Dana Podracká (nar. 1954) patří k významným slovenským básnířkám. Jako absolventka psychologie se načas uplatnila v akademickém prostředí, později však již cele přešla k literatuře jako redaktorka a spisovatelka; uplatnila se v i v praktické politice (poslankyně Národní rady v letech 2002-2006). Jejím pracovištěm je nyní Literární informační centrum v Bratislavě.

Dana Podracká vydala od prvotiny Mesačná milenka (1981) deset básnických sbírek, mezi nimiž figurují například Zimní hostia, Rubikon nebo Hriech, ale také osm knih esejů (Mytológia súkromia, Bytostné stretnutia aj.), také překládá a píše pro děti.

Její kvality dokládá i básnický výbor Kupola, který vydalo nakladatelství Milana Richtera MilaniuM v Dunajské Lužné roku 2008 s ilustracemi Lucie Stráňaiové a s doslovem Radoslava Matejova. Právě on má jistě pravdu v tom, že hlas Podracké v slovenské poezii je unikátní funkcí, kterou tu má lyrická vypravěčka ve své racionální konkrétnosti i smyslem pro sacrum. A současně jsou básně Dany Podracké – byť sdělují niternou zkušenost nebo právě proto – silně historické; spojuje se v nich (podobně jako například u Rusa Andreje Vozněsenského, a to i v jeho nejnovějších básních, jež píše už jako v podstatě stařec) minulost a přítomnost; respektive přítomnost je jen transformací minulosti, jež všude prosvítá, tedy jejím palimpsestem. Aniž by se její lyrická vypravěčka zříkala hodnocení, její závěry nejsou jednostranné, ale vnitřně rozporné, rozeklané. Taková poezie přináší sice naději, ale také permanentní neklid a nejistotu, již se snaží zase permanentně, horečnatě obnovovat - věčný to údělů Sisyfův.

Výbor Kupola, který vznikl ze sbírek Grizzly v spiacom dome, Písmo, Hriech, Meno, Vysoká zver, Kazematy, Persona a Morfeus, obsahuje také básně, v nichž autorka experimentuje s variantami či alternativami svých témat v poezii i próze (např. Popravisko prvého prezidenta). Poezie Dany Podracké je silně zakotvena v evropské kultuře, mytologii, literatuře a uměním je – proč to nepřiznat – intelektuální až intelektuálská, ale nikoli intelektuálně didaktická; přetavuje pocítěnou znalost podloží evropského myšlení a obraznosti do sooučasné zkušenosti. Je v slovenském, ale i středoevropském a evropském kontextu nevšedním a podstatným jevem.