ Filozofické konstanty Masarykova myšlení, FČ 1991.

Předmluvy:
◦ D. Diderot: Vybrané spisy, 1952;
◦ C. A. Helvétius: Vybrané spisy, 1953;
◦ La Mettrie: Vybrané spisy, 1958.

Edice:
Podílel se na vydávání Sebraných spisů T. G. Masaryka (Sebevražda, Základové konkrétné logiky aj.).

a