Vavřinec z Březové

* mezi 1370–72 Březová u Kutné Hory

† asi 1437 Praha

R. 1389 získal na UK titul bakaláře a 1394 mistra svobodných umění; v témže roce byl zapsán na právech. Působil v Praze také v královské kanceláři Václava IV., po jeho smrti (1419) jako písař radnice Nového Města. Byl aktivním účastníkem husitského hnutí, jeho kronikářem i básníkem, stoupencem Jakoubka ze Stříbra; je pravděpodobné, že se podílel i na sepisování politických manifestů Pražanů. Náležel k umírněnému křídlu pražských mistrů. V Husově kvodlibetu (1411, přezdívka Plutarchus) zodpovídal kvestii Utrum ex generis nobilitate nobiles nobilibus ex morum honestate sint meliores (Zda jsou vznešenější ti lidé, kteří za svoji vznešenost vděčí své urozenosti, než ti, kteří vznešenosti dosáhli mravní bezúhonností). Napsal četné spisy historiografické, básnické (např. Carmen insignis Corone Bohemie – Píseň o vítězství u Domažlic) a politické, v nichž se představuje jako horlivý vlastenec (patřil rovněž k odpůrcům císaře Zikmunda). Jeho nejznámějším latinským dílem je Chronicon (Husitská kronika), podrobně zachycující události z let 1414–22. Pokoušel se rovněž o sestavení české Kroniky světa, z latiny přeložil (a předmluvou opatřil) snář arabského původu Kniehy snového vykládanie, z němčiny Cestopis tzv. Jana Mandevilla.

Bibliografie (z díla):
◦ Píseň o vítězství u Domažlic, př. J. B. Čapek, ed. F. Hrdina, B. Ryba, 1951, nově in Husitská kronika, 1979;
◦ Husitská kronika, př. F. Heřmanský, 1954, nově s Písní o vítězství u Domažlic, ed. F. Heřmanský, M. Bláhová, J. B. Čapek, 1979.

Literatura:
◦ Magistri Iohannis Hus Quodlibet, ed. B. Ryba, 1948;
◦ F. M. Bartoš: Z politické literatury doby husitské 3. V. z B., Sb. historický 1957;
◦ R. Kalivoda: Husitská ideologie, 1961;
◦ J. Tříška: Literární činnost, 1967;
◦ J. Tříška: Životopisný slovník, 1981;
◦ Slovník latinských spisovatelů, 1984.

md