Takřka sedmisetstránkový festschrift vytvořili polští rusisté, lingvisté a literární vědci svému koryfejovi Jerzymu Farynovi k jeho sedmdesátinám. Někdy se zdá, že jde o svazek až příliš rozsáhlý a heterogenní, ale na druhé straně je to svého druhu encyklopedie, k níž se může odkazovat. Především je znám multikulturní, multinacionální a multidisciplinární ráz Farynovy tvorby a ten se zde zrcadlí více než průkazně. Je tu zachyceno Farynovo působení v Siedlcích, v Petrohradě a v Chorvatsku. Jazyky příspěvků se dynamicky střídají. První oddíl se týká jazyka, druhý obsahuje příspěvky z teorie, další z folkloru, kultury a literatury, na konci je Farynova studie o národních ikonách (Rusko, Litva, Ukrajina, Bělorusko). Pro získání představy o problémové šíři sborníku uvedeme několik autorů a témat. Aleksandr Korabljov píše o úvodu do literární vědy, Edward Balcerzan o světě v dopise (velmi originální), Patrizia Deotto zase o autobiografii na objednávku. Najdeme zde jména Leonida Hellera, Any Han, Árpáda Kovácse, Ivan Verče, Angeliky Molnar, Leny Szilard, Valerije Tjupy, Katalin Szöke, Vjačeslava Ivanova, Rainera Grübela, Romana Mnicha, Justyny Urban, Romana Bobryka a dalších, pro něž je Faryno respektovanou autoritou. Těžké je analyzovat sborník jako celek, spíše se jen podivovat jeho rozpětí, ale lze říci, že skoro všechny příspěvky představují původní hodnotu, tedy vždy něco nového: je tu tradice i problémy nejnovějších jevů v poezii a próze: Faryno si vážil tradice, ale rozhodně nebyl tradicionalista, zabýval se často tím nejnovějším, co se v jazyku a literatuře objevilo. Jeho práce zůstávají trvalou hodnotou a tou je i sborník na jeho počest, skutečné opus magnum.