Oleg Sus
* 9.
9.
1924 Brno
† 22.
11.
1982 Brno
Soustřeďoval se hlavně na otázky estetiky, obecné teorie umění a literární vědy. Jeho rozsáhlé a mnohostranně založené dílo bylo spjato s kritickou erudicí a hlubokými znalostmi filozofie, zvláště jejích směrů 19. a 20. století. V oblasti estetiky, v níž spočívalo těžiště S. činnosti vědecké, publicistické i pedagogické, dominoval zájem o historii starší (pozitivismus), ale hlavně moderní české a světové estetiky, o dějiny a teorii formálních škol 19. a 20. století, o evropský strukturalismus (v první řadě český, včetně jím vytyčené linie tzv. prestrukturalismu), o problematiku avantgardy (poetismus, surrealismus) a o otázky sémiotické a sémantické. Přes úctu k vědeckým tradicím a hodnotám dosavadních systémů se dokázal koncentrovat na nové progresivní metody i směry, aniž podléhal módním vlivům (např. jako jeden z prvních u nás uplatňoval teorii literární komunikace). V začátcích vědecké a kritické dráhy využíval i některých poznatků marxistické estetiky a teorie umění. Byl zásadně proti uplatňování ideologických hledisek ve vědě a v kritice a upozorňoval na relativně progresivní (antidogmatické) momenty a tendence v marxistickém myšlení. Od počátku 60. let směřoval od spíše analytických studií k historicko-teoretickým syntézám (nejprve v jediné knižní práci vydané za jeho života – v Metamorfózách smíchu a vzteku). Na konci 60. let připravil k vydání tři knihy, v nichž se představil i jako svrchovaný kritik šaldovského typu, v lecčems poučený i u Václava Černého (právě S. zásluhou mohl V. Černý od r. 1963 publikovat v Hostu do domu), Romana Jakobsona, Jana Mukařovského a dalších strukturalistů. Ze současníků si vážil zvláště prací K. Chvatíka, R. Kalivody, M. Jankoviče a M. Červenky. Tyto jeho knihy (z nichž dvě byly vysázené již v r. 1969), mohly vyjít až po listopadu 1989. Kniha Geneze sémantiky hudby a básnictví v moderní české estetice, vzniklá rozpracováním dvou studií o O. Zichovi, je analýzou proudu v české estetice, který S. považoval za prestrukturální (O. Hostinský, O. Zich). Soubor studií Estetické problémy pod napětím obsahuje práce věnované české literatuře a kultuře meziválečného období. V centru zájmu tu stojí estetika českého poetismu a surrealismu, mj. jejich avantgardní antropologismus, dále výklad estetických antinomií české avantgardy (u Bedřicha Václavka) i paradoxů moderní estetiky (např. v díle Ernsta Fischera). Třetí publikaci Bez bohů geneze? tvoří soubor z větší části již publikovaných studií, esejisticky laděných. Jsou zaměřeny k otázkám filozoficko-estetickým (Hegel), většinou však k estetickým problémům novějším nebo současným (J. P. Sartre, „pseudokomunikace“ jako umělecký fenomén ve "světě her" Václava Havla aj.), k otázce vývoje v dějinách literatury i vývoje jakožto filozofické kategorie.
Bibliografie:
◦
Metamorfózy smíchu a vzteku,
1963;
◦ A Contribution to the Prehistory of relations between Formalism and Semantics.
To the Czech Semantics in statu nascendi: A historical Retrospect,
Urbino (Itálie) 1975;
◦ Estetické problémy pod napětím.
Meziválečná avantgarda,
surrealismus,
levice,
1992;
◦ Geneze sémantiky hudby a básnictví v moderní české estetice.
Dvě studie o Otakaru Zichovi,
1992;
◦ Bez bohů geneze? 1996.
Sborníky:
◦ O Václavkově dualismu čistého umění a účelné tvorby (K jeho pojetí a vzniku),
Bedřich Václavek,
1963;
◦ Od moudrosti k ironickému humoru (O položení básnické tvorby Jana Skácela),
Cesty k dnešku I,
1964;
◦ Dvě stati o avantgardním antropologismu: 1.
