Ladislav Tondl

* 28. 2. 1924 Znojmo

† 7. 8. 2015 Praha

Na FF UK vystudoval filozofii, sociologii, ekonomii a matematickou statistiku; v r. 1949 získal titul doktora filozofie a inženýra. Po ukončení studií přednášel logiku, epistemologii a filozofii vědy na FF UK. Na základě ideologicky motivované kampaně zahájené v polovině 50. let byl zbaven možnosti působit v humanitních oborech; koncem 50. let našel útočiště v Ústavu teorie informace a automatizace ČSAV. Již od počátku 60. let byl v zahraničí respektován jako výrazný představitel analytického filozofického myšlení; udržoval kontakty s předními zahraničními filozofy a logiky (mj. s R. Carnapem, T. Kotarbińskim a J. Bar-Hillelem), stal se členem redakčních rad prestižních mezinárodních časopisů. S uvolňováním politických poměrů v 60. letech rostl i domácí ohlas jeho vědecké práce. V r. 1968 byl jmenován řádným profesorem UK a založil Ústav pro teorii a metodologii vědy ČSAV. V l. 1968–70 stál v čele komise UNESCO pro vědní politiku. Tyto jeho aktivity ukončil nástup tzv. normalizace. V r. 1969 byl Ústav pro teorii a metodologii vědy zrušen a T. opět ztratil možnost pracovat ve svých oborech. Následujících dvacet let byl zaměstnán v Projektovém ústavu dopravních a inženýrských staveb v Praze v oboru informatiky a využití počítačů a počítačové grafiky v projektování. Ve své teoretické práci ovšem pokračoval. S podporou renomovaných zahraničních kolegů ji mohl dovést do podoby řady vědeckých publikací, z nichž dvě monografie vyšly v USA, Francii, Německu, Polsku a Švédsku. V této mezinárodní solidaritě se angažovali i někteří ruští vědci – s jejich pomocí vyšly některé T. práce (v době domácího zákazu publikovat) v ruském překladu. Od r. 1990 stál T. v čele střediska pro vědu, technologii a společenská studia AV a opět přednášel na UK. Byl mj. čestným členem Association for the Philosophy of Science (USA) a International Praxiological Society, členem redakční rady časopisů Erkenntnis, Philosophy of Science aj. Účastnil se mnoha mezinárodních kongresů a konferencí.

Jeho práce výrazně zasáhly do řady disciplín, především do sémantiky, sémiotiky, filozofie jazyka, logiky, epistemologie, informatiky, filozofie vědy a filozofie techniky. Mimořádného ohlasu dosáhl spis Problémy sémantiky, a to jak ve své původní české podobě (1966), která sehrála významnou roli v rozvoji sémantických studií v našem prostředí, tak v rozšířené anglické verzi (Boston-Dordrecht 1981). Práce se zabývá základními pojmy sémantiky, problémy spojenými se sémantickou analýzou logických pojmů, s teorií vlastních jmen a individuálních deskripcí a s pojmem synonymie, variantami tzv. kritéria smyslu (operacionalistickou, verifikační a překladovou), otázkou funkce a interpretace teoretických pojmů, různými aspekty problému vágnosti a vztahem sémantiky a ontologie (např. problémem tzv. ontologických závazků spjatých s volbou jazyka). T. hlavní zájem přitom směřoval k analýze jazyka vědy: kniha jako celek dokumentuje význam sémantických analýz pro řešení fundamentálních problémů metodologie vědy. Současně se tu v T. přístupu k sémantickým otázkám promítá jeho zájem o teorii komunikace, který později realizoval v řadě sémiotických prací. Např. studie v knize Mezi epistemologií a sémiotikou (1996) přinášejí původní výklad základního pojmu sémiotiky – znaku, úvahy o obecných podmínkách a bariérách společenských funkcí komunikace, analýzu specifických problémů z oblasti sémiotiky hodnotových výpovědí, otázek grafické komunikace aj. Ve svém souhrnu demonstrují (ať už na speciálním materiálu, nebo na úrovni obecných pojmových vymezení) podstatnou souvislost sémiotických a epistemologických otázek, která běžně uniká pozornosti obou disciplín. Sémantické, sémiotické a epistemologické zřetele jsou přítomny i v T. studiích o problémech teorie vědy a techniky. Např. kniha Věda, technika a společnost (1994) je věnována společenským funkcím a společenské determinaci vědy a techniky a jejich vzájemným vztahům. Charakterizuje motivaci a různé podoby teorií tzv. krize vědy a techniky, proměny vědeckých paradigmat a základní metody vědeckého poznání, vymezuje pojem vědecké znalosti, přináší syntetickou reflexi hodnotových, komunikačních, politických, profesních aj. aspektů společenského působení vědy a zkoumá z různých zorných úhlů fenomén techniky, zejména jeho humánní a sociální parametry. V centru pozornosti T. vysokoškolské učebnice Sociální hodnocení techniky (1992) stojí pojem „technické řešení“: detailně se v ní zkoumají společenské determinanty technických řešení a jejich dopady, kritéria jejich hodnocení a metodologické nástroje tzv. systémového, multikriteriálního technického řešení. – Pro T. práce je charakteristické spojení detailní analýzy (využívající aparátu matematické logiky i metodologických nástrojů řady disciplín) se smyslem pro mezioborové souvislosti vymykající se zornému úhlu speciálních vědců. V tomto směru u nás reprezentuje styl filozofické práce, který je vlastní některým předním představitelům světové analytické filozofie.

