Štěpán z Pálče

* asi 1370 Páleč u Rakovníka

† 1423 Kalisz (Polsko)

Na UK získal r. 1386 titul bakaláře a 1391 mistra svobodných umění. R. 1399 se stal děkanem artistické fakulty, 1400 rektorem UK. V r. 1402 získal hodnost bakaláře a 1411 mistra teologie. R. 1412 se stal děkanem TF. Od r. 1413 byl kanovníkem kapituly Všech svatých. Náležel k výrazným myslitelským osobnostem, k představitelům předhusitské UK. Léta byl aktivním a zaníceným vyznavačem viklefismu a oporou realistického křídla univerzitních mistrů, blízkým přítelem Husovým. Viklefovo učení začal jako první vykládat spolu se Stanislavem ze Znojma na artistické fakultě už asi r. 1397, hájil je i ve sporu o Viklefovo učení 1403. Problémům, které hýbaly jeho dobou, se Š. věnoval s příkladnou autorskou a polemickou pílí. V r. 1408 doprovázel M. Stanislava ze Znojma na jeho cestě ke kurii, kde se Stanislav měl hájil před nařčením z kacířství, a byl s ním pak nějaký čas držen ve vězení v Bologni. Zásadní názorový i politický odvrat od viklefismu a rozchod s Husem a Husovou stranou nastal u něho v r. 1412, po odpustkových pražských bouřích, při nichž se Š. přidal na stranu arcibiskupa. Po dramatických osobních zkušenostech nabytých v konfliktu s oficiálními církevními místy neměl již odvahu hájit důsledky svého dosavadního ideového postoje a přidal se k papalistické straně. Na kostnickém koncilu patří k nejtvrdším odpůrcům a žalobcům Husovým. Vlastní koncilové jednání jej však posléze přimělo k opětné revizi stanoviska a k přijetí ideologie konciliarismu a vnitrocírkevního reformismu. V Kostnici se také sblížil s polskou delegací a v mnohém se ztotožnil s jejími zájmy. Po skončení jednání odešel do Polska, kde do své smrti působil v církevních a učitelských funkcích (od r. 1418 přednášel i na krakovské univerzitě). Z té doby pocházejí také jeho eklesiologické traktáty De auctoritate Romanae ecclesiae, De potestate clavium, De portis inferi.

V Husově kvodlibetu (1411, přezdívka Isokratés) zodpovídal kvestii Utrum deus, qui creavit mundum sensibilem in primo instanti temporis, potuit ipsum prius producere et cummunicare creanciam alicui creature (Zda mohl Bůh, který stvořil smyslový svět v prvním okamžiku času, stvořit svět dříve a předat tuto svou tvůrčí úlohu jinému stvoření). Jsou známy i jeho další filozofické a teologické kvestie: z blíže neurčeného kvodlibetu před r. 1409 Utrum universalia habeant solum nude pure esse in intellectu divino vel preter operacionem intellectus creati subsistant realiter in propria forma (ed. R. Palacz: Medievalia philosophica Polonorum 14, 1970), De esse eterno- utrum omne dependens habeat esse eternum in prima causa (Praha UK X E 24, fol. 309 aj.) a kvestie spjaté se čtením lombardovských Sentencí: Utrum deus super mundum architipum seu multitudinem idearum, que sunt raciones et cause rerum mundi sensualis, eternaliter dominetur (Praha UK X E 24, fol. 362a aj.), Utrum de necessitate salutis sit hominem confiteri solis presbiteris omnia sua peccata tam mortalia quam venialia (Praha UK IV H 7, fol. 10a aj.), Utrum sub pena peccati mortalis semper sit exsequendum, quod consciencia dictat esse faciendum (Praha UK V F 9, fol. 3b aj.), Utrum ad hoc, quod operacio est bona moraliter, fides recta intencione ordinans in finem ultimum requiratur (Kraków Jag. 1700, fol. 34a) aj.

Bibliografie (z díla):
◦ Disputata confusionum (Praha UK X H 9, fol. 76a);
◦ Lectura super epistolam ad Romanos (Praha Kapit. B 43/2, fol. la aj.);
◦ Tractatus contra quattuor articulos Hussitarum (ed. K. Höfler: Geschichtschreiber 2, 1856);
◦ Tractatus gloriosus (ed. J. Loserth: Beiträge z Geschichte der hussitischen Bewegung IV, 1889);
◦ Tractatus de Romana ecclesia (ed. J. Sedlák: Hlídka 1912);
◦ Replicatio Quidamistarum (ed. J. Loserth, Hlídka 1912);
◦ Antihus (ed. J. Sedlák: Sbírka příloh Hlídky 1912);
◦ Articuli 42 M. St. Páleč e processu M. J. Hus (ed. J. Sedlák);
◦ Tres tractatuli de ecclesia contra Husitas (Praha UK IV H 17, fol. 67a aj.);
◦ De maturanda ecclesiae reformatione (Kraków Kapit. 213);
◦ Sermones (ed. J. Sedlák: Hlídka 1911);
◦ XVIII argumenta de universalibus realibus (ed. F. Šmahel: Studia mediewistyczne 1978);
◦ Commentarius in De universalibus Wyclif, ed. I. Müller, 2009.

Literatura:
◦ V. Flajšhans: Š. z Pálče, 1905;
◦ J. Prokeš: K P. replice proti čtyřem artikulům pražským, in Z dějin východní Evropy a Slovanstva, 1928;
◦ L. Matyáš: M. Š. z Palče proti Husovi v Kostnici, ČKD 1933;
◦ L. Matyáš: M. Š. z Pálče v Kostnici po smrti Husově, ČKD 1937;
◦ L. Matyáš: Právní názory M. Š. z Pálče o církvi a sněmu, ČKD 1938;
◦ R. Palacz: Materialy i studia do dziejów historii filozofii w Polsce 8, 1967;
◦ J. Tříška: Literární činnost, 1967;
◦ K. Vrána: M. Š. z Pálče v Polsku, in Ve znamení kříže, Řím 1967;
◦ La „Positio de universalibus“ d'Etienne de Palecz, ed. R. Palacz, Medievalia Philosophia Polonorum 1970;
◦ F. Šmahel: Ein Disputationsbehelf aus der Blütezeit des Prager Universalienstreites, in Studia mediewistyczne 1978;
◦ F. Šmahel: Verzeichnis, 1980;
◦ J. Tříška: Životopisný slovník, 1981;
◦ Slovník latinských spisovatelů, 1984;
◦ V. Herold: Pražská univerzita a Wyclif, 1985;
◦ P. Spunar: Repertorium, 1985;
◦ Dějiny Univerzity Karlovy I, 1995.

jg, md