Filozofické myšlení V. se rozvíjí v prostoru kritického a otevřeného tomismu (J. Maritain, E. Gilson, J. Pieper). Navazoval též na augustinovskou tradici (R. Guardini) a přihlížel k mnichovské fenomenologické ontologii (A. Pfänder, D. von Hildebrand, H. Conrad-Martiusová, E. Steinová, J. Seifert). Ovlivnili jej také představitelé dialogického personalismu (M. Buber, F. Rosenzweig, F. Ebner, G. Marcel). Tematicky lze V. filozofické dílo rozčlenit do tří okruhů: Do prvního patří otázky týkající se vztahu přírodních věd a filozofie, zejména epistemologického statutu biologie a její filozofické problematiky: vznik organického života, vývoj organismů, náhodnost a finalita v biosféře. Zvláštní pozornost věnoval evolučnímu, vzestupnému (epigenetickému) a syntropickému pohybu v přírodě a jeho neméně reálnému protikladu, tj. dění involučnímu, sestupnému, entropickému. Časová dimenze tohoto složitého, syntropicko-entropického pohybu svou neopakovatelností ukazuje na ontologickou historicitu přírody. Kosmos je nejen kosmogenezí (P. Teilhard de Chardin), ale též ontologickou dějinou, tj. stále trvající historií. V ní lze zahlédnout stvořenost vesmíru a jeho metafyzický vztah k transcendentní svobodě Boha. Druhý tematický okruh věnovaný filozofické antropologii završuje a zároveň přesahuje okruh první. V souladu s principy otevřeného a kritického tomismu V. chápal filozofickou nauku o člověku jako integrální filozofickou antropologii. Byl totiž přesvědčen o možnosti integrovat, propojovat a scelovat různé historické pohledy na člověka. Řecká kosmocentrická antropologie spolu s teocentrickým středověkým obrazem člověka a s moderním antropocentrickým důrazem nalézá svou perspektivní pravdu a pozitivní korektiv v personocentrické integrální dialogické antropologii. Právě zde se ukazuje, že tzv. „relační ontologie“ nevylučuje, ale spíše umožňuje a zakládá ontologii substanční. Do třetího okruhu V. filozofického přemýšlení vstupuje jeho filozofická hermeneutika literatury. Jeho zájem o filozofickou a teologickou dimenzi podstatné světové i české literatury (román, povídky, poezie) vyrůstá z potřeby filozofie naslouchat všem hlasům kultury, nejen vědám, ale také umění, zejména literatuře. I ta vypovídá něco podstatného o člověku a jeho údělu, o jeho putování časem a jeho bloudění. Výpovědi literatury jsou pro filozofii obohacením, dávají jí možnost překonávat své abstraktní, nadčasové sítě a sestupovat do konkrétního příběhu skutečně existujícího člověka, který je vždy „homo viator“ (G. Marcel).

Bibliografie:
◦ Původ vesmíru, ²Řím 1966;
◦ Původ života, ²Řím 1966;
◦ Věda a bible o původu světa, Řím 1966;
◦ Teilhard de Chardin, Řím 1968;
◦ Antropologia filosofica, Řím 1984;
◦ Personalismo dialogico, Řím 1984;
◦ Experiment křesťanství, 1995;
◦ Dialogický personalismus, 1996;
◦ Svoboda k pravdě, 1996;
◦ Návrat Jaroslava Durycha, 2000;
◦ Poslání a pokušení slova (Vránova stať Poslání a pokušení spisovatele je v knížce doplněna statí V. Havla Slovo o slovu), 2000, ²2009;
◦ Společný evropský dům, 2001;
◦ Křesťanství a kultura, 2004;
◦ Svoboda k pravdě, 2008;
◦ V jednom společenství: životní příběhy světců, 2009.

Sborníky:
◦ Biologia, filosofia, religione, Filosofia, Religione, Religioni (a cura di Fr. Tinello), Torino 1967;
◦ Nad časem doměřeným, R. Vlach: Labyrint a jiné básně z pozůstalosti, Řím 1970;
◦ The Ecumenical Sense of Culture in J. A. Comenius, Comenius, New York 1972;
◦ Le principali correnti filosofiche nell'Europa centro-orientale, The Common Christian Roots of the European Nations II, Firenze 1982;
◦ Nietzsche und Christus, Zur Genealogie einer Moral, München 1985;
◦ Punti salienti della letteratura ceca nel XX secolo, Storia religiosa dei Cechi e degli Slovacchi, ed. L. Vaccaro, Milano 1987;
◦ Ateismo postulatorio di Jean-Paul Sartre, Ideen zu einer integralen Anthropologie. Festschrift für Prof. Dr. K. Mácha, München 1991;
◦ Filosofické modely lidské svobody, Přerušená setkání. In memoriam František Pinďák, 1994.

Časopisecké příspěvky:
◦ Situazione attuale della Biofilosofia, Filosofia e Vita (FV) 1962;
◦ Filosofia della natura viventa, Scienza, filosofia, poesia in Teilhard de Chardin, FV 1963;
◦ Na hranicích přírodních věd a filosofie, Studie 1963;
◦ Biologia e filosofia. Sviluppo storico dei loro rapporti fino al 1900, FV 1967;
◦ Problematica filosofica della biologia vitalistica prima di H. Driesch, FV 1968;
◦ L'eclissi della natura I–II, FV 1969;
◦ Filosofie a svoboda, Studie 1971;
◦ La filosofia della natura e le strutture epistemologiche del sapere biologico integrale, Asprenas 1971;
◦ Smysl soudobého ateismu, Současný vývoj křesťanské filosofie a křesťanské sociální nauky, Studie 1972;
◦ Friedrich Nietzsche – černý prorok 20. století, Studie 1974;
◦ Der Schriftsteller und die Gemeinschaft – heute, Ethologie (Ukrainische freie Universität) 1977;
◦ Evangelium a církev v proměnách dějin, Studie 1977;
◦ Básnický svět Jana Čepa, Jan Čep: Slovo a naděje, Řím 1978;
◦ I rapporti dialogali nella comunita ecclesiale locale, Lateranum 1984;
◦ Pluh a orlice, Studie 1984;
◦ Víra jako lidský fenomén, Smysl pro humor, Studie 1987;
◦ Experiment Evropa, Studie 1988;
◦ La casa comune europea: sogno di una primavera o progetto di futuro? Ethologie 1994;
◦ Můj poutnický příběh filosofie, Studia philosophica, B 51, Brno 2004.

Literatura:
◦ Das Wesen des Menschen. Festschrift zum 60. Geburstag von Prof. Dr. K. V., München 1985;
◦ K. Skalický: Filozof K. V. – muž pro každé podnebí, in K. V.: Experiment křesťanství, 1995;
◦ (heslo) Želivan Pavel, Slovník českých spisovatelů, Toronto 1982;
◦ B. Janát: Umělecký motiv ve filozofii K. V., Tvar 1997, č. 18;
◦ J. Tomeš a kol., Český biografický slovník XX. století, III. díl, 1999;
◦ J. Hanuš, Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů, 2005;
◦ K. Skalický, Životní příběh a filosofické putování K. V., Listy 1/2005.

a