Carl Stumpf

* 21. 4. 1848 Wiesentheid

† 25. 12. 1936 Berlín

V r. 1870 se habilitoval (u H. Lotze) na univerzitě v Göttingen, 1873 byl jmenován profesorem filozofie na univerzitě ve Würzburgu. V l. 1879–84 přednášel na univerzitě v Praze, kde zažil její rozdělení na univerzitu českou a německou (ve šk. r. 1883–84 byl děkanem německé FF). Do Prahy byl povolán současně s A. Martym, když se uvolnila místa po H. K. Leonhardovi a W. Volkmannovi. Po odchodu z Prahy působil na univerzitách v Halle, Mnichově (1889–94) a Berlíně (kde zastával i funkci rektora). K jeho pražským žákům patřili např. Max Wertheimer a Robert Musil. Byl osobním přítelem T. G. Masaryka.

Vedle Lotze ho výrazně ovlivnil F. Brentano. Velkou pozornost věnoval psychologii, kterou považoval za základ filozofie, především jejích logicko-noetických zkoumání (Kantově a novokantovské filozofii vytýkal zanedbávání psychologických otázek); byl však proti psychologismu. V čase svého pražského pobytu publikoval první svazek své Tonpsychologie, jíž přispěl k formování hudební vědy. Svými experimentálními studiemi lidské smyslovosti (patří k nim i práce o psychologickém utváření představy prostoru aj.) se přičlenil k pražské škole psychologie smyslů, iniciované E. Machem. Při řešení problému psycho-fyzického předpokládal vzájemné působení obou těchto stránek lidské osobnosti. Z hlediska cesty k fenomenologické filozofii se připomíná S. rozlišení jevů (Erscheinungen; smyslové obsahy a paměťové obrazy) a jejich funkcí (Funktionen; akty, stavy, prožitky) a jeho výčet problémů, které s tím spojoval; při svém dělení věd S. přidělil jevy (Erscheinungen) disciplíně, pro niž zvolil výraz fenomenologie. E. Husserl připsal S. „v úctě a přátelství“ svá Logická zkoumání. V etice S. odmítal relativismus.

Bibliografie:
◦ Über den psychologischen Ursprung der Raumvorstellungen, Leipzig (L) 1873;
◦ Die empirische Psycholgie der Gegenwart, L 1874;
◦ Tonpsychologie I–II, L 1883–90;
◦ Die Entwicklungsgedanke in der gegenwärtigen Psychologie, L 1903;
◦ Zur Einleitung der Wessenschaften, Berlin 1906;
◦ Die Widergeburt der Philosophie (Rektorsrede), Berlin 1907;
◦ Philosophische Reden und Vorträge, L 1910;
◦ Die Anfänge der Musik, L 1911;
◦ Gefühl und Gefühlsempfindungen, L 1928;
◦ Erkenntnistheorie I–II, L 1939–40.

Časopisecké příspěvky:
◦ Psychologie und Erkenntnistheorie, Abhandlungen der Münchner Akademie der Wissenschaften (AMAW) 1891;
◦ Über den Begriff der mathematischen Wahrscheinlichkeit, AMAW 1892;
◦ Geschichte des Konsonanzbegriffs, AMAW 1897;
◦ Über die Begründung der Gemütsbewegung, Zeitschrift für Psychologie (ZfP) 1899;
◦ Über Gefühlsempfindungen, ZfP 1907;
◦ Erscheinungen und psychische Funktionen, Abhandlungen der Berliner Akademie der Wissenschaften (ABAW) 1907;
◦ Die Attribute der Gesichtsempfindungen, ABAW 1917.

Literatura:
◦ F. Ueberweg: Grundriss, 1923;
◦ Die Philosophie der Gegenwart in Selbdarstellungen 5, 1924;
◦ J. Š.: C. S., osmdesátiny, ČM 1928;
◦ N. von Hartmann: Gedächtnisrede auf C. S., 1937;
◦ J. Král: ČsF, 1937;
◦ K. Mácha: GuV III, 1989.

jg