Tomáš ze Štítného

* mezi 1331–35

† mezi 1401–1409 Praha

Také T. Štítný. – Pocházel z jihočeské zemanské rodiny, patřila mu tvrz Štítné u Žirovnice. V mládí (mezi lety 1348–55) studoval na artistické fakultě pražské univerzity, ale ještě než dosáhl akademické hodnosti, vrátil se do jižních Čech. Pod vlivem reformních kazatelů, zvláště mravně přísného Milíče z Kroměříže, začal svou vlastní literární a překladatelskou činnost: obracel se k malému kroužku svých nejbližších (dětem a sousedům), aby posílil jejich mravnost i víru a prohloubil náboženský život. R. 1381 přesídlil natrvalo do Prahy, aby se mohl literární tvorbě plně věnovat.

R. 1376 spojil své česky psané náboženskoetické traktáty z dřívější doby ve sbírku Knížky šestery o obecných věcech křesťanských (O vieře, o naději a o milosti, O trojiech staviech: panenském, vdovském a manželském, O hospodářovi, o hospodyni a o čeledi, Kak se zdejší stavové lidští připodobnávají k andělským kuoróm, Ostnec svědomie a o pokušení ďábelském, Kak se očištijem toho, že hřešíme; sbírka se dochovala v tzv. Klementinském sborníku, rané památce českého reformního myšlení); pod vlivným dojmem teologických spisů Huga a Richarda ze svatého Viktora, Bernarda z Clairvaux, Jindřicha Susa ad. se tu projevuje jako pokračovatel augustiniánské a mystické tradice. Svým dětem připsal i myšlenkově náročnější Řeči besední (pravděpodobně po r. 1376): formou rozmluvy otce s dětmi tu jako laik vysvětluje křesťanskou věrouku i nejsložitější problémy scholastické filozofie (zejména vzájemný vztah člověka a Boha) a svým přístupem pomáhá stírat rozdíly mezi laiky a duchovními. Soubor pojednání na evangelijní témata Řeči nedělní a sváteční pochází asi z r. 1392. Dílo, volně navazující na expresivnost Waldhauserových a Milíčových kázání, mělo sloužit jako česká postila pro širší publikum, a svou čtivostí a přitažlivostí témat také vzbuzovalo živou odezvu. V 90. letech Š. překládal, či spíše volně adaptoval známé literární předlohy a přizpůsoboval je praktickým cílům soudobého reformního hnutí. Tak vznikly Knížky o šašiech (podle Jacoba de Cessolis), Zjevení svaté Brigity a pravděpodobně i duchovní román Barlaam a Josafat (před r. 1392). – Š. patřil spíše k ortodoxnímu proudu teologického myšlení, neodchyloval se od církevního učení, nekritizoval ani nechtěl reformovat společenský řád. Základ svého konání nalézal v bibli, kterou důvěrně znal; pro nadprůměrné biblické vzdělání si vážil Vojtěcha Raňků z Ježova. Usiloval o mravní obrodu člověka, o uskutečňování křesťanských zásad v praxi (tím připravoval půdu pro pozdější reformní snahy). Protože psal o náboženské tematice, která byla dříve doménou latiny, poprvé česky, musel ve své tvorbě vyřešit řadu jazykových a uměleckých problémů, hledat české výrazy pro filozofické a teologické pojmy, najít způsob, jak převádět složité latinské větné konstrukce. Plně přitom zachoval srozumitelnost a názornost textu a právem bývá označován za nejstaršího klasika české prózy. Jeho význam pro českou filozofii shrnul J. Král: „Š. je první a hlavní představitel scholastiky přes své mystické zabarvení ortodoxní, ale zároveň první český, národní filozof jak duchem tak jazykem, současně laik. Proto možno tím spíše mluviti o něm jako o filozofu v době, kdy se ještě nefilozofovalo jazykem domácím u jiných národů mimo Němce.“

Bibliografie:
◦ Knížky šestery o obecných věcech křesťanských, ed. K. J. Erben, 1852;
◦ Knihy naučení křesťanského, ed. A. J. Vrťátko, 1873;
◦ Řeči besední, ed. M. Hattala, 1897, ed. F. Stejskal, 1901;
◦ Řeči nedělní a sváteční, ed. J. Straka, 1929;
◦ Knížky o hře šachové a jiné, ed. F. Šimek, 1956.

Překlady:
◦ Vidění svaté Brigity Švédské, ed. P. Rychterová, 2009.

Literatura:
◦ J. Gebauer: O životě a spisích T. ze Š., 1923;
◦ J. Král: ČsF, 1937;
◦ OSNND, 1943;
◦ Dějiny české literatury I, 1959;
◦ Antologie, 1981;
◦ P. Spunar: Kultura českého středověku, 1985.

hp