Bibliografie:
◦ Základy teorie poznání, 1956;
◦ Problems of Semantics, 1966, Moscow 1974, Boston 1981;
◦ Člověk a věda, 1969;
◦ Scientific Procedures, Dordrecht 1974;
◦ Sociální hodnocení technologie. Příspěvek k analýze vzájemných vztahů vědy, technologie a společnosti, 1992;
◦ Věda, technika a společnost. Soudobé tendence a transformace vzájemných vazeb, 1994;
◦ Mezi epistemologií a sémiotikou. Deset studií o vztazích poznání a porozumění významu, 1996;
◦ Dialog. Sémiotické rozměry a rozhraní dialogu, 1997;
◦ Technologické myšlení a usuzování. Kapitoly z filosofie techniky, 1998;
◦ Hodnocení a hodnoty: Metodologické rozměry hodnocení, 1999;
◦ Znalost a její lidské, společenské a epistemické dimenze, 2002;
◦ Racionální činnost a svět artefaktů, 2005.

Sborníky:
◦ Otázky teorie poznání, ed. L. T., 1957;
◦ Novopozitivismus, Současná západní filosofie, ed. L. T. a kol., 1958;
◦ Scientific Thought, Paris 1973;
◦ Contributions to a Philosophy of Technology, Dordrecht – Boston 1974;
◦ Changes in Cognitive and Value Orientations in System Design, Broad and Narrow Interpretations of Philosophy of Technology, ed. P. T. Durbin, Dordrecht – Boston – London 1990;
◦ Věda a vědní politika v Československu, 1990;
◦ Science, Technology, Transcendence of Horizons and Responsibility, MASTECH. The Social Mastery of Technology. Issues and Methods, Lyon 1991;
◦ Vademecum der tschechoslowakischen Wissenschaft, 1992;
◦ System Evaluation of Rational Actions, Praxiologies and the Philosophy of Economies, ed. J. L. Auspitz, New Beunswick – London 1993;
◦ Die Erneuerungs und Transformationsprozesse im Herzen Europas und die Rolle der Philosophie, Neue Realitäten. Herausforderungen der Philosophie, Berlin 1993;
◦ Semiotic and Information Features of Technological Artefacts, Second European Congress on Systems Science, Paris 1993;
◦ Rudolf Carnap und Prag, Wien – Prag – Berlin. Der Aufstieg der wissenschaftlichen Philosophie, ed. R. Haller, F. Stadler, Wien 1993;
◦ Epistemická funkce modelů a technického projektování, Model a analogie ve vědě, umění a filosofii, 1994;
◦ Doprava a metodologie složitých technických systémů, Věda a doprava, 1994;
◦ Un autre regard: une expérience singulière, Science ou justice? Les savants, l'ordre et la loi, ed. É. Heilmann, Paris 1994.

Časopisecké příspěvky:
◦ Některé otázky teorie indukce ve vztahu ke zkoumání kausality, O logické a gnoseologické souvislosti rysů dialektiky, FČ 1953;
◦ Leninovy Filosofické sešity, FČ 1954;
◦ Boj o kausalitu ve fyzice, FČ 1955;
◦ O možnostech typisace a kausální analysy společenského jednání, FČ 1957;
◦ K padesátinám doc. Otakara Zicha (s K. Berkou), FČ 1958;
◦ První československá konference o kybernetice, FČ 1963;
◦ Slovo o filosofii techniky, FČ 1964;
◦ Mezinárodní kongres logiky, metodologie a filosofie vědy v Jerusalemě, Sémantické a pragmatické aspekty modelu vysvětlení, FČ 1965;
◦ XI. mezinárodní kongres dějin věd, FČ 1966;
◦ Mezinárodní symposium – dialektika a přírodní vědy (s L. Pekárkem), FČ 1967;
◦ Problémy identifikace a podobnosti, Pojem vědy jakožto poznávací činnosti, FČ 1968;
◦ O potřebnosti filosofie vědy, FČ 1990;
◦ Value Structures and their Relationship to Science and Research, Teorie vědy 1990;
◦ New Paradigms of Designing and the Functions of CAD, Cybernetics and Systems: An International Journal, 1990;
◦ Value Structures and their Relationship to Science and Research, Journal of Scientific and Industrial Research, 1991;
◦ Změny hodnotových struktur a hodnocení techniky, Věda – technologie – společnost 1991;
◦ Humanizace vědy a techniky, Alma mater 1991–92;
◦ Věda a technika, překračování horizontů a odpovědnost, Teorie vědy 1992;
◦ Stimulující funkce vědy a aktivní společnost, Alma mater 1993;
◦ Je oprávněné uvažovat o semiotice technických artefaktů? FČ 1993;
◦ Směr času, filosofie techniky a hodnocení techniky, FČ 1995;
◦ Co je to tematická struktura vědy? FČ 1997.

Literatura:
◦ R. Carnap: Dopis L. T. z roku 1968, FČ 1990;
◦ KjK; ČBS, 1992;
◦ Věda, poznání, komunikace. Sb. k 80. narozeninám prof. L. T., ed. A. Filáček, 2004;
◦ Sb. k 85. narozeninám prof. L. T., 2009.

pk