Vladimír Fotijevič Vasilkioti

* 25. 9. 1900

Maturoval v r. 1919 na gymnáziu v Simferopolu. Začátkem 20. let emigroval do ČSR, kde v l. 1925–31 studoval na FF UK; v r. 1933 získal titul PhDr.

Věnoval se zejména etice, od níž si sliboval, že pomůže zbavit lidstvo utrpení. V knize Etika zbavení utrpení (1933) razil tři pravidla: 1. Nelze zabíjet vyvolené lidi, protože jejich život znamená hodnotu. 2. Lépe nežít, než se trápit (apologie sebevraždy). 3. Člověk může zabíjet jiné tvory, aby se zbavil útrap hladu. Doplněním a prohloubením citované knihy je soubor úvah Tak radil Buddha (1934; některé z nich se kriticky vyslovují k etickým názorům T. G. Masaryka, F. Krejčího a E. Rádla). Soudil, že člověk je vyvoleným tvorem ne vědomostmi, ale charakterem. Etik musí být filozofem, tzn. zákonodárcem, vychovatelem lidí kulturních a etických, vychovatelem vychovatelů. Etika má člověku pomoci dosáhnout tří cílů: 1. zbavit jiné lidi strastí, 2. pomoci dosáhnout vlastního uspokojení, 3. přispět ke kvetoucí tvorbě. Měl zato, že budoucím společenským řádem by měl být „elitní komunismus“.

Bibliografie:
◦ Etika zbavení utrpení, 1933;
◦ Tak radil Buddha, 1934;
◦ Návrhy nečasové, 1936;
◦ Positivní morálka jako morálka bez metafysických předpokladů, 1936.

Časopisecké příspěvky:
◦ O animalitismu, O diferentních zájmech třídních, Socialisace v Sovětském Rusku, ČM 1931.

Literatura:
◦ J. Král: ČsF, 1937.

js