Vojtěch Kadlec

Téma: Ontologie a křesťanství

Pierre Teilhard de Chardin a jeho pojetí evoluce v lineárním a nezvratném, křesťansky pojatém čase s počátkem (bod Alfa) a koncem (bod Omega)

narozen 1. května 1881

prožil dětství ve šťastném rodinném prostředí; od otce získal lásku k přírodě, od matky zakořenění v křesťanské víře

studia: střední jezuitská škola; v osmnácti letech jezuitský noviciát; roku 1911 vysvěcen na kněze; 1912 - 1914 studium geologie a paleontologie v Paříži

od roku 1914 byl zdravotníkem a nosičem raněných v I. světové válce

po válce přednášel paleontologii a prehistorii v Paříži; jeho úvahy o evoluci nenašly porozumění u církevních úřadů v Římě, proto nemohl publikovat žádnou práci přesahující jeho vědní obor a pod záminkou výzkumu byl poslán na Dálný východ; dále se účastnil např. vykopávek v Barmě, v Číně (objev sinantropa), v Jižní Africe

přes všechny spory zůstal církvi a jezuitskému řádu věrný až do smrti; zemřel roku 1955; řada jeho spisů byla vydána až v několika následujících letech

pokouší se o spojení vývoje člověka a biosféry s evolucí celého vesmíru; klade silný důraz na zakotvení v přírodních vědách a současně se snaží o sjednocení evolucionismu s křesťanskou vírou

· evoluce jako sbíhavý (nikoli rozbíhavý) proces ústící v jediný bod (princip, střed zjevený v Kristu); jde o č· asově pojatý vzestup od jedné úrovně komplexnosti k další, vyšší úrovni, který je doprovázen zesilováním vědomí; schematicky lze znázornit v podobě kuželu, neboť v každém dalším stupni dochází k vývojové změně probíhající vždy na menším množství hmoty

dvojí tendence vývoje vesmíru:

sestupná (entropie); tj. přirozená snaha systému dosáhnout co nejnižšího stavu energie, zde metaforicky nazývaná „smrt hmoty“

vzestupná (syntropie); směřování k dokonaleji uspořádaným celkům

neuznává samostatnost hmoty ani ducha, nýbrž zavádí kategorii hmoty-ducha

1. Kosmogeneze a geosféra

prvotní nerozlišená hmota (pravděpodobně v podobě energie, záření); na této úrovni řešení problému je otázka po demiurgovi nezodpovězena

atomy se postupně utvářejí z obrovského množství elementárních částic (protonů, neutronů, elektronů...), které byly před tím volně rozptýleny ve vesmíru

molekuly vznikají sdružováním atomů do větších, ale především složitěji strukturovaných celků

z atomů (a později i molekul) vzniká geosféra, tj. jádro planety, litosféra, hydrosféra, stratosféra

dále dochází ke strukturování minerálů a k ještě důležitějšímu vytvoření organických sloučenin (daleko více rozrůzněnějších než minerály), které se staly podkladem pro vznik života

objevují se viry a podobné bílkovinné megamolekuly; (přechod od látky neživé k oživeným buňkám

2. Biogeneze a život

vzniká buňky, což je velké množství látek nahromaděných kolem centra - jádra; má schopnost reprodukce, rozrůzňování, sklon ke shromažďování

sdružování buněk vyúsťuje v mnohobuněčné organismy; obrovská rozmanitost forem rostlin i živočichů

vzniká prvotní vědomí na základě rozvoje nervové soustavy; ta nevznikla z „ničeho“, tudíž musela latentně dřímat již ve všech předešlých stádiích kosmické evoluce

mezi savci se vyvíjí primáti, nejméně specializovaní vnějškově, ale s nejrozvinutější nervovou soustavou (mozkem); záhy vzniká člověk

3. Noogeneze, sféra sebevědomí

s člověkem se ve světě postupně objevuje myšlení, abstrakce, věda;

člověk je pojímán jako vrchol a zakončení evoluce; probíhá hominizace vesmíru

v člověku si vesmír uvědomuje sám sebe, (tzv. bod reflexe)

vzniká společnost a kultura, (sdružování lidí)

v současné době žije lidstvo stále ve svém zárodečném stavu; Teilhard de Chardin je optimistou, když předpokládá nutnost vzniku jakési, na bázi křesťanské lásky globalizované lidské společnosti

4. Kristogeneze a bod Omega

bodem Omega je nazýván bod konečného sbíhání vesmírné evoluce (vrchol pomyslného kuželu)

jde o Nejvyšší vědomou osobnost, ve které dosáhnou všechny ostatní vědomé osobnosti jednoty a harmonie, ale přitom nepozbydou svou vlastní osobnost

bod Omega je nečasoprostorová transcendentní božská skutečnost osobní povahy (je to Někdo)

celý vývoj vesmíru je vlastně kristogenezí na základě sjednocující tvořivé lásky; tato láska snad může být označena jako energetický zdroj syntropie

tímto bodem je Kristus, který aktivizuje energii lásky celého světa a zpřítomňuje Boha

kristogeneze je naprostým vyvrcholením socializace lidstva

Pozn. Jelikož postuluje bod Omega, nemůže se Teilhard de Chardin nezmínit o bodu Alfa. Jde o problém stvoření, který ovšem na úrovni vědy není řešitelný, neboť nepodléhá zkušenosti; vlastně vůbec nepatří do dějin evoluce. Mimo vědeckou oblast zmiňuje možnost stvoření vývojového typu, tzn. Boha tvořícího věci tak, aby se samy dotvořovaly (viz např. Augustinus Aurelius).

5. Význam pro souč6. asného č7. lověka

důležité je pochopení své soupodstatnosti s celým vesmírem, uvědomění si své aktivní účasti a vlivu na prostředí a skutečnost volby budoucnosti; Teilhard ukazuje čtyři možné druhy takové volby, (přičemž dle něj je jediným správným řešením bod číslo čtyři):

zanechání veškeré činnosti

mystické oddělení od světa

individualistické (egoistické) oddělení od skupiny

zapojení do celku, stání se jeho částí

8. Literatura

Teilhard de Chardin, Pierre, Vesmír a lidstvo. Vyšehrad, Praha 1990.

Teilhard de Chardin, Pierre, Jak věřím. Vyšehrad, Praha 1997.

Vrána, Karel, Pierre Teilhard de Chardin. Ježek, Rychnov nad Kněžnou 1997.

McElwain, Hugh, Budoucnost člověka. Úvod do myšlení Teilharda de Chardin. Aeterna, (místo neudáno) 1993.