Jiřina Stachová

* 27. 12. 1934 Plzeň

V r. 1957 promovala na FF UK, kde studovala filozofii a historii. Diplomní práci Společenské názory Otakara Hostinského připravovala v semináři dějin české filozofie prof. Milana Machovce; oponentem byl prof. Otakar Zich, který tuto práci v r. 1967 doporučil jako rigorózní. V r. 1957 nastoupila jako asistentka na Katedru marxismu-leninismu strojní a elektrotechnické fakulty ČVUT, kde působila až do r. 1970, kdy byla přijata jako vědecká pracovnice do FÚ ČSAV. V r. 1968 obhájila kandidátskou dizertaci Úloha modelu ve vědeckém poznání.

Už za působení na ČVUT se zajímala o filozofické otázky přírodních věd a jejich moderních směrů a objevů, aby mohla filozofické problémy týkající se člověka, vědy a zejména vědeckého poznávání zprostředkovávat studentům technických oborů. Zájem o obecnější otázky kybernetiky ji přivedl i k tématu dizertační práce. Snaha o bližší komunikaci s přírodovědnými obory se stala podstatnou součástí jejího působení ve FÚ. V r. 1972 byla spoluzakladatelkou Stálého semináře k filozofickým a metodologickým otázkám přírodních a technických věd. V jeho rámci postupně soustředila vědecké pracovníky z různých přírodovědných, technických i humanitních oborů a organizovala diskuzní setkání, na nichž se poměrně otevřeně posuzovaly obecné problémy rozvoje vědy, včetně jejich společenských souvislostí. V r. 1984 zahájila řadu interdisciplinárních seminářů, které vzbudily značný ohlas u pracovníků přírodovědných i humanitních ústavů ČSAV i vysokých škol. První z nich byl věnován filozofickým problémům Prigoginovy termodynamiky a Hakenovy synergetiky. Následovaly např. semináře Filozofické a společenské souvislosti ochrany a tvorby životního prostředí, Mikroelektronika, její filozofické a společenské souvislosti, Filozofické, filozoficko-metodologické a společenské souvislosti lékařských věd, Filozofická východiska využití kvantitativních metod ve vědeckém poznávání, Filozofické, metodologické a společenské souvislosti umělé inteligence. V listopadu 1989 připravila seminář na téma, které je jí nejbližší: K úloze metafory ve vědeckém poznávání a vyjadřování. Problematice metafory a mnohooborovým seminářům se věnuje i po odchodu do důchodu v r. 1991. Z tohoto období jsou semináře Symbol v lidském vnímání, myšlení a vyjadřování, Intuice ve vědě a filozofii, Model a analogie ve vědě, umění a filozofii. Mnohooborovým diskuzím a vzájemnému porozumění pracovníků různých oborů vědy věnovala značné úsilí, byť se v minulosti ne vždy a ne všude setkávala s porozuměním a podporou. (Celkem byla editorkou nebo spolueditorkou šestnácti sborníků z interdisciplinárních seminářů.) Její vlastní filozofickou orientaci lze charakterizovat jako cestu od dialektického materialismu k analytické filozofii. V souvislosti s problematikou jazyka a role metafory jí nejsou cizí ani některé myšlenky hermeneutiky. Vzhledem k charakteru činnosti J. S. jsou její práce obsaženy zejména ve sbornících a časopisech.

Bibliografie:

Sborníky:
◦ Poznámky ke knize I. Prigogina a I. Stengersové La nouvelle alliance či Dialog mit der Natur, Filozofické otázky soudobé vědy se zaměřením na Prigoginovu termodynamiku a synergetiku I, ed. J. S. a J. Zeman, 1984;
◦ K synergetice z hlediska filozofie, Filozofické otázky soudobé vědy se zaměřením na Prigoginovu termodynamiku a synergetiku II, ed. J. S., J. Zeman, 1984;
◦ K některým obecně metodologickým otázkám soudobé vědy, Povaha soudobého přírodovědného poznání, ed. J. Zeman, 1985;
◦ O přesnosti „lidského“ myšlení a „nepřesnosti“ komputerů, Logica '87, ed. V. Svoboda, I. Zapletal, 1988;
◦ Přesnost lidského myšlení a umělá inteligence, Filozofické, metodologické a společenské souvislosti umělé inteligence, ed. J. S., 1989;
◦ K filozofickým východiskům využití kvantitativních metod ve vědeckém poznávání (s K. Berkou), Filozofická východiska využití kvantitativních metod ve vědeckém poznávání, ed. J. S., 1989;
◦ O metafoře ve vědě, Úloha metafory ve vědeckém poznávání a vyjadřování, ed. J. S., 1990;
◦ Symbol a metafora, Symbol v lidském vnímání, myšlení a vyjadřování, ed. J. S., 1990;
◦ Metafora, intuice, věda, Intuice ve vědě a filozofii, ed. J. Nosek, J. S., 1993;
◦ Analogie, model, metafora, Model a analogie ve vědě, umění a filozofii, ed. J. S., 1994;
◦ Metafora a pravda, Realismus ve vědě a filozofii, ed. J. Nosek, J. S., 1995.

Časopisecké příspěvky:
◦ Úloha metafory ve vědeckém poznání, FČ 1970;
◦ Model – nástroj poznání ve vědě, FČ 1973;
◦ Models, Similatrities, Metaphors, Teorie a metoda 1975;
◦ K otázkám vztahu speciálněvědních, obecněvědních a filozofických pojmů a kategorií, FČ 1976;
◦ O modelu a metafoře v současné vědě, FČ 1983;
◦ Metaphor and Computer, Teorie rozvoje vědy 1986;
◦ Metafora podle J. R. Searla a Maxe Blacka, Slovo a slovesnost 1992.

a