Ferdinand Stiebitz

* 7. 7. 1894 Velvary

† 10. 10. 1961 Brno

Narodil se jako čtrnácté dítě velvarského cukráře. Studia mu umožnil jeho strýc, který si ho odvedl do Prahy. Maturoval na gymnáziu v Praze r. 1917. Na FF UK vystudoval klasickou filologii. Jako překladatel i jako autor vystoupil na veřejnost ještě před nastoupením školské služby. Od února 1920 učil na vinohradském gymnáziu, v l. 1922–25 v Košicích a posléze na I. klasickém gymnáziu v Brně. Titul PhDr. získal v červenci 1922 na FF MU z klasické filologie (K otázce iktu a akcentu v latinském hexametru). V r. 1925 obdržel veniam docendi (Studie o slovesném vidu v řečtině novozákonní) na FF MU (kde už externě působil jako lektor staré řečtiny). V r. 1928 byl na jeden semestr na slavné berlínské univerzitě; tuto dobu plně využil, samotné podmínky českého stipendisty však kritizoval (Přítomnost 1928). V r. 1936 byl v Brně jmenován profesorem klasické filologie; po r. 1945 přednášel i starověké dějiny (namísto Vladimíra Groha, popraveného za okupace). Řadu let přednášel pro filozofy úvod do antické filozofické terminologie.

S. význam v obecnějším smyslu je v bohaté překladatelské tvorbě, kde z obou antických jazyků přinesl moderní překlady, především divadelních her. Takto jsou u nás s jeho jménem spojeni Homér, Aischylos, Sofokles, Euripides, Aristofanes, Herodot, Thykidides, Ovidius, Apuleius, Minucius Felix, Janova Apokalypsa a řada dalších. Je autorem dodnes užívaných Stručných dějin řecké literatury (a obdobných dějin literatury římské). Snad s pobytem v Berlíně, ale i s obecným tehdy zájmem o genetiku souvisí část S. vědecké činnosti týkající se antického lékařství a Nového zákona (tomu se už dříve věnoval po stránce slovesného vidu). Z těchto oblastí vydal několik studií, z nichž některé vyšly v renomovaných německých časopisech (Über die Kausalerklärung der Vererbung bei Aristoteles, Zu epiúsios aj.). K novozákonním studiím patří např. Proměnění vody ve víno (LF 1933) a některé překlady. Obecně kulturní dosah mají S. studie antických tradic např. u Machara, Zeyera, Jacka Londona ad. – S. život nebyl jednoduchý, ale cestu životem mu usnadnily nadání, píle a poctivý přístup k práci i lidem. S tím souvisejí i jeho sociální a politické postoje, které projevil otevřeně a kriticky v nejrůznějších dobách.

Literatura:
◦ J. Ludvíkovský: F. S., LF 1962;
◦ J. Ludvíkovský: Překladatelský odkaz F. S., SPFFBU 1969, E 14;
◦ J. Češka: Prof. dr. F. S., Zprávy jednoty klasických filologů 1962;
◦ R. Hošek: Vzpomínka nad S. překladem Aristofanovy Lysistraty, SPFFBU 1962, E 7;
◦ A. Hartmann: Soupis děl F. S., SPFFBU 1969, E 14;
◦ R. Hošek: Život a dílo F. S., LF 1995.

rhš