Václav Verunáč

* 17. 9. 1893 Vlňoves u Mělníka

† 15. 5. 1960 Praha

Chemik, ekonom a sociolog. Od r. 1917 byl činný v sociální politice průmyslu a technického hospodářství. V r. 1922 se stal soukromým docentem a později profesorem průmyslové sociální politiky a technického hospodářství na Vysoké škole chemicko-technologického inženýrství při ČVUT v Praze. Byl členem Masarykovy akademie práce a Sociálního ústavu. V l. 1921–29 redigoval časopis Parlament, od r. 1930 revui SP.

Ve 20. l. se u nás stal zakladatelem a průkopníkem tzv. laboretismu (labor – práce). Spojoval v něm zásady technického myšlení, mravního pojetí práce a vědecké organizace (řízení, rozbor, plán, iniciativa, systém, kontrola). Chtěl tak přispět k technicko-mravnímu hospodářskému pokroku, uspíšit přirozený vývoj a zvýšit životní a kulturní úroveň lidstva.

Bibliografie:
◦ Dělnická otázka a náš průmysl, 1923;
◦ Stabilisace a normalisace mezd, 1923;
◦ Některé složky vědeckého řízení a práce v průmyslu, 1924;
◦ Zaměstnavatel a zaměstnanec, 1925;
◦ Laborismus, hnutí technicko-etického progresivismu hospodářského, 1926;
◦ Světové hnutí vědecké organisace, 1926;
◦ Hospodářský zítřek (výbor statí), 1927;
◦ Laboretismus. Zásady a směrnice, 1928 (př. do něm., angl. a franc.);
◦ Člověk v moderním hospodářství, 1934;
◦ Plánované hospodářství, 1936;
◦ Sociální pokrok, 1938;
◦ Technika kosmického věku, 1964 (z rkp. materiálu zpracoval J. Dvořák).

Sborníky:
◦ Člověk a hospodářský život. Encyklopedie výkonnosti I. Člověk (úvod a závěrečná kapitola), 1934.

Edice:
◦ Racionalisace, vědecká organisace a otázka sociální, 1930.

Literatura:
◦ Rec. Spisu Racionalizace, vědecká organisace a otázka sociální: E. Chalupný v SR 1930, F. Krejčí v ČM 1931;
◦ J. Král: ČsF, 1937.

js