Antonín Jaroslav Vrťátko

* 1815

† 1892

Působil jako vychovatel v šlechtických rodinách a pak jako muzejní bibliotekář. Na veřejnost vystoupil v r. 1855 jako redaktor almanachu Perly české, vydaného Sborem Muzea Království českého na památku příjezdu rakouské císařovny a Františka Josefa do Prahy, zároveň polemicky zaměřeného proti almanachu Lada Niola Fričovy básnické skupiny. V ČČM 1859 otisk studii O jednotě a škole pythagorské a 1870 vydal Dobrovského korespondenci s V. Hankou. Účastnil se sporu o Rukopisy, a to na straně obhájců jejich pravosti.

I. J. Hanuš ho uváděl (1858) mezi nejhlavnějšími stoupenci Herbartovy filozofie v Praze. V historii české filozofie má místo jako první překladatel Aristotelových Kategorií (1866), tj. úvodního spisu Aristotelova souboru logických prací zvaného Organon, a jako vydavatel T. Štítného Knih naučení křesťanského. (V. uvádí řadu českých aristotelovských překladatelů, do níž dále patří P. Vychodil, J. Joklík, J. Pražák, F. Groh, F. Stiebitz, A. Kříž, M. Mráz, K. Berka.)

Literatura:
◦ I. J. Hanuš: Philosophie und Geschichte der Philosophie, Kritische Blätter 1858 (znovu in J. Loužil: Ignác Jan Hanuš, 1971);
◦ B. Lifka: České herbartovské vyznavačství, Zábův sborník, ed. F. Pelikán, 1925;
◦ J. Král: ČsF, 1937;
◦ Dějiny české literatury III, 1961.

jg