Poetický modus vivendi neboli člověkotvorba.
2.
Totožnost člověka uprostřed víru,
Cesty k dnešku II,
1966;
◦ Geneze sémantiky umění v české tvarové estetice,
O literárnej avantgarde,
Litteraria 9,
1966;
◦ Založení Šaldova symbolismu ve vztahu k německým duchovědným teoriím,
F.
X.
Šalda 1867–1937–1967,
1968;
◦ Typologie tzv.
slovanského formalismu a problémy přechodu od formálních škol ke strukturalismu,
Přednášky pro VI.
mezinárodní sjezd slavistů,
1968;
◦ Antropologická konstanta a kategorie náhodnosti v surrealistické estetice,
Problémy literárnej avantgardy,
1968;
◦ Die Kunst als strukturelles und nicht-strukturelles Phänomen (Paradoxa des Strukturalismus und des Meta-Strukturalismus),
Actes du VII e Congrès international d'esthétique,
Bucarest 1977;
◦ On the Applicability of Semiotics to the Aesthetics of Literature,
Semiotic Lanscape.
Proceedings of the First Congress of the International Association for Semiotic Studies,
Milano 1979.
Časopisecké
příspěvky:
◦ O interpretaci Hegelovy estetiky,
FČ 1958;
◦ Sémantický problém „významové představy“ u O.
Zicha a J.
Vokelta: K počátkům sémantiky v moderní české estetice,
SPFFBU 1958,
F 2;
◦ Pravda logická a „pravda“ umělecká: Pravdivost vypovídacích vět v literárním díle jako problém sémantický,
SPFFBU 1958,
B 5;
◦ Sémantické problémy umění u Josefa Durdíka: Z dějin české estetiky – formalismus a sémantika,
FČ 1960;
◦ Pokus o reformu existencialismu (Poznámky k nové přeměně Sartrovy teorie),
Sémantika umění v českém strukturalismu a problémy jejího hodnocení,
Slovenský filozofický časopis 1960;
◦ Zu einigen Problemen der Psychologie des literarischen und künstlerischen Schaffens,
Zagadnenia Rodzajóv Literackich 1962;
◦ Metodologické problémy psychologie umělecké a literární tvorby (Psychologická textologie a „psychopoetika“),
SPFFBU 1963,
D 10;
◦ O nezbytnosti estetického systému,
O syntetickou koncepci dějin české marxistické estetiky,
Česká literatura (ČL) 1963;
◦ K předpokladům vzniku české strukturalistické estetiky a sémiologie: Linie „duchovědná“,
Estetika 1964;
◦ Estetické antinomie české levé avantgardy (Čisté umění a účelná tvorba,
poetismus a konstruktivismus),
ČL 1964;
◦ První manifest poetismu Karla Teiga,
Slovenská literatúra 1964;
◦ Anfänge der semantische Analyse der dichterischen Sprache,
Zagadnenia Rodzajóv Literackich 1964;
◦ K počátkům sémantiky umění v české estetice: Zichova teorie významové představy a sémantické typologie,
SPFFBU 1964,
F 8;
◦ Dějiny si dělají blázny,
blázni dělají dějiny,
Divadlo 1964;
◦ Nová koncepce psychologie literárního tvoření a "psychopoetika",
Slovenská literatúra 1966,
č.
13;
◦ Ke vzniku sémantické typologie v estetice Otakara Zicha,
ČL 1966;
◦ Příspěvek ke strukturní teorii estetické normy,
Estetika 1966;
◦ Člověk trvající a člověk náhodný v surrealistické estetice,
Orientace 1966;
◦ Prehistorie Šaldovy symbolistické estetiky a její kontext,
Estetika 1967;
◦ O strukturálním rozboru estetické normy a o dynamice jejího vzniku i aplikace,
Český strukturalismus z hlediska ideologického "demaskování",
ČL 1967;
◦ O struktuře.
K pojmosloví strukturalismu v díle J.
Mukařovského,
ČL 1968;
◦ Debut české duchovědné estetiky: F.
X.
Šalda,
T.
G.
