Jan Votka

* 1825 Lysá nad Labem

† 1899 Praha

Psal se také Vodka, popř. Jan Kř. Votka. – Studoval na gymnáziu v Litoměřicích (odkud musel podle J. V. Friče odejít pro „vlastenecké výstřednosti“), na pražském Akademickém gymnáziu a poté na PF v Praze. V r. 1848 byl jedním ze studentských mluvčích, starostou spolku Slavie, delegátem Slovanského sjezdu, spolupracovníkem Havlíčkových Národních novin. Po odlivu revoluční vlny se jeho smýšlení změnilo: V l. 1851–52 redigoval Thunův konzervativní Vídeňský deník, krátce působil jako vychovatel u hraběte Wurmbranda. Po kajícné pouti do Říma (1854) se stal členem jezuitského řádu (už v r. 1848 byl krátce novicem u křižovníků).

Ve 40. l. se v diskuzi „o potřebě filozofie v české literatuře“ přihlásil ke stanovisku svého učitele A. Smetany a k moderní filozofii vůbec. Později jako jezuita spojoval české kulturní zájmy především s katolicismem. Brožurami o některých postavách a událostech z českého náboženského života chtěl přispět k překonání „všech zdrojů a forem cizácké nevěry“; „chloubu a slávu celé české země“ spatřoval především v Janu Nepomuckém. Spolu s V. Vojáčkem přeložil pojednání T. Akvinského De ente et essentia; v obsáhlé předmluvě, opírající se o encykliku Lva XIII. Aeterni patris a o práce A. Stöckla, P. Haffnera, J. Pospíšila a V. Hlavatého, prohlašuje scholastiku za nejlepší základ všeho filozofování a její „pečlivou a jasnou“ terminologii za blízkou českému duchu i jazyku. Jako příklad dobrého vlivu scholastiky na české myšlení uváděl dílo Tomáše Štítného.

Bibliografie:
◦ Widerlegung der Gáblerschen Erwiderung auf Herrn Dr. Smetana's Aufsatz, 1847;
◦ Císař Karel IV. otec vlasti, 1878;
◦ Památky staroboleslavské, 1879;
◦ Sv. Vojtěcha hrob a ostatky na hradě Pražském, 1880;
◦ Zázračný jazyk sv. Jana Nepomuckého, 1884;
◦ Skřipec na české nevěrce a svobodomyslníky, 1887.

Překlady:
◦ Tomáš Akvinský: Spisek o bytí a bytnosti a kardinála Jos. Pecciho výklad vlašský (s V. Vojáčkem), 1887.

Literatura:
◦ F. Čupr: Sein oder Nichtsein der deutschen Philosophie in Böhmen, 1847;
◦ J. Král: ČsF, 1937;
◦ J. V. Frič: Paměti I, 1957;
◦ K. Mácha: GuV II, 1987.

jg