Masaryk a německé myšlení,
SPFFBU 1968,
B 15;
◦ Český formalismus a český prestrukturalismus,
Orientace 1968;
◦ Tipologija apsurdnosti i neki njeni slavenski vidovi I,
Izraz (Sarajevo) 1968;
◦ Porevolucionarno vrijeme: bez bogova geneze,
Izraz 1969;
◦ Poetry and Music in the Psychological Semantics of O.
Zich,
SPFFBU 1969,
H 4;
◦ O jednej z výrazových hodnot literárneho diela: Tzv.
názornosť a funkcia umeleckého textu,
Slovenské pohĺady 1970;
◦ Unjetnost živjeti u češkom poetizmu: Utemelenje avangardnog antropologizma i felicitologija,
Izraz 1971;
◦ Tipologija apsurdnosti i neki njeni slavenski vidovi: koordinarani češki apsurditet na sceni,
Izraz 1971;
◦ Les traditions de l'esthétique moderne et du structuralisme de Jan Mukařovský,
Revue de l'esthétique 1971;
◦ Le formalisme et le préstructuralisme tchèques,
Change 1972;
◦ Die Wege der tschechischen wissenschaftlichen Ästhetik: Jan Mukařovský,
Die Genese der semantischen Kunstauffassung in der modernen tschechischen Ästhetik,
Die Welt der Slaven 1972;
◦ On the Genetic Preconditions of Czech and German Thought,
Poetics 1972;
◦ On the Origin of the Czech Semantics of Art,
Semiotica 1973;
◦ Ein Strukturmodell des Fungierens und der Aplikation der ästhetischen Norm.
Axiologie und Semiologie,
Die Welt der Slaven 1977;
◦ F.
X.
Šalda and European fin de siècle,
Russian literature 1979;
◦ Die erste Ansätze zu einer Kunstsemiotik im alten tschechischen Formalismus bei Josef Durdik,
Wiener slawistischer Alamanach,
1980;
◦ Co vzniká a co trvá,
co se vyvíjí a nevyvíjí,
Host 1990;
◦ In margine tzv.
autentičnosti,
List pro literaturu 1990;
◦ České pseudosvěty,
Romboid 1991.
Předmluvy:
◦"Dějiny estetiky" na české půdě,
K.
E.
Gilbertová,
H.
Kuhn: Dějiny estetiky,
1965;
◦ Úvod do paradoxů nezbytnosti,
E.
Fischer: O nezbytnosti umění,
1967;
◦ Průkopník české strukturní sémantické divadelní vědy,
O.
Zich: Estetika dramatického umění,
Würzburg (reprint) 1977.
Edice:
◦ Cesty k dnešku I–II,
1964,
1966.
Literatura:
◦ Slovník českých spisovatelů,
Toronto 1982;
◦ Slovník zakázaných autorů,
1992;
◦ K.
Chvatík: Rytíř bez bázně a hany české literární kritiky,
Listy 1983,
č.
2;
◦ In memoriam.
O.
S.
1924–1982,
rkp.
sb.,
ed.
L.
Soldán,
1984;
◦ Památce O.
S.
rkp.
sb.,
ed.
I.
Zhoř,
1988;
◦ L.
Soldán: Estetik a kritik,
redaktor,
novinář O.
S.,
Host 1990;
◦ L.
Soldán: Český a slovenský prostor v díle O.
S.,
Romboid 1991;
◦ J.
Rambousek: O O.
S.
v samizdatech,
Universitas 1991;
◦ L.
Soldán: Kritikovy úvahy,
myšlenky i lektýry,
Proglas 1992;
◦ R.
Pečman: Susův návrat,
in O.
Sus: Geneze sémantiky,
hudby a básnictví v moderní české estetice,
1992;
◦ M.
Suchomel: Struktura jako vír protikladů.
K S.
pojetí české avantgardy,
ČL 1993;
◦ M.
Jankovič: S.
otevírání struktur,
ČL 1993;
◦ O.
S.
redivivus.
Sb.
z konference O novodobé estetice a jednom jejím významném představiteli,
1994;
◦ J.
Skácel: Smrt je ona chvíle ...,
LtN 1994,
č.